Snad pro chvíle smutku, kdy přemýšlení o tom po čem toužíme je bolestivěší než cokoli jiného je tahle básnička...pro příště se pokusím být víc opmistická :)

Dřív, než mě probudíš.

Už svítá musím odejít, vím,

Už svítá, snad jednou se poučím.

Už svítá a přichází den,

Už svítá, dáš mi polibek jen …

Však dřív než cokoli i než hvězdy zhasnou,

Odcházím sama, hlavu mám jasnou.

Odcházím sama, i když to bolí,

Snad je to tak lepší, snad podzim to zhojí.

Sama vstávám, snad to pochopíš

Jak sen zmizím, dřív než mě probudíš …