...Můj život vlastně začal neškodně...narodila jsem se do poklidné vesnice, do normální rodiny...ale ze všeho, co tady bývalo normální se najednou stalo fiasko, že všeho, co tady bylo normální, jsem najednou byla nenormální já...
...To, co bylo mojí mamce  tehdy divné, se nakonec jako divné potvrdilo...co se zdálo neobvyklé, neobvyké nakonec bylo...Diagnóza potvrzena...Když se mi čítalo jednadvacet měsíců života, zjistili mi lékaři cukrovku...Dneska možná banalita, kterou má stále více lidí, ale tady ??? Byla jsem jediná, byla jsem široko daleko nejmladší...s touto nemocí...Pro mě tahle léta byla vlastně nepodstatná, pamatuju si je nejvíce z vyprávění...Všechno, co tohle obnášelo, "odnesla" moje mamka...tady  jí patří veliký dík, zvládla to a muselo to být často složité !!! Když někdy poslouchám, jak jsem zlobila...no, zlobila...vezměte si malé dítě, které zrovna prostě nechce jíst, ale  musí ??? Jak ho donutíte ??? Když na  dítě několikrát za den vystavíte jehlu ( podotýkám, že za mých začátků se používaly jehly, kterými se dnes bere krev )a ono se prostě bojí, cuká, brečí ??? Já to nemám v paměti, ona to možná vypustila, ale tenkrát to muselo být těžké !!!