Zvláštní, k čemu  nás někdy inspirují ti, kteří žijí blízko nás. Někdy, když si nechtěně žijeme až příliš blízko, je lepší neslyšet nebo se naučit odpouštět. Když ale odpouštíme často, pak už se to čeká pokaždé, stane se to samozřejmostí ale pak už pro nás ztrácí člověk cenu...

....i když měl vůbec člověk, pro kterého jsme promíjeli nějakou ?

Černé brýle

Na očích černé brýle, proti slunci možná,

slyšet je dívčí smích, čí? kdo to pozná....

Místo rudých rtů a černých linek,

svět bez pravdy a bez novinek.

Na očích černé brýle,nechci vidět už tu dohodu,

pár metrů jsou stejně míle, když dopustíš se podvodu ...

Z očí tu čerň radši sundám, dám si brýle do vlasů,

opouštím podivné úmluvy chrám, svět má i jinou krásu .... naštěstí :)