Je to těžké, opravdu někdy to dá hodně zabrat. Znám lidi celé roky a stejně mám pocit, že vedle mě občas stojí někdo cizí ... přijde mi zvláštní a kruté zároveň ... Každý občas potřebuje vypnout, stát se někým jiným ale dělat to s pravidelností a záměrem to není nic pro mě.
Ale ať tak nebo tak, změna je prostě život a každá přtvářka je časem odhalena, tak na co lhát? Zvlášt pak, když víte že :
,, Chceš-li poznat člověka v jeho skutečné podobě, musíš ho přistihnout ve chvíli, kdy si je jistý, že ho nikdo nevidí. ´´
Sladké sny :)