Chybíšmi...
Chybíšmi.. pár písmenek co sama o sobě nicneznamenají,a přesto..když se dají dohromady, srdcese ozve propukající bolestí..Kolikrátjsem se o něco snažila, ikdyž jsem veděla že to stejněnikdynebude takové jaké bych chtěla.. Už tolikrátjsem narazila napřekážky, a ikdyž s obtížemi ,alepřesto jsem je zdolávala.. jenže teďse cítím..prázdná.. ze zrcadla na mě kouká člověk,kterého nedokážupoznat.. Jsem sama sobě cizí, čí,jsou ty hluboké tmavé oči, najejichž konci ,tamněkde hluboko je studánka smutku.. ty slzy,kteréještě před tím než se vydají na svou krátkouživotní cestu, zastavíse na černých řasácha rozhlížejí se po světě.. kdo je ta dívka?koukámna sebe, a říkám se jak jsi mě někdymohl mít rád.. teda.. jestli jsi měvlastně mělněkdy rád.. víš, bylo mi s tebou krásně.. Tvépolibky, tváobjetí.. Tvá slova.. ale co se toděje teď.. jsme stále spolu, alepřesto jsme od sebevzdáleni.. mezi námi leží celý oceánnevyřčenýchpocitů.. slova se zadrhla někde vmeziprostoru.. Hledíme si do očí, jakodva cizílidé .. žádný člověk není bez chyb, a protoby se lidé mělinaučit žít jak se svými, taki s chybami ostatních.. já vím jakémášchyby, vím že mě strašně bolí Tvé chování..vím, že jakmile se něcostane, přijdou další lidéa budou mi to vyčítat, lidé kteří stojípřiTobě,ikdyž jsou to moji blízcí.. nechápešmá slova? já taky ne, nedokážuje pochopit aani nechci.. poznala jsem, že někdy je lepší nesnažitseněco pochopit.. někdy je lepší mlčení.. nechci Těztratit.. ze svélásky postavím most přes tuřeku co mezi námi stojí, holýma rukamabudukaždý den od rána do večera , cihlu po cihle stavětnáš mostživota.. chceš? prosím, řekni něco..otevři ústa, ikdyž Tě neuslyším,protože námv tom brání, naučím se odezírat.. Otevřisvé oči, a já se donich ponořím a budu hledatodpoveď na své otázky.. Otevři mi své srdceavšechno bude jako dřív.. .. Otevři dlaně, a ukažmi mou cestu...
Proč...
Zasemistéká jedna z dalších slaných kapekpo tváři, snažím se je udržet, abyalespoň dnesmoji tvář slzy nezdobily. Jak nádherné jemilovat, skutečně,hluboce. Jak nádherné cítit,že jste skutečně milováni. Pohledy, slova,každýdotek vás rozechvěje a vy máte pocit, že se vznášítea nechcete abytato chvíle nikdy skončila. Jak krásnéje lásku prožívat a jak bolestnéje když vámosud zasáhne do lásky kterou prožíváte.Máte pocit, že světse vám zhroutil, že už nikdynic krásného nemůžete prožít. Já jsemo svoulásku nepřišla, jen osud nám nepřál,aby jsme byli spolu. Jsem na cestěkamenité a trnité ajá doufám, že na konci této cesty bude cestadalší,při které mě zpěv ptáků bude opětdoprovázet, při které budu cítit teplozeslunce a radost ze života. Nevěřila jsem, že můj princ někdypřijde,umírala jsem žízní..když přišel,objevil v mém srdci poklad, který jsemcelýživot schovávala. Poklad jsem mu navždy darovala. Princ sestalnedílnou součástí mého života. Jens ním jsem poznala co dávásílužít.Odpustila jsem mu všechno čím mi kdy ublížil,ale nemohuodpustit sobě. Já se teď snažím sevším smířit. S tím, že štěstí vámzdlaně uletí než se nadějete, když jej máte,udělejte vše pro to, abyjste o něj nepřišli. Tolik bych sipřála vrátit čas a svého princemítnavždy. Snad jednou, někdy k nám bude osud příznivějšía vícenakloněn... V měsíčním světlepísek třpytí se, mořské vlny tiše houpouse, hvězdy hlídají sny co se zdají, zkoušíplnit přání, která lidi mají. Jakzrnko písku je sen tvůj, pláž milióny zrnekmá, tak stůj! Dotkni se svého snu, nenech vítrsfouknout a slanou vodou moře zrnko spolknout.. I když je nášsen malinkatý tak, i když všechno v životě jde naopak...
Ican't,I can...
Nemůžulitovat, mohu jen vzpomínat. Nemohu nenávidět, mohujen brečet. Nemohu zavrhovat, mohu jen soucítit. Nemohuse radovat, mohu jen plakat. Nemohu se vzchopit, mohu se jensnažit. Nemohu smutnit, mohu jen křičet. Nemohu cítitbolest, necítím nic. Nemohu milovat, mohu jenzapomenout.
