Ala Teríííík:*

Dneska to končím, ukončuju. Přestal mi blbnout Capslock, přestal mi blbout svět. Mějte se vřele skvěle. Utekla jsem do říše svých snů:*

Já nevím co psát, já nevím co sem hodit a nahodit, čím to dohodit a cona to semka přihodit. Kde jsem skončila a kde jsem chtěla začít, čímpočít tohle všechno tak aby se to pěkně četlo, aby řádek po řádku sesunul aby oko nehledělo jinam, aby text nebyl jen text, aby v textuněco bylo, aby to tu třeba žilo:) Já vím, že nevím co vědět mám. Já vím, že nemám to co chci. Já vím, že být Tebou dělala bych to co děláš:) Tak hele už vím, že plácám všechno možný dohromady, ale dělám z tohohromady, písmen a vět a souvětí, který nikomu nic nedaj, který nikohoničím neudělaj. Hele mám dost toho jak jsem blbá, blbě blbá, nebo blbáblbě? To jak chci něco a pak nic, chci Tebe a Tebe ne, pak zjistím, žejsem to tak nechtěla a vztekám se sama uvnitř sebe. Nejradši bych sivždycky namlátila, hubu nabila, něco někam zaryla, netrpěla jsem nikdysebepožkozováním a snad ani nebudu.Jen prostě vím, že bych si občaszasloužila víc než kdo jinej. Tenhle víken stál za to Zlató:* Jóó´stejnak mi s Tebou je nejlíp Hvězdo moje:* Já nebudu dál psát, já mám na psaní Tebe:*

Život jako v pohádce, kdy se bojím posledního boje, dobra se zlem, kdy se ztrácí poslední naděje. Doufala jsem... Já zoufala jsem... Já chtěla... Chtěla jsem víc.. Potom jsem nechtěla vlastně nic... PAk jsem zase chtěla Tebe a být součást Tvýho nebe.. Teď chci i nechci.... Prodala bych to špatný a koupila to dobrý... Stála bych na tržišti jako stojím na zastávce.. Koupila bych pro nás něco.. Dala bych do nás něco... Já, ty a my.. Bála jsem se Tebe, utekla jsem.. Ty jsi se ztratil dřív než jsi se našel.... Já chci se najít.. Já chci s Tebou se spojit... Jdu se bát, jdu hlasitě do světa tvoje jméno řvát:(

Zdravím všechny do jednoho, Milíny a Nemilíny, čtenáře a stíhače,sběrače a chtíče:) Všechny:) Ve zdraví vrácená z lyžařského kurzu :)Týden ten týden toho všeho zažitýho, toho kopce několikrát zdolanýho,toho času na pokoji proleženýho, těch vtípků na Kšandu vymyšlených,těch večerních programů zažitých, těch dokonale šesti dnů prožitých,smích, akčnost, rozdavačnost, telepatie, harmonie,vztek, bolest,radost, chuť, nechuť, všecho bylo dosti a ještě máme i dokonce vpořádku všechny kosti. Za bránici jsme se popadaly víc než dost(: Pokojčíslo 13náct Pospíšilová, Picková, Čmelová, Hofírková, Svrčinová aZastoupilová neměly konkurenci v toustech a čajících :) Osmička u násimrvére v sestavě Kašparová, Kalábová, vybíralová a Pluháčková :)Nejlepší a snad i víc než nejlepší :) A nejlepší a nejhezší anejradostnější na tom bylo to, jak jsi byl psychicky pořád semnou u mě,ve mě, jak jsi mi psal, jak jsi mi tím něco dal, jak mi bylo krásně,kéž by mi tak bylo i jindy, než tam. Když vzpomenu si na Tebe, myslímsi že letím do nebe:) Neletím, nemám jak s kým :) Je mi snad krásně itu tady na zemi :) Při rozbalování těch krásných vzpomínek, myšlenek asnů mi postačí udržet se v téhle harmonii snad i dýl, než se to vyřešía pořeší. Přemýšlím, jestli se těším až se tohle všechno dořeší, nevímjestli chci slyšet pravdu, prej pravda občas bolí, ale vím, že o pravdumoje duše stojí :) Chci spát a v noci si psát :) Chci tó a tamtó, čekámaž mi to dáte:) 

Týden s týdnem sejde, já myslela že to pojde, odejde, odsune se dál,posune se jinam, tam kam bych chtěla, ta kam bych to poslala:) Týden stýden pošel a ty jsi nesešel, stojíš, sedíš, hledíš a civíš ..(: Kam?Je mi otázkou, je mi záhadou je mi neskutečně skutečnou náhodou, že tyjsi to co chci. Ty a ty, o tobě sním, kvůli TObě v noci bdím, je Ti tofuk, je Ti to fuk tak jako mě jsou fuk jiní. Buďme k sobě upřímněpřímý, neříkej to a řekni tamto, neříkej to s hlavou sklopenou, zvedniji a zvedlou ji nech. Zejtra, tumoróv odjedu tam, kde ty nebudeš, tamkde budu jen já a ony, ty který mě berou, ty který mě snad dokonce ižerou:* S těma se já budu smát, s těma budu na pokoji spát, s těma sejá budu radovat o volnou sprchu dohadovat. S těma já budu svahem sebřídit, s těma já budu svůj tejden řídit. S nima já budu pít, s těma jábudu celej ten týden žít. Když jsem se těšila na Ježíška, každoročněpřišel, když jsem se těšila na léto, vždycky tu bylo, když jsem chtěla,asi to vždycky přišlo a teď přišel te očekávanej lyžerskeej výcvik.Přišel je tu, klepe mi na dveře, tahá mě tám a táám, bože se tak těším,neměla bych ale těším, prej když se těším bude to stát za nic, nechciaby mi bylo na nic, ale vím, že takhle to bude prííma prííma (:Sestava: Pospíšilová, Čmelová, Hofírková, Picková, Zastoupilová,Svrčinová jak neodolatelné navíc naše výbava je větší než výbavakterékoliv domácnosti. Nevím jak dál a co semka psát, mám toho víc, nežsi sama myslím, mám toho tolik moc, mám toho i snad tolik co bychchtěla dotyčným říct, mám toho tolik čím bych chtěla být. Nevadíjindy,když říkám jindy nemyslím že jindy nebude, jen to přesunu najindy, takže vážně jindy:* Se slzou v oku a se sklénkou kvalitního mokuse loučím s Váma všema, kteří příjdete až sem na one řádek(:

