Bez názvu - kapitola 3 - Hurá k Martinovi
Divný sen plný krve. Mám ji všude, na rukou, na tváři a dokonce ji cítím i v ústech. Někde z povzdálí se rozezní studený smích. Žádné obrazy, které vidím, mi nedávají smysl.
Konečně se ozve budík z mého mobilu. Rozespale se posadím na gauč a projedu si rukou ve vlasech. Budík přestane konečně zvonit. Ani jsem ho nestačila zarazit, no co, on se ozve za pár minut znovu. Satana slyším někde v kuchyni. Ano, zase má hlad.
Cítím, jak mě bolí celé tělo. Trochu jako bych ho měla v jednom ohni, ale.. pomalu ze mě odchází. Za to určitě mohou ty divné sny, co jsem měla.
Svíčky v místnosti dohořívají. Pravou dlaň pozvednu ke stropu a fouknu směrem ke zdi. Připomíná to sfouknutí něčeho z ruky. Svíčky pohasnou úplně a černý oheň se vypaří. Vstanu a roztáhnu závěsy, abych dala dobré ráno celému městu. Venku je docela pěkně, zataženo. Nikde ani náznak sluníčka. Jsem docela ráda.
Po místnosti se rozezní mobil. Je mi jasné, že tohle musí být jedině Martin. Vyzvánění mi způspbuje bolest hlavy, proto pro mobil ihned skočím.
,,Ahoj, Terry!“Martin. Opravdu je to hlučný Martin. ,,Potřebuju, abys ke mně dorazila do půl hodiny. Stíháš to? Je to vážně důležité.“ V jeho hlase není slyšet jako vždy radost, ale.. trocha nervozity a strachu. Že by nezaplatil nájem?
Podívám se na hodiny. Půl sedmé a tři minuty. Na metro se mi díky včerejšímu zážitku moc nechce a tramvaj by tam nebyla za půl hodiny. A navíc se mi na ní nechce. ,,Za pět minut jsem u tebe. Připrav mi do vany vodu a suché ručníky. Díky.“
,,Poč –“ Než stačí něco doříct, zavěsím.
Satan se mi otře o nohy. Ona to vycítila stejně jako já. Vezmu ji do náruče, kde se náležitě uvelebí. ,,Ano, zlato, budeme kouzlit.“ Nemohla jsem si to slovo odpustit, na tváři mi přitom svíti ironický úsměv.
Je mi jasné, že zase půjdu bez snídaně. Pomalu otevřu dveře od koupelny. Satan seskočí na černo-bílé dlaždičky, které jsou všude po koupelně a vběhne dovnitř. Rozsvítím a vejdu také dovnitř.
Když se nadechnu, ucítím krev. Sakra, tak pracně jsem tady tu koupelnu myla a stále cítím krev. Je to divné. Asi to bude prokletí. Jaká neblahá ironie.
Satan vyskočí na umyvadlo a začne mě hypnotizovat očima. Z umyvadla má nejlepší výhled na celou místnost a obzvlášť na mě. Ráda mě sleduje.
Svíčky už dávno stojí po obvodu vany. Už je ani nesundavám. Zase se mi v hlavě utvoří dvě slova a svíčky stojící na obvodu se rozpálí černým plamenem. Vytáhnu z pravé kapsy svých kalhot malou černou dýku. Má zahnutou čepel. Na rukojeti má vyrytý malý pentagram. Ano, jako správná čarodějnice. Na tváři se mi rozsvítí velký úšklebek – jak já to slovo nesnáším. Podívám se na svou zjizvenou ruku. Kolikrát jsem už podstoupila toto říznutí do dlaně, že už mě další škrábnutí ani nebolí.
Položím si černou čepel do dlaně a pevně ji sevřu. Cítím jen, jak se mi reje do dlaně, asi by to mělo bolet, že? Pomalu vytáhnu dýku ze zavřené dlaně. Je na ní moje krev. Jako obyčejně. Hodím dýku na zem, omeju ji, až se vrátím. Její dopad se rozezní po celé koupelně, až sebou Satan trochu škubne. Dlaň nechám uzavřenou. Přejdu k vaně. Hlavou mi probíhají slova, kterým rozumím jen a jen já. Konečně rozevřu dlaň a nechám kapat krev přesně doprostřed vany. Jedna, dvě, tři, … a poslední třináctá kapka.
Po poslední kapce ruku odtáhnu. Druhou rukou vytvořím ve vzduchu kruh protkaný hexagramem a z kohoutku začne proudit voda rovnou do vany. Vana se začne strašně rychle plnit vodou. Sleduji – stejně jako Satan -, jak se mísí voda s kapkami krve. Uprostřed jejich spojení se začne vytvářet vodní vír. Když už voda šplíchá ven z vany, prudce rozhodím rukama a celé divadlo utichne. Voda přestane přitékat, vír se uklidní a krev se propadne do vody – jako by tam ani nebyla.
Satan seskočí z umyvadla. Otře se mi o nohy a zamňouká. Skoro jako by říkal:,,Nashledanou.“ Pak pomalu odkráčí z koupelny, asi zase do kuchyně. Usměju se za ní.
Konečně vnořím svou nohu do vany plné klidné vody. Cítím, jak se mi obě boty nasákly vodou, rovnou až do ponožek. Trochu se ošiju. Postavím se přesně doprostřed místa, kde se spojila voda s krví. Nadechnu se a zhluboka vydechnu. Zabu pomalu oči. Cítím, jak se propadám hlouběji a hlouběji do vody. Nejdříve mám vodu po kotníky, pak po kolena a než se naděju, mám vody po krk. Konečně se potopím.