Smysllásky
Jetěžkémluvit o něčem co už jen při vysloveníbolí. Pak jen rozvést větu ,abydruhý pochopilco nás vlastně trápí. Říct do očínebo napsat na papír,proč to je tak složité..Druhýsi řekne nic na tom není, však také o tomnic neví.Ve světě není Empatik, který by nahlédl donaší duše a podalnám pomocnou ruku z bolesti atrápení. Často přemýšlím proč tujsme, máto nějaký smysl?. Jen se trápímea lámeme druhým srdce.. Trápí měláska.Někdy tak krásná jako chuť bonbonu. Tak sladkáa stejně mizivá ažpo ní zbude jen lechtivánasládlá chuť po požitku, která se vypařístejněrychle jako přišla. Stála mi za to?. Co mi po nívlastně zbylo?.. Jenhrstka vzpomínek, které výčitkamitíží mou mysl.. Muži jsou však jakoona, držísi nás, laskají a pak vymění za jinou. Netvrdímže dívky jsoujiné, netvrdím snad že nejsou ivýjimky, které jako jedinézvelebujísvět. Chci jen říct že v životě jsou chvíle, kdyvám někdochybí tak moc, že byste ho chtělivytáhnout ze svých snů a skutečně hoobjímat.Ale jak to máte udělat když realita je tvrdší a tenkterý ještěvčera vám vyznával láskuse na vás dnes dívá s opovržením. Člověkatodonutí k zamyšlení. Nikdo neví, co se stane,po tom co udělá nějakérozhodnutí a i kdybyvěděl že je správné, nemůže říct ani vědětkolikalidem jím může ublížit.
Láska...
Pročtotak bolí mít někoho rád? Zcela mu věřit oněho se bát? Co je to láska?Možná jen citnebo jen pojem, jenž neznamená nic! Ze začátkujeopravdová, později bolí a rány, jenž zanechávátěžce se hojí! Nevěřímna lásku, těžce mězklamala a jizvu na duši mi zatím nechala... Chci být jen sama, jen tak bez lásky,chci sedět na louce a pozorovat,obláčky... Co je mi dolidí, kteří jsou kolem, i když láskuneznají,znají jen tem pojem...
Mm, zasejk semka něco napíšu, sepíšu a začnu rekapitulovat svůj nudnej nemocenskej stereotypní život (: Do éteru mi právě hraje Michal David (: Stejnak ty český písničky jsoů nejhezčí, rozumím jim a davají smysl (: Né jako ty žblebty některý anglickoamericko slátaný (: Kde že jsem to přestala rekapitulovat ? Včera jsem nenapsala ani jeden řádek (: Kurnik co jsem tak záživnýho dělala, že jsem nenapsala semka? Mm, už asi vím, spala, ležela, koukala, hleděla, ležela, spala asi milionkrát tohle zopakovala (: Ale večír? To přišlo, viď te pane neurčitě určitý, áno áno naše hádka a nadávky přes sms zprávy (: Nevím jestli mě to víc mrzí, než trápí a nebo mě to přesto všechno nejvíc zklamalo. Jen vím to, že Ti nevěřím už ani nos mezi očima :/ Ale co, minulost je minulost, nějak se snad třeba poučím a v budoucnu se mi bude líp bojovat tady s tímhle (: s takovýma věcma...jsem..jsem ...jsem .. (: Koukala na tu nemocnisi na kraji města a nejvíc se mi tam líbila ta malinkatá slečinka, jak pravila, že její maminečička je nejkrásnější a nejmoudejší, moje malí milá slečno brýlatá a uslintaná, to jsi asi ještě neviděla tu moji maminku (: Něco něco jako seX ve městě, kurnik, nikdy jsem se na to nekoukala, ale nějak mě to začalo baviti (: Jak já se s toů mámou smála, občas jsem se sice tím kašlosmíchem začala dusit, ale kvůli tomuhle bych se klidně udusila, hele co by mi pak na psali na hrobku? Náhle udušená při seXu ve městě? konečně bych byla v něčem originál (: Djé a co dneska? Co budu dělat a co dělat nebudu? Océ mám dokoukané (: Asi vletím na to koukej.xkrát.cz a zkouknu tam Xkrát nějakej ten film (: Sponka sem a sponka tam (: Večer? Saama doma, sama doma budu (: Maminka jde s těma holkama z práce pařit kamsi (: prej kdybych byla zdravá došly by za náma někam do našich týýnejdžr klubů a ono jaksi taksi by mohly akorát přisednout na moů postel postelovoů (: měla bych si stáhnout ten Zoner a nějak se aspoň kouknout na to VDT, mám toho nějak moc málo hotovýho v té škole a v pondělí 8:00 hodin to chce mit ta Janka na disku P kurnik a to mám jako z postele udělat jak? Už jenom kvůli tomu musím v pondělí do té školy, tak jako kvůli té čtvrtletce z ruštiny, písemce z biologie a ta fyzika se k tomu jen nevinně přidá, musím musím musím musím tam (: chci chci chci tam (: Přemýšlím a myslím na to, jak to všechno udělat..přemýšlím a myslím na to, jak to všechno dopadně, přemýšlím a myslím na to, jak to všechno bude, přemýšlím a myslím na to jak to teď všechno je (:
