Vnímala jsem jeho tělo tak jako žádná jiná. Každá pro něj byla jen hračka, kterou si koupil a rozbil, ale já ne. Mě si nemůže jen tak koupit. Nabízela jsem se mu z čisté lásky a ne pro peníze. To nikdo nemohl pochopit. Milovala jsem upíra! Co je na tom? Je to člověk jako každý jiný, jenom se schovává v šeru a jeho tvář nikdy nezestárne. V této době upíři pro lidi znamenali smrt. Doba vývoje, doba ničící přírodu ano dvacáté století. Jejich upíří tesáky byly nejobávanější ze strany lidí, tak jako pro upíry sluneční světlo, které nikdy nemohli poznat.  Moc jsem chtěla abych byla jednou z nich, ale on to nedovolil. Nenáviděl podobu upíra. Pro něho to znamenalo smrt a pro mě život. Dosud jsem chtěla zemřít a nikdy už neokusit muže, ale když se objevil on probudila se ve mně všemocná síla, která tuto myšlenku zahnala. Láska to je ta síla, on to ví, já to vím, nikdo jiný nemusí. Jestli ho začnou vyhledávat probodnu všem srdce, kůly které na něho vytáhli. Oni neví, že kůly mu neublíží a ani nic z těch vybájených věcí. Je nesmrtelný, tak krásně se to vyslovuje. Všichni pátrají po věčném mládí a přitom se stačí nechat pokousat od dětí šera. Můj Matt, celým jménem Marcus Augustián Tetra Triton, zvláštní jméno vždycky jsem chtěla vědět odkud ho má, ale on o tom mluvit nechce nebo spíš nechce nic říct o svém bájném otci, který ho před mnoha lety zplodil, nedovolí mi ani abych mu říkala Marcusi, nechápu to ale věřím mu jako nikomu jinému. Známe se sice je pět dní, ale vím že ho opravdu miluji. Bojím se o něho je to psanec. Bojím se že jednou se v noci probudím a neucítím ho vedle sebe ležet. Bojím se, že když trochu zestárnu opustí mě a nikdy už ho neuvidím. Spousta věcí se může stát, ale taky nemusí. On trpí a já to vidím. Chci z něho sejmout tu jeho mučící kletbu. Chci aby žil. Chci aby byl šťastný. Jmenuji se Elizabeth Jorniss. Jsem obyčejná číšnice z Sunwalley a právě v malé kavárničce na rohu mého domu to všechno začalo.

„Sunny, ty stupidní naivko! Co si myslíš že zas děláš?“ řvala z kuchyně Patty. „ Co je Patt?“ „Co zas Sunny provedla“ zeptala jsem se. Patty se otočila na svých ohromných podpatcích a s tím svým skvělým šklebem mě totálně odzbrojila. Patty je Portoričanka . Její blond vlasy se k snědé barvě obličeje báječně hodily, ale stejně to příšerně přeháněla s dietou. Nemyslím si, že žena jejího kalibru by nedokázala za chvíli sbalit deset chlapů. Vždyť oni zakopávali o vlastní nohy, vždy když se za ní otáčeli. S chlapy teda vůbec problém neměla, ale špatně vybírala nebo spíš by neměla vybírat vůbec a nějakého mužského si konečně najít. Vždyť žije jako jeptiška. Za to Sunny ta si chlapa i s těma pár kily, které měla vždycky najít dokázala, ale jejich vztah nedokázal dlouho vydržet. A já? Já byla ráda, že si mě vůbec někdo všimne. Nepopírám nejchudší jsem zrovna nebyla, ale taky ne holka jako velryba. Každý mě obdivoval jen za mé husté vlasy. Svým způsobem jsem byla sexy a to právě díky mým vlasům. Byly podbarvené, se shora blond a ze spodu hnědé. Sice dosahovaly jen délky ramen, ale byly nádherné. K tomu modré očička a čertovskou postavu. S klukama jsem dokázala blbnout. I přesto jsem se chlapů stranila. Nevím asi jsem zbabělá, ale jednou se najde ten pravý. V to věřím už od svých šestnácti a teď tu stojím v jednadvaceti s dvaadvacetiletou Portoričankou a pětadvacetiletou z Los Angeles. Mám je obě moc ráda, ale někdy se chovají jako dvě malý holky. Teď zrovna se hádaly kvůli chlapovi.

„Ta naivka se zas vrátila k tomu budižkničemu z hospody u Rachel“ vlepila mi Patt do obličeje. „On žádný budižkničemu není, jenom neví kdy přestat“ odpověděla naštvaně Sunny. „Jasně, že je. Vždyť tě okrádá! Copak to nevíš, že za tvoje peníze si kupuje děvky, které mu po nocích dělají společnost. Nevím jestli o tom víš, ale v činžáku si o tom povídá kde kdo. Jenom ty nedokážeš pochopit, že je to ten největší hajzl, který žil“ ječela z plných plic Patt. To už bylo moc i na Sunn. Zhroutila se do křesla a začala vzlykat. Patt ihned vychladla a přidala se k ní. Bulely tam jako dvě holčičky a omlouvaly se jedna druhé. Tohle na nich mám moc ráda, i když jde do tuhého dokážou podržet a pomoct samy sobě. Vzala jsem ty dvě bulátka a pořádně je objala. „Holky, dobrý. S tímto melodramatem budete muset počkat až do zavíračky. Za chvíli se tu přiřítí hosté“ popleskala jsem je s úsměvem po ramenech. „Bože doufám, že zas nepřijde Stoneová a nebude vykládat o tom svým synátorovi, protože opravdu si sním večer nechci zajít do kina“odklusala s těmito slovy  Patt do kuchyně. „Sunny, pojď musíme sklidit židle ze stolů.“ Vzala jsem Sunn za ruku a táhla ji připravit kavárničku.

