Bez názvu - kapitola 2 - Domov sladký domov
Zabouchnu za sebou dveře. Je mi nějak divně. Mám zvláštní pocity. Vždyť jsem v tom metru nemohla být sama. Vždyť na té chodbě někdo byl. Že bych toho vážně měla už z práce dost?
Někde uvnitř sebe ale cítím uspokojení. Potřebovala jsem ze sebe kousek toho dostat. Dlouho jsem si takhle nezařádila. Pokud se to tak dá nazvat. Nadechnu se. Můj byt voní po svíčkách, vosku, různých bylinkách a někde v povzdálí je cítit i ta krev. Ano, tady jsem doma. Sundám si boty a rozsvítím si v obýváku.
Hned jak rozsvítím, přiskočí z koženého gauče k mým nohám můj Satan – moje černá kočka. Ano, opravdu je to ona. Otře se mi o nohy a pronikavě zamňouká. Sehnu se k ní a projedu jí svými nehty v kožichu. Jen příjemně zapřede.
,,Celý den jsme se zase neviděly, co?“ zvednu oči k hodinám, které ukazují něco málo po dvanácté hodině. Satan proběhne kolem mě a zamíří si to rovnou do kuchyně.
Hodím kritický pohled na bordel u sebe v obýváku – nebo by se tomu dala říkat už i ložnice? Na stole uprostřed místnosti stojí mnoho knih, všude samá svíčka. Na stěnách visí znaky a ornamenty, které by měly zůstat skryty. A místnost je provoněna vonými svíčkami a tyčinkami.
Přejdu k oknu a zatánu závěsy. Nemám ráda, když se mi někdo dívá do oknem. Ještě než zatáhnu úplně zadívám se ven na ulici. Nikde ani živáček. Pořád mě zevnitř zužuje nějaký zvláštní pocit. Nikde ani noha. Stejně jako v metru.
Obrátím se zpět do obýváku. Mám chuť si zajít pro něco k jídlu do ledničky, ale všimnu si vzkazu na záznamníku. Tiše problikává. A helemese, on to byl stejně dobrý dárek od mamky k vánocům nebo snad ne?
,,Terry, tady Martin. Asi jsi ještě v práci, vím, že nemám moc otravovat, že si nerozumíš se záznamníkem …“
Ano, Martin a jeho věčné vysvětlování. Někdy mám mu něco nacpat do pusy, aby alespoň na chvíli ztichl. Než se totiž pokaždé dostane k jádru věci, klidně si můžu udělat kafe.
,,..Mám tady pro tebe něco, co by tě mohlo zajímat. Nebo spíš bych řekl, že o to budeš mít sto procentní zájem. Nechci se o tom, ale bavit po telefonu. Až budeš doma zavolej mi. Budu čekat.“
Usadím se na gauč. Satan mi ihned zalehne na klíně. Tiše zamňoukne a já ji začnu škrábat po zádech. Hodím očima po hodinách na stěně. Je sice dost hodin, ale.. Když chtěl Martin zavolat, jak mu zavolám. Samotnou mě hryže zvědavost, co to asi Martin zase našel.
Volám. Mobil mi ale oznámí, že volaný účastník je dočasně nedostupný. Asi se to dalo i čekat. Položím mobil na stůl. Položím se na gauč. Satan zaujme systematicky místo na mém břichu a pohodlně se položí. Ano, je stejná jako já. Já nemůžu být bez ní a ona beze mě.
Zašeptám do ticha tři tajemná slova a světlo v obýváku pohasne. Jediné, co začne posvěcovat místnost, jsou svíčky, které hoří černým plamenem. Usměju se na Satana, která mě pozoruje.
,,Dobrou noc, Satane,“
