Snad pro chvíle smutku, kdy přemýšlení o tom po čem toužíme je bolestivěší než cokoli jiného je tahle básnička...pro příště se pokusím být víc opmistická :)
Dřív, než mě probudíš.
Už svítá musím odejít, vím,
Už svítá, snad jednou se poučím.
Už svítá a přichází den,
Už svítá, dáš mi polibek jen …
Však dřív než cokoli i než hvězdy zhasnou,
Odcházím sama, hlavu mám jasnou.
Odcházím sama, i když to bolí,
Snad je to tak lepší, snad podzim to zhojí.
Sama vstávám, snad to pochopíš
Jak sen zmizím, dřív než mě probudíš …