Nebude to tak kouzelně kouzelný pro Tebe, ale vím že to bude kouzelně kouzelný pro mě vědět, že oba jsme dělali něco stejnýho, bude to pro mě potěšující a snad i utěšující vědět, že čteme stejný věci, ikdyž je necítíme, pořád tak nějak ve skrytu duše doufám, že to jednou stejně pocítíme, ucítíme, přecítíme, poctíme, uctíme sebe, tebe, nás (: Nikdy jsem nechtěla být v něčem nejlepší, nikdy jsem ani nechtěla vyhráv v loterii, ale teď vím, že chci být nejlepší pro Tebe a když vyhrát tak Tebe. Nikdy jsem se o kluka nebyla schopná, prát, vím, že bych se bila do krve o Tebe. Nevím, jestli je divná tahle doba a nebo jestli jsem divná já, ale nejdivnější m příjde být bez toho na co myslíš, pomýšlím, s čím zamýšlím.Kdyby šly moje myšlenky vidět, kdyby šly slyšet, mluvilo a vidělo by se jediné, ty by jsi byl to nevinné pochodující a mluvící stvoření ze mě vycházející. Nikdy dřív mě asi nenapadlo že to co mít nemůžu chci ještě víc, je to silnější než já a snad i silnější než tohle všechno dohromady. Rozum říká srdci nemrč a pomlč, hlava myslí a pomýšlí na případné šrámy a rány, srdce tohle jednoduše přeskočí, nemyslím na následky, myslím na důsledky mého chtíče. Chci dostat to co chci. Snad vždycky jsem to dostala, ať už to bylo obtížný sebevíc, koukej všímej Tebe jsem nedostala. Nepříjde mi nesmyslný podotknout že ani nedostanu, protože to tak je a když mi někdo řekne, že pravda bolí, potvrdím mu jeho myšlenky a domněky, ona bolí. Na tomhle všem je nejkrutější tvoje ignorace, tvoje odmítání, odsuování, tvoje nátlaky, tvoje nároky a některý výroky. Ale ještě krutější mi příjde to, že mě to nějak neodrazuje, neodpuzuje. Přehlížím to co bych přehlížet neměla, je to jed mazat si kolem huby med a nevidět to co jiní vidí, to co jiní slyší. Příjde mi, že díky tobě přicházím o smysly, ale příjde mi, že mi příjdeš mým jediným smyslem. Ten večer, ta noc, ten den nadránem byla to pro  mě pohádka.Krásnej začátek toho všeho a ještě krásnější konec toho všeho skutečně neskutečně skutečnýho.Každým dnem si promítám to, jak jsem stála tam nahoře a ty tam dol, už jen pocit, že jsi tam kde já, ten pocit, že jsme tam oba ze stejnýho důvodu mě těšil a hřál jak u srdce tak u duše. Šel jsi zamnou a já za Tebou, první objetí, nedala jsem to najevo ale byla jsem z Tebe v dojetí. Šel jsi dolů a než jsi se stačil vrátit, já stačila zmizet, chtěla jsem asi vidět reakci, reagoval jsi tak jak jsem chtěla, napsal jsi, vzpomínáš? Seděli jsme spolu a koukali jsme dolů, každej mi přišel divnej ale nevadilo mi to, protože nejdivnější jsem v té chvíli byla já, smáli jsme se, bavili se, chtěla jsem toho říct tolik, tolik moc. Každej jsme z vrchu odešli svoů cestou já tam a ty onam, ale nějak jsem Tě vyhlížela všude, a zemi, pod zemí, na stropě, na lustru, na bednách, chtěla jsem vědět kde jsi, s kým jsi. Když jsem odcházela, nějak jsem slova vhodný nenacházela, objal si mě a myslím si, že to pro mě znamenalo víc než tisíce slov, políbil jsi mě. Líbala jsem se i s mnohýma jinýma, ale snad nikdy to nebylo takový jako s Tebou, nebo spíš sem to jinak nepovažovala, než tak jako s Tebou. Stačili mi čtyři slova a já věděla, že tohle jenom tak neskončí, aspoň pro mě ne. Už teď je to pro mě těžšá než nejtěžší dělat, že semnou nic neděláš, ale kdykoliv se mi do služby sevru QIP povoláš, jsem zase v bezmocí a plná emocí. Jsem ochotná udělat cokoliv a kdykoliv, kdekoliv, obávám se ale, že nápor mých skutků by pro Tebe byl tak moc velkej, že tvůj útěk by byl rychlejší než nejrychlejšího běžce světa. Nicméně, chci to stůj co stůj. Možná se zasměješ, pobavíš, usměješ, mávneš rukou a řekneš ať mlčí a je fakt, že ona mlčet bude, ikdyž ve vnitř budu řvát co nejvíc to půjde.Nebojím se Tebe, bojím se sebe, že zklamu .....