Každou noc spávám na křídlech démona,
každou noc mě pohladí,
hned lépe se usíná ....
Dává mi víru,
že se vším si poradím,
zlé časy pominou,
to klidně Vám prozradím.
V té tmavé tiché noci
znovu mě uspává,
s ním se vrátit - k němu utéci,
vždy s ním a nikdy sama.
K ránu, když procitám,
vždy zprůhlední, zmizí,
vždyť on je mým rádcem,
srdce má ryzí ...
Každou bolest vyléčí,
zhojí i těžké rány,
i když nás spolu nikdo nespatří,
jsme stále spolu - jen nevídáni ...
Snad můj démon ví,
jak moc jsem mu vděčná,
vždyť každý z Vás dobře ví,
jak jsou trápení bez řešení těžká - nekonečná ...