Ala Teríííík:*

Dva dny od posledního napsanýho a zase mě to sem žene.Zase potřebujupsát, bože a já myslela že už mě to přešlo, že nemusím, že nechci , žeuž jsem na to třeba ta velká holka, že že...zatracený že, zatracenýslova, řeči, city, pocity, lidi, svět:/ A nejhorší je, že už štvu samasebe, že se sama sobě hnusím něco jako když si stoupneš před zrcadlo avidíš v něm někoho koho neznáš:/ Něco jao když si koupíš zkažený mlíko,něco jako když si hraješ na princeznu a kluk od vedle Ti roztrhášaty,něco jako když spíš a někdo Ti to zakáže, něco jako když se cítíštotálně idiotsky a to všude a přede všema. Ale jak Vám mám sakra říct,že se s Váma nechci bavit, že mi to nechybí, že momentální náladu mámjenom na jednu písničku,jednu postel, jeden balík kapesníku a na nic užvlastně na nic.Jak Vám mám sakra říct ještě jinak že nejsem spokojená,že nejsem šťastná, že to nejsem já. JAk Vám to mám sakra ukázat beztoho aby jste se blbě ptali, blbě koukali? Jak mám sakra dělat něcokdyž nechci dělat nic? A když ......když jsem si myslela, že mi jenejhůř nevěděla jsem jak mi teprve jednou bude, jak mi je zrovna teď. Akdyby jen čistě náhodou měl ve stanici Grygov zastavit vlak na KONECSVĚTA dejte mi prosím včas vědět, ráda se stanu pasažérkou a majitelkoujízdenky směr KONEC SVĚTA.Jízdenka bez zpáteční. Nesnáším svojí týdenníjízdenku do školy, nesnáším toho víc, ale začínám se bát, že začínámnesnášet sebe asi jsem ztratila to svoje hvězdný nebe. Na otázku typu : JAk se máš? Odpovídám všem a tady....: No tak jak se mají lidi, kteří studujou, bude jim 18 a cítí se sami jako kůl v plotě. Netěšilo mě odcházím Váš Kůl :/

Tak Terezo, polož si ruku na srdce a stoupni si nohama na zem a řeknivšem tady kolikrát jsi slibovala, že budeš lepší? Kolikrát jsi se o tosnažila a kolikrát jsi to dokázala? Za devět dní má narozeniny ukazujebalónek na spolužácích, za devět dní umrtiny příjde Tereze na srdci av  hlavě...A když jsem byla malá , těšila jsem se na to až buduvelká a teď když už jsem skoro ta velká, chtěla bych bejt radši tamalá.No a tak jsem prosím pěkně vyrostla, tak jsem něco zažila a něcotaky prožila, ale stejně bych strašně moc věcí změnila, kdyby to šlo,kdyby to sakra jenom šlo.A když se mě někdo zeptá a co budeš dělat teď? Tak odpovím já nevím, protože já vážně nevím a v tý době panenky BAbyborn jsem věděla, že chci aby Eliška neměla lepší kočárek a nebo abyVerčina panenka byla taky černoušek. Stejně to kdysi bylo všechno lepšía jednoduší a to jsem vždycky záviděla těm velkým holkám a někdy jsemsi možná na tu velkou holku i hrála a nebo si hraju? Bože někdy bych sefakticky chtěla dovědět kdo ze mě je, kdo ze mě roste. Každej z nás májistý přání sny a cíle...jenomže sny a cíle se mi jaksi ztratily,rozběhly a utekly. Něco jako spadená sklenice na zem, rozbitá na milionstřepů a sbírat je? Už asi nechci a dávat si nový cíle a snít nový sny?Nemám sílu, už ne...A to se mi ten svět bortí jen devět dní a já sipřipadám utrápená měsíce? roky? Navenek taková a uvnitř v srdci a naduši maková. A proto mám možná štěstí aspoň v něčem, dobrá herečka jakv prostředí domácím tak v tom školním,když já nechci aby někdo věděl cose děje, proč se Tereza na svět už nesměje. Protože ona to sama neví atak to ani nepoví :/ A někdy? Se prostě jen schováme, protože nechceme bejt vidět.....Někdyprostě věci děláme, jen proto abychom něco vůbec dělali a někdy? Někdyje prostě jen někdy.... Tak vše je zde shrnuto v docela pesimistickým článku, ale co...nemůžu bejt furt jen podělanej optimista.