Ala Teríííík:*

Nuže jestli jsem Vám tady někdy tvrdila, že je mi docela hrozně tak to jsem ještě snad netušila, jak mi bude. Jestli jsem Vám někdy tvrdila, že ho mám jen ráda, tak jsem Vámzapomněla no vlastně i sobě říct, že ho mám víc než ráda, ale co je tovíc, když já nemám nic. Nic krom hlavy plný vzpomínek, krom 18 růží nakterý se dívám pravidelně každej večer než usnu, krom toho růžovýhomedvídka a ikdyž je plyšovej a ty já nesnáším, tak tohohle mám ráda,třeba už jen proto že mám ráda Tebe. Že by jsi byl moje nebe?Že bychjen prostě nikdy netušila, že když Ti suveréně řeknu chci býtkamarádka, tak budu jednou trpět jako pes? Pes kterej je zavřenej,nekrmenej, nevenčenej, ten kterej je tak strašně sám, že se nedovedebavit ani se svým stínem? Bože já blouzním a blázním, možná i šílím akdyby někdo chtěl tak klidně i nahlas křičím, já myslím, že teĎkomdovedu snad všechno a to až potom co jsem Tě nechala odejít, co nechalaodejít potom co jsem Tě poslala pryč. A když teĎ napíšu, že jsempitomá, hloupá, blbá a stupidní, že mám v hlavě místo mozku snad jen zblbosti udělánou kostku, já myslím, že nebudu daleko od pravdy a zaseplácám.Byl jsi pro mě víc, byl jsi nejenom něco jako přítel, ale byljsi i nejlepší kamarád, říkala jsem Ti všechno od mých problémů až postrašlivitánský nesmysly, když jsem si před Tebou hrála na malýho Míšua ty jsi se smál, ty ďolíčky sakra ty tvoje ďolíčky, vždyť víš jakoupro ně mám slabost a my nepotřebovali víc, než jen jedno nádraží čijeden park, nám stačilo bejt spolu a stejně jsme se smáli a bavili.Když si vzpomenu na to přecpávání tou přesnidávkou a mňamkama na télavičce předtím kinem, kdybych věděla, že to bude naposled na ovladačičasu bych klikla na tlačítko PAUSE protože to by mi zaručilo tu chvílizastavit a nebyla by to jediná kterou bych zastavila. Když jsem Ti nakopci ukazovala a popisovala kde co je a naučila Tě poznávat ten velkejvůz. Hele co ty na to, vrátíme čas aspoň na chvíli, já budu se cítit sespokojeně a šťastně a pak Ti teprve řeknu sbohem, potom se teprvenaučím bejt bez Tebe, potom to třeba bude lehčí, protože budu vědět copříjde, ale teď to vážně nejde.:( Polovina mě snad už i pošla a já seprostě bojím aby i ta druhá neodešla. Jak se mám tvářit? Jak mám usínata nemyslet na Tebe? Jak mám ráno vstát a nepřemýšlet jak Ti napíšu zaseesemesku? Jak mám jet do školy a neslyšet jak hlásí zastávku Kojetín?Jak mám být ve škole a nevnímat otázky na Tebe? Jak mám někam jít adělat jakoby nic? Jak mám sakra jenom žít? Jak mám zase zpátky touTerezou být? Jak?:( A když vím, že si za to můžu sama je mi snad milionkrát hůř. A jestli přežiju ten tvůj (náš ) zítřek, doufám, že přežiju i víc dní,že snad někdy budu spokojeně šťastná jako dřív, jako dřív s Tebou. Žesnad zase jednou bude líp zase jako dřív.