30.Květen 2009

Sobotní podvečer, slyším ptáky vdákat venku a je mi to jedno, vidím slunce mezi žaluziemi a je mi to jedno,slyším zvuk aut projíždějících po místních komunikacích, zrovna v dálce hučí vlak co jede po kolejích někam do dálky a kdo v tom vlaku sedí? Kam jede a co se mu honí hlavou? Cítí se líp než já? Líp než zmačkanej a pomačkanej, zničenej a špinavej kus hadru?Jsem ta nejhorší a nejhloupější na světě a myslím si to a ještě horší je to, že to i vím. Seděla jsem včera na těch schodech základní školy a přemýšlela nadtím vším. Bože stydím se za tolik věcí co jsem udělala, bylo toho tolik moc, že se stydím vylíst teďkom tady z té postele a postavit se tomu všemu. Sedím tu jak hromádka neštěstí, sedím tu jak ubrečánek ubrečenej.Jsem nula, vím to neukazuj si na mě prstem a neříkej mi to. Sama jsem se sobě podívala do očí a sama sobě si řekla Fuj. Sama teď sedím a sama teĎ poslouchám a chci aby to tak bylo i dál Tereza a sama. Sama na všechno, nechci vytloukat klín klínem. Chci něco co nebudu psát a to něco dostanu a o to něco budu bojovat. Takže prosím zdovolením procházím, snad jiná, snad lepší. Snažím se.
 
Autor: BeLLy v 20:02, | Komentářů (0)