...to je to Tvoje malování...vzdušnejch zámků...
...Možná i moje vzdušné zámky vedly k obrovské deziluzi a smutku uvnitř mě...Všechno, co jsem kdy chtěla, najednou nebylo takové, jaké jsem si to představovala...To, co jsem měla, to všechno dávno odnesl čas...a najednou ??? Prázdno !!! Venku i ve mě !!!
...Z toho všeho, popela pod mýma nohama, ze slz na mých tvářích, z bolesti mého srdce...se zrodil člověk...najednou byl před mýma očima, aby mi ukázal kudy jít, aby mi ukázal cestu a nalezl za mne východisko !!!
...Znám ho z netu ( pozn. ale opět bude chybět nick - pokud to bude on sám číst, pak pochopí, že je to o něm  a pocítí moje díky i můj vděk ) a tam se prostě jednoho dne zjevil !!! Nevim, v jistých ohledech byl moc horlivý a možná mi chtěl pomáhat až příliš překotně !!! To bylo taky jistým zádrhelem mezi námi....Obávala jsem se toho !!! Ale on přesto nevzdával svou snaha...a při jednom telefonátu se mne zeptal, jestli maluji !!! Když jsem odpovědla, že ne, usoudil, že je to škoda a že by mi to mohlo jít !!!
...Říkala  jsem si - já  a malovat ??? Jistě...když jsme malovali na základní škole, chodili ven, malovali stromy, tenkrát si pamatuji, to bylo moje první malování uhlem, byl to kostel...moc mě to bavilo !!! Pak jsme i chodívali tady po vsi s kamarádkou a malovaly...ale to bylo všechno pryč, takové dětské rozmary !!!
...On však udělal věc, ke které já bych se nikdy neodhodlala !!! Koupil uhly a skicáky a poslal mi je ( poštou, bála jsem se s ním setkat ).
...Tady vám mohu odpřísáhnout, že v tu chvíli, v té situace a v tom, co se kolem mě dělo, nenašel se lepší lék, nenašlo se větší odreagování...Pomohlo mi to překonat ( i když samozřejmě ne úplně ) strašně těžké období...A co myslíte...to není zrovna málo !!!