Divný sen nebo setkání s vlastním Svědomím?
Zase ležím na zádech v posteli, levou rukou přejíždím po zdi, která je polepená fotkami, obrázky a bůh ví, co všechno by se tam ještě dalo najít.. Dívám se vysoko na strop, kde problikávají světla z protějšího domu - stejně jako každý den o tyhle vánoční prázdniny..
Zase nemůžu usnout.. Zase mám v sobě tu divnou bolest.. Kde jsou ty časy, kdy jsem se zalezla do postele, přemýšlela nad dalším pokračováním své upírské ságy a v klidu usnula? Řekla bych, že hodně daleko.. teď už pátou noc ležím na zádech - v poloze, které usínám těchto pět prokletých dní..
Chápu, že každý máme své divné dny... Ale, sakra, mě už tohle nebaví.. nebaví mě čekat na další bolest, převalovat se a nemoct usnout.. Kde ten ten Pán snů? Proč mi taky na víčka nenasype zlatý písek a přinesl mi spaní? Divně, že nad tím uvažuju.. Ale za zkoušku nic nedám - tiše zavřu oči, nadechnu se a pomalu vydechnu..
Probudí mě divná bolest v břiše.. Ani se nedivím, to je prostě normální.. Vykulím oči, když si všimnu, že se v oblasti mého podbřišku zvedne asi o dvacet centimetrů peřina. Odhodím ze sebe peřinu. Na břiše mi sedí malá postavička. I přes tmu v pokoji si všimnu těch dvou velkých černých očí. Co to, sakra, je?
Pomalu poskočí na svých nožkách. Cítím, že jsou porostlé hebkými chloupky. Pořád ale nerozeznám tvar té postavičky. Vidím jen oči..
,,Pořád spím?"
,,Možná, možná,"konečně promluví. Má klidný hlásek. Dokonce jsem tak v šoku, že ani nepoznám, jestli je to kluk nebo holka. Nebo muž či žena?
,,Pořád si v hlavě pokládáš nějaké otázky. Otázky, na které si můžeš odpovědět sama a protože to neděláš, trápíš tím celé své tělo,"posadí se zpět na podbřišek. Netuším, o čem to mluví. Jaké otázky a proč bych, sakra, trápila své tělo?
,,Nedívej se na mě tak blbě,"slyším v jeho hlase sebe. Tohle bych přece řekla já! Dokonce si ještě tak uraženě odfrkne - jako já! ,,Víš, co je asi nejhorší? Rozhodnout se. A ještě rozhodnout se správně. Rozhodneš se blbě a někomu ublížíš, ale stejnou chybu uděláš, když se nerozhodneš. Ale jaké rozhodnutí bude bolet nejvíce? To, co uděláš nebo to, co neuděláš?"
Má recht. Vážně má recht. Přejedu si prstem po bradě. Nevím, co bych mu na to řekla.
,,Nejlepší bude, když to necháš tomu hnusnýmu Času, který jde vždycky proti všem a ono se to vyřeší samo. Třeba se ti už bude lépe spát.."seskočí mi z břicha na zem a přejde pod druhou posteli v pokoji a zmizí mezi igelitovými taškami, které jsou pod ní. Ještě než přestanou šustit tašky, slyším, jak si pro sebe tiše stěžuje: ,,A kvůli těmhle pár slovům jsem musel přijít? To je divná noc,"
Prudce otevřu oči. Jsem celá zpocená. Odhodím ze sebe peřinu. Prohledám celý pokoj. Dokonce jsem vyndala i ty tašky. Ale nikde jsem tu potvůrku nenašla... Někdy mě sny překvapují.. A tohle bych jeden z nich. Že by si na mě vážně udělalo čas Svědomí a trochu mě postrčilo k tomu, abych se netrápila a netrápila svoje tělo - svou duši? Pokud to tak mělo být - povedlo se..
Nechám to být.. Uvidíme časem..:)
