Tohle me napadlo spis nahodou pri vzpomince na jedno leto, konec jsem radsi trochu zcenzurovala. Nekdy mi prijde az vtipne jak tech par radku nekdy staci na popsani i nekolika mesicu naseho zivota...kez by byl zvito vzdy tak jednoduchy a dal se videt tak jasne a s nadhledem...bohuzel onen nadhled mnohdy ziskame az casem a platime tim nejcenejsim - citem, srdcem, cti a krvi... tak prijemne cteni tech mych pokusu :))

V létě u vody,

tam dějou se věci,

úlety, náhody,

nelze jim utéci.

Kde byla ta chyba?

Ptala jsem se sebe,

v ten okamžík i úsměv Tvůj zebe ...

Směješ se zlváštne,

divně a do očí,

dobře mi není, oči se zamračí ...

Mračím se křičet chci,

ale hlas me zklame,

proč dál zůstat chci,

když se srdce mé láme?

V tohle léto nebe modré bylo,

kéž by ho pár slov Tvých tak moc nezkazilo...

kéž by byl skutek Tvůj nikdy se nestal,

kéž bys mi bez lásky ty věci nepsal ... :)))