Už se těším na tu krásnou chvíli, stačí ujít jedinou míli.

Ten kus země co  dělí mě od štěstí - budu pryč ze dna té propasti.

Hledej si kde chceš, když nechci-stejně mě nenajdeš,

Prostě si jdi - třeba hlavou proti zdi.

Zákeřná zmije, jak vlk co v půlnoci vyjde,

Dvěma jazyky mluvíš, sám o sebe nejvíc se bojíš …

Fakt je mi jedno, ty tvoje smutný oči, ať zase pro jinou  smůla se točí.

Ať zase jiná má tohle ´´štěstí´´, ať jiná touží jak já v bolesti …

Až zase ublížíš, dej na mou radu, občas sám v sobě člověk uvidí zradu …

Proč jsem bez tebe šťastná? Proč, snad ty to víš? Snad jednou moje slova pochopíš …