Čtu Tvoje řádky  je mi do pláče,

Čtu Tvoje pohádky, kam až to doskáče…

… Pravda někdy bolí …

Kam až to doskáče, kam až to dojde?

Než jeden z nás mostem loučení projde?

…  Kdo z nás to  bude …

Ať je to brzy, ať už mě neviníš,

I když milý úsměv nikdy mi neslíbíš…

… Odpusť …

Neslíbíš, nevadí, však věz pravdu čistou,

Viníků bývá víc, pravdu mluvím čistou.

… Kéž bych mohla i dřív …

Čistou a průhlednou z lásky chyba, vím,

Však co stalo se, to už nikdy nevrátím….

… Asi to tak má být …

Nevrátím, kéž bych mohla, kéž by byla ta šance,

Kéž by zmizely ze srdcí našich hluboké škrábance …

… Kéž bych tenkrát nebyla slepá …