On ví..
Tolik společných zájmů, tolik společných představ, tolik společných přání či společných nálad jsem s nikým neměla a nikdy už mít nebudu..Jsi mým snem a vždycky budeš, můj vysněný..
První setkání, od kterého jsem nic nečekala, se změnilo v něco.. že by v závislost nebo zamilovanost? Okouzlil jsi mě tím, jak moc se mi podobáš a jak moc mě každou novou informací o sobě překvapuješ.. Nedokázala bych Tě nechat odejít s tím, že se neuvidíme.. Tolik věcí jsem o Tobě ještě potřebovala vědět..
Někde uvnitř mě začal růst hustý keř, kterého jsem se nedokázala zbavit - netušila jsem, co tam dělá a proč tam je.. Kolem srdce se začal stahovat, když jsme se viděli podruhé a ještě více se dotkl mého srdce, když jsme se potkávali více a více..Začala jsem tušit, že je něco špatně - nebo snad dobře? - Nevěděla jsem..
Pak přišel ten osudný den..Nebyl osudný tím, že bych měla zemřít, ale že jsem čekala ten první polibek, první něhu, první projev lásky - nebo něčeho jiného? A nemýlila jsem se..Byl nádherný.. Pomalý, žádné zbrklosti, opravdový polibek, plný něhy - jak si vždycky představovala.. CO mám dělat? Mám mu vrazit nebo ho nechat? Uvnitř mě se vedl boj, ale věděla jsem, že mu neublížím..Chtěla jsem ten polibek, chtěla jsem víc.. Přišlo pohlazení po ruce, pevné sevření..
Když se Tvé rty vzdálily od mých, myslela jsem si, že se mi rozkočí srdce na tisíce kousků..Myšlenky zmatené - více než obvykle -, ale přitom uvnitř tak spokojená.. Keř, který se mi vytvořil u srdce, konečně rozkvetl a objevily se tam první rudé růže..
Nechci Tě ztratit..Mám strach o to, že.. Tě ztratím - at už z toho, že to ukončím já nebo Tobě dojde, že to takhle nejde, ale věř mi, že.. jsi mým snem a vždycky jsi byl.. Ztratit Tě, by pro mě znamenalo ztratit úsměv, ztratit lásku k noční obloze..Nevím, jak to všechno vidíš Ty..Doufám, že podobně..
