Ukrytá v bílém rouchu,
objevíš se ve tmě.
V prostoru ticha mrtvého,
slyšíš jen červy vířit.
Nechápeš jistotu,
která tě sevřela.
Ubohá osůbka se znamením kříže.
Protáhneš své ztuhlé tělo,
v hlavě Ti víří už jenom prach,
Svým mrtvým zrakem porozhlédneš se kolem
a nic...
Nic jen pouhá tma.
Ještě v šatech nevěsty,
s dírou v hrudi,
snažíš se pochopit co se stalo...
Láska vášnivá,
provázela Tvé kroky k němu.
Proletěla střela...
Pak už jen tma.
Ubohá princezna bez lásky.
Ubohý princ bez krásky.
Opustila jsi tento svět.
Bez okusení věrnosti a štěstí.
Pamatuj,
mrtví milovat nemohou!!!
Ne, mrtví milovat nemohou,
přesto miluji...