Ala Teríííík:*

Tak Terezo, polož si ruku na srdce a stoupni si nohama na zem a řeknivšem tady kolikrát jsi slibovala, že budeš lepší? Kolikrát jsi se o tosnažila a kolikrát jsi to dokázala? Za devět dní má narozeniny ukazujebalónek na spolužácích, za devět dní umrtiny příjde Tereze na srdci av  hlavě...A když jsem byla malá , těšila jsem se na to až buduvelká a teď když už jsem skoro ta velká, chtěla bych bejt radši tamalá.No a tak jsem prosím pěkně vyrostla, tak jsem něco zažila a něcotaky prožila, ale stejně bych strašně moc věcí změnila, kdyby to šlo,kdyby to sakra jenom šlo.A když se mě někdo zeptá a co budeš dělat teď? Tak odpovím já nevím, protože já vážně nevím a v tý době panenky BAbyborn jsem věděla, že chci aby Eliška neměla lepší kočárek a nebo abyVerčina panenka byla taky černoušek. Stejně to kdysi bylo všechno lepšía jednoduší a to jsem vždycky záviděla těm velkým holkám a někdy jsemsi možná na tu velkou holku i hrála a nebo si hraju? Bože někdy bych sefakticky chtěla dovědět kdo ze mě je, kdo ze mě roste. Každej z nás májistý přání sny a cíle...jenomže sny a cíle se mi jaksi ztratily,rozběhly a utekly. Něco jako spadená sklenice na zem, rozbitá na milionstřepů a sbírat je? Už asi nechci a dávat si nový cíle a snít nový sny?Nemám sílu, už ne...A to se mi ten svět bortí jen devět dní a já sipřipadám utrápená měsíce? roky? Navenek taková a uvnitř v srdci a naduši maková. A proto mám možná štěstí aspoň v něčem, dobrá herečka jakv prostředí domácím tak v tom školním,když já nechci aby někdo věděl cose děje, proč se Tereza na svět už nesměje. Protože ona to sama neví atak to ani nepoví :/ A někdy? Se prostě jen schováme, protože nechceme bejt vidět.....Někdyprostě věci děláme, jen proto abychom něco vůbec dělali a někdy? Někdyje prostě jen někdy.... Tak vše je zde shrnuto v docela pesimistickým článku, ale co...nemůžu bejt furt jen podělanej optimista.