Každou noc spávám na křídlech démona,

každou noc mě pohladí,

hned lépe se usíná ....

Dává mi víru,

že se vším si poradím,

zlé časy pominou,

to klidně Vám prozradím.

V té tmavé tiché noci

znovu mě uspává,

s ním se vrátit - k němu utéci,

vždy s ním a nikdy sama.

K ránu, když procitám,

vždy zprůhlední, zmizí,

vždyť on je mým rádcem,

srdce má ryzí ...

Každou bolest vyléčí,

zhojí i těžké rány,

i když nás spolu nikdo nespatří,

jsme stále spolu - jen nevídáni ...

Snad můj démon ví,

jak moc jsem mu vděčná,

vždyť každý z Vás dobře ví,

jak jsou trápení bez řešení těžká - nekonečná ...