Ala Teríííík:*

Nikdy jsem si nemyslela, že semka budu psát z toho důvodu že se nudím:) Nuda, nudnej život, přemýšlím od čeho to slovo vlastně vzniká? Jakvlastně slova vznikaj, podle čeho tvoříme názvy a jaký na to mámenázory. Je to magie, magie skryta ve slovech a teď mě tak napadá skrýváse ještě něco v něčem?Je pátek podvečer, každej se někam strojí holkyse proti klukům zbrojí a ty se chtěj třeba jen projít a já? Budu sedětdoma, sama doma s tím psíkem jen a co budeme dělat? Nebudeme dělat nic,budeme tiše a ve skrytu duše Vám závidět ten nevšední život, to užíváníto všechno co prožijete a zažijete, co si vryjete do paměti. Conezapomene jen tak z minutu na minutu jako když Vám profesor matematikyvysvětluje novou látku  a vy to jedním uchem chytnete a druhýmpustíte. Právě tyhle večery jsou o něčem jiným jsou o těch věcech kterýbudou v nás dýl než nejdýl. Třeba se někdo dneska do sebe večer izamiluje a budou spolu na věky věků.Fíha nikdy jsem si taky nemyslela,že mi to nepůjde psát, vždycky mě to tak naplňovalo a bavilo a něco mito dávalo, odvahu, sílu, pocit uspokojení a taky mi to možná dávalomožnost, vyznávat lásku nebo nenávist, vděk, stesk, prostě to všechno ateď mi příjde jako bych semka cvakala písmenka úplně naprostozbytečně...:/ tak jako dělám jiný zbytečný věci, pamatuju si jak jsi miSíminko řekla, že tohle dělaj malý holky, že si píšou takový deníčky,ale já mě to bavilo víš, já to měla ráda. Jenže jsem před Tebou a Vámachtěla vypadat a dělat se lepší než jsem.Občas možná děláme věci copřijdou jiným divný a zbytečný, ale pro nás jsou neskutečně skutečnouzábavou, něčím co nám dává víc, než tabulka čokolády, než kopečekvanilkové zmrzliny nebo cukrová vata na pouti. Vždycky to pro mě bylotak moc, znamenalo tak moc. A když každej chodil, psal, ptal se kdyzase tam budu psát, obdivoval, prostě dělal jakoby zájem měl, mě totěšilo.Tak jako mě těší mít teď toho svýho Rákosníčka imrvére nadrátě:) Slyším jak funí, jak dýchá, jak mluví, jak se směje, jak miobčas do toho pěje a někdy i usne a chrupinká prostě mě to těší. No aNo b, komu se to nelíbí ať mi asi konečník můj políbí :) Jémine všechnozlý jednou pomine tak Pospišilko co Ti je?:) famfáárově se měj a mějtea na svět se smějte:)

Jémináčku jak je to dávno co jsem se tu vypisovala, co jsem sespisovala to všechno mě se týkající a dotýkající:) Věčná věčnost,nekonečná konečnost, ale přece jenom skutečná skutečnost:) Přemýšlela jsem, jestli mě přestal bavit život, když jsem přestala psát a přišla jsem na to, že asi teprve teď začínám zase žít, že teprve teď jsem naplno a plně vyléčená od Tebe a od Tvýho hnusnýho zamračenýho a mračnýho nebe.Já jsem asi vážně šťastná za to jak to teď je, ikdyž nejsem s Váma který jsem měla, mám a budu mít ráda. Ale když se na to podívám z té ptačí perspektivy doma to mám skvělý jak nikdy jindy,Macků ty klacků strč mi do kapsy ještě aspoň dvacků:* :) Já máám tu mááminečičku mojí ráda:) Kláro stačí jen málo a budeme pár,královno má ty to víš co bych si přál:) Já bych si přála takový to sesterský vztah do skonání mého života, je to vřele skvělé:* Jakube,Jakube jen na Tebe mi slova schází a slovník prostě dochází, máš svůj rub a líc, je já chci do Tebe stále víc a víc:) Ve škole? Každej se tam netěší,každýmu se tam nechce, každej je proti ní a já ? Já jsem tam spokojená, nebudu trouba škola je chlouba:) Né neučím se, né neřeším to, já já jááá mám ráda ty přestávky ty snídaně společné, smích zažitý a chvilky dokonale prožitý ráda.A když je pak to úterý, popřípadě čtvrtek,zazvoní na konec toho vyučování a před školou stojíte VY můj pane:* Já jsem pak teprve šťastná:* Já ho mám ráda, já ho máám tak strašně moc rááda:* Můj, jeho, naše, pro nás, o nás, nepleťte se prosím do nás:)No a co víc? Víc už asi nic, víc nemám co říct:* Mějte se krásně a čistěte si prosím pěkně dásně, skládejte přitom básně:* mimo jinéé buchta naší Kačky Blátotlačky neměla chybu, baštím Vás paní majitelko, pekařko:**