Ala Teríííík:*

Nebude to tak kouzelně kouzelný pro Tebe, ale vím že to bude kouzelně kouzelný pro mě vědět, že oba jsme dělali něco stejnýho, bude to pro mě potěšující a snad i utěšující vědět, že čteme stejný věci, ikdyž je necítíme, pořád tak nějak ve skrytu duše doufám, že to jednou stejně pocítíme, ucítíme, přecítíme, poctíme, uctíme sebe, tebe, nás (: Nikdy jsem nechtěla být v něčem nejlepší, nikdy jsem ani nechtěla vyhráv v loterii, ale teď vím, že chci být nejlepší pro Tebe a když vyhrát tak Tebe. Nikdy jsem se o kluka nebyla schopná, prát, vím, že bych se bila do krve o Tebe. Nevím, jestli je divná tahle doba a nebo jestli jsem divná já, ale nejdivnější m příjde být bez toho na co myslíš, pomýšlím, s čím zamýšlím.Kdyby šly moje myšlenky vidět, kdyby šly slyšet, mluvilo a vidělo by se jediné, ty by jsi byl to nevinné pochodující a mluvící stvoření ze mě vycházející. Nikdy dřív mě asi nenapadlo že to co mít nemůžu chci ještě víc, je to silnější než já a snad i silnější než tohle všechno dohromady. Rozum říká srdci nemrč a pomlč, hlava myslí a pomýšlí na případné šrámy a rány, srdce tohle jednoduše přeskočí, nemyslím na následky, myslím na důsledky mého chtíče. Chci dostat to co chci. Snad vždycky jsem to dostala, ať už to bylo obtížný sebevíc, koukej všímej Tebe jsem nedostala. Nepříjde mi nesmyslný podotknout že ani nedostanu, protože to tak je a když mi někdo řekne, že pravda bolí, potvrdím mu jeho myšlenky a domněky, ona bolí. Na tomhle všem je nejkrutější tvoje ignorace, tvoje odmítání, odsuování, tvoje nátlaky, tvoje nároky a některý výroky. Ale ještě krutější mi příjde to, že mě to nějak neodrazuje, neodpuzuje. Přehlížím to co bych přehlížet neměla, je to jed mazat si kolem huby med a nevidět to co jiní vidí, to co jiní slyší. Příjde mi, že díky tobě přicházím o smysly, ale příjde mi, že mi příjdeš mým jediným smyslem. Ten večer, ta noc, ten den nadránem byla to pro  mě pohádka.Krásnej začátek toho všeho a ještě krásnější konec toho všeho skutečně neskutečně skutečnýho.Každým dnem si promítám to, jak jsem stála tam nahoře a ty tam dol, už jen pocit, že jsi tam kde já, ten pocit, že jsme tam oba ze stejnýho důvodu mě těšil a hřál jak u srdce tak u duše. Šel jsi zamnou a já za Tebou, první objetí, nedala jsem to najevo ale byla jsem z Tebe v dojetí. Šel jsi dolů a než jsi se stačil vrátit, já stačila zmizet, chtěla jsem asi vidět reakci, reagoval jsi tak jak jsem chtěla, napsal jsi, vzpomínáš? Seděli jsme spolu a koukali jsme dolů, každej mi přišel divnej ale nevadilo mi to, protože nejdivnější jsem v té chvíli byla já, smáli jsme se, bavili se, chtěla jsem toho říct tolik, tolik moc. Každej jsme z vrchu odešli svoů cestou já tam a ty onam, ale nějak jsem Tě vyhlížela všude, a zemi, pod zemí, na stropě, na lustru, na bednách, chtěla jsem vědět kde jsi, s kým jsi. Když jsem odcházela, nějak jsem slova vhodný nenacházela, objal si mě a myslím si, že to pro mě znamenalo víc než tisíce slov, políbil jsi mě. Líbala jsem se i s mnohýma jinýma, ale snad nikdy to nebylo takový jako s Tebou, nebo spíš sem to jinak nepovažovala, než tak jako s Tebou. Stačili mi čtyři slova a já věděla, že tohle jenom tak neskončí, aspoň pro mě ne. Už teď je to pro mě těžšá než nejtěžší dělat, že semnou nic neděláš, ale kdykoliv se mi do služby sevru QIP povoláš, jsem zase v bezmocí a plná emocí. Jsem ochotná udělat cokoliv a kdykoliv, kdekoliv, obávám se ale, že nápor mých skutků by pro Tebe byl tak moc velkej, že tvůj útěk by byl rychlejší než nejrychlejšího běžce světa. Nicméně, chci to stůj co stůj. Možná se zasměješ, pobavíš, usměješ, mávneš rukou a řekneš ať mlčí a je fakt, že ona mlčet bude, ikdyž ve vnitř budu řvát co nejvíc to půjde.Nebojím se Tebe, bojím se sebe, že zklamu .....