Ani o tom nevíte, ale normálně mi onemocněl i telefon dostal chorobu zvanoů neznámou a nefunguje vůbec (: Aspoň vím co si nadále přát pod stromeček, pepřák, mobil (sice ještě nevím jakej ale nějakej určitě )
Udégé (: To jsi mě naučil TY (:
Panenku odhodím a najednou tu není, najednou nevidím ta sladká dětská snění, upřímný dětský smích,
jak sněhulák mi taje, ve světě dospělých, za méně taje a já se jich bojím, těch dospěláckých snů,
Panenko moje změň je ve vidinu (:
Protřu si oči na postel si sednu, po hlavě pohladím mého kamaráda, špatně neskončil jsem, jsem za to moc ráda (:
traptadáá traptadáá (:
Učení páni zkušení , já rád bych Vám teď podotknul nikdo z Vás nemá tušení, že v dálce stojí malý úl,
z něj každé ráno vylétá včelka Mája (:
První nemocenskej den, první a né poslední, zase to nepíšu z toho svýho milovanýho pana počítače:/ Zase to píšu z té postele, z té podpeřiny z té maminčiné ložnice..:/ Bože jak mě bylo noci zle, jaký já měla neskutečně skutečný horečky, hnus hnus hnus :/ Už nikdy více prosím prosím (: Ráno nějak vstávala na ten budík, nemohla jsem ani vylíst z postele a jak mě viděla ta maminka maminkovatá poslala mě do postelé a že prej mě probudí usla jsem v momentě a probudila se něco kole té deváté, oblíkla se, nasadila arafatku a metla s maminkou k té doktorce prej už jsem skoro velká holka a mám to zvládnout sama, šla jsem do té ordinace a v té ordinaci řekla co mě trápí, bolí a tíží, kdybych vám mohla říct jak mě bolí srdce a vy by jste mi předepsala nějaký ty léky bylo by to stejně lepší, dostala jsem zas prášku že jsem se bála o to že vykoupíme celou celičkoů tu lékarnu :/ Přijela domů, převlíkla se do pyžama a zalehla, spala a spala spala a spala koukala na tom netu na ty OC díly počáteční a začáteční nejhezčí fakticky, ten seriál mám víc než ráda (: Chybí mi ty sobotní rána, když jsem kvůli tomu vstávala.. Pak jsem volala s toů Berunkou prej už je to snad všechno fajn, taky v to doufám moje malá milá Princezno (: Došla ta babička s tím obědem, najedla jsem se a říkám že ona je fakticky šéfkuchař na úrovni, utíkala ale hnedka ode mě, prej to nechce chytnout :/ Celej den ve společnosti toho malinkýho štěkacího jen a jen jeho (: Chodil za mnou všude, když jsem spala, spal i on, když ležela ležel semnou něco jako malá čtyřnohá kopie mě (: A co bylo pak? Nějak si o mě Ti kluci z toho vlaku dělali starost, prej kdy příjdu a nepříjdu že prej jim budu chybět a vy mě takýý klucííí :( nějak mi psal ten školní Jirka že prej jak si to představuju, můj milýý Dostáále asi týden doma ale potom se mě nezbavííš až do Vánoc (: I ty holky psaly, i ta béčkařková víla psala, i ten Honzíček psal i Ti ostatní se starali, kurnik jsem za Vás tak ráda :) Koukala za na to OC, něco se snažila pochytit z těch soukromých pastí, ikdyž to dneska stálo za houby:/ snad to bude lepší příště rejžó (: bože tojako nebudu v dramaticee?? néé tam já chci tam já chci bééjt Trdlíícéé, kurnik šopa amoleta, viróza jedna připitomělá, nabídnu jí někomu zabalím jí někomu jako dárek k Vánocům (: ale třeba ten Mráken by chtěl bejt nemocnej říkal mi to on je to takovej provokatér fůrt Ti jeho smajlííci břinkla bych mu jednu a tyk břinknu mám to slíbený (: A zítra co budu dělat zejtra? Už vím...ležet, koukat, ležet, koukat a nakonec to všechno zaspím, zopakuju to tak patnáckrát a pak půjdu udělat hajííí na celou celičkoů noc (:
Teď? počkám na toho Vašká než se okoupe něco si ještě napíšeme a popíšeme a pak půjdu spát (:
Dobroů milíííncíííííí :)