Figurky stojí připravené k boji,
černá a bíla,stejně se bojí...

Na povrchu každá jinou zdá se,
však co spojuje je je pohled v vnitřní kráse ...

hra začíná, první bílá táhne,
o pár polí popojde a černé vaz láme.

Černá stojí tiše a v poklidu,
v duši zmatek na rtech tichou modlitbu.

Hra už začala nic nedá se vrátit,
ani jedna nechce v poli se ztratit.

Snad ani jedna netouží po krvi, válce,
snad jen po štěstí, klidu a lásce...

Že bílá podvelda? To nikdo nevidí,
prostě větší stěstí má u lidí.

Na špatné straně černá prý stojí,
zkouška ji čeká,zda-li obstojí?

Z toho pro nás ponaučená plyne,
to co vidíme mnohdy je jiné ...

Jiné a jinak než zprvu zdá se,
pravdu hledejte v očích, v čistých jak má se.

I když se hříchy mnohdy těžkými nezdají,
častokrát oni v téhle hře prohrají.

Však hra bývá dlouhá, výsledek nejistí,
kdo vítězně vyjde? kdo štít bude mít čistý?