Naše kavárnička sice není nijak veliká, ale za to jsme si to tu mohly uspořádat jak chtěly. Jack, náš šéf, nás tu nechal všechno zařídit bez ohledu na peníze. On ani nepotřeboval šetřit, patřil k těm největším zvířatům v Sunwalley. Rozdělily jsme kavárnu na tři části a každá si udělala prostor takový jaký chtěla. Patt měla čínskou část. Ohromné bonsaje a velký čínský drak bylo na tom to nejlepší. Všechno si Patt malovala sama. Nádherně malovala, ale sama to nijak moc neprožívala. Místnost byla v žluté barvě. Tedy spíš jen část, protože skoro všechny stěny měly zlatavý nádech. Jelikož přes všechny zdi bylo namalované slunce. Opravdu skvost. Sedačky měla v oranžové barvě spolu s malýmy stolíky, které byly tmavě černé. Opravdu její číst byla nádherná. Část Sunny byla v růžovo-modrém stylu. Taková ta zamilovaná část. Modré stěny spolu s růžovými křesly a růžovo-modrými stoly báječně vycházely. Taky proto se tu vždycky scházela s mužskými, protože erotika za všechno. Má část byla nejobyčejnější. Zelené stěny s obrazy džunglí a vodopády k sobě pasovaly a takové šikovné dřevěné houpající stoličky s proutěnými stoly, nabízely lidem exotiku a odpočinek. Na strop jsem nechala namalovat droboučké žluté květinky, aby to nevypadalo tak ochuzeně. Stejně jsem měla ze své části nejlepší pocit.

Jen co jsme otevřely, přiřítila se paní Stoneová a vyrazila přímo k Patt. „To bude zase den“ odfrkal si Patt a s úsměvem jak z amerického filmu, šla za paní Stoneovou. Nic zvláštního se celou směnu nedělo. Hosté přicházeli a odcházeli. Jen jeden z nich vydržel až do zavíračky. Okolo šesté přišel celkem sympatický muž a sedl si do mé části. Nespustila jsem z něj oči, připadal mi povědomý a musím říct že byla radost pohledět. Tipovala jsem ho tak na třiadvacet. Na sobě měl sportovní triko v bílé barvě s hadem na zádech a krátké khaki jeany, které teď letí v Japonsku. Dnes opravdu velmi intenzivně hřálo slunce, proto měl všechno přilepené na těch nejlepších místech. Určitě musí chodit do posilovny každý den. Jeho namakané bicepsy a tricepsy se úchvatně napínaly a jeho ploché bříško bylo prostě k sežrání. Svými tajemnými pomněnkovými oči si mě přejížděl od hlavy až k patě. Když si všiml, že se na něj rozpačitě dívám, usmál se a pohodil svými havraními vlasy. Na chlapa se o své vlasy umí skvěle starat. Celou dobu co tam seděl mě upřeně pozoroval. Začalo jsem se stydět a červenat. Neříkám že se mi to nelíbilo, ale bála jsem se a k tomu se cítila trapně. Takový sexy chlap a bude ho obsluhovat servírka jako já. Bože se propadnu studem. Zrovna jsem mu nesla jídelní lístek, když mu zazvonil mobil. Zvedl ho a začal něco říkat. Nerozuměla jsem mu. Asi mluvil italsky. Měl dokonalou výslovnost. I jeho nahnědlá pleť vypovídala o tom že zrovna s Ameriky není. Když skončil vzal si jídelní lístek a usmál se. Také jsem se usmála a počkala jsem než si objedná. Objednal si jen víno. „Grazie madamigella“ poděkoval mi když jsem mu víno přinesla. „Není za co“ usmála jsem se a odešla.

Zavíračka byla v devět hodin a on tu dokázal prosedět celou tu dobu. „Pane budu vás muset vyprovodit. Zrovna zavíráme“ promluvila jsem na něho. On se jen na mě upřeně zahleděl a přitakal. Peníze dal na stůl a beze slova odešel. Celkem mě to vzalo, ale nechala jsem to tak. „Bez tak na něho už někde čeká jeho holka“ pomyslela jsem si a sklidila ze stolu. Trvalo nám jen půlhodiny na to abychom uklidily.

„Hej Elis“ volala na mě Sunn. „Co ti je holka?“ „Ale nic, už se jen těším do postele“ zalhala jsem s úsměvem. „Sunny nevěř ji, já ji  viděla. Měla tu sexy chlapa a přímo na něm visela pohledem“ rýpla si Patt. „Jééé fakt a to jsi nemohla nic říct, aspoň jsem se na něho mohla kouknout“ zamrkala šibalsky Sunn. „Hele nevím co vy dvě zas řešíte, ale já na něm nevisela pohledem a stejně odešel bez toho aby mi řekl alespoň Sbohem“ zareptala jsem. „Jasně to ti tak budu věřit. Měla jsi s ním zkusit flirtovat, třeba by z toho něco bylo“ ozvala se přemoudřele Patt. „Hele nech si toho ano! Stejně myslíš, že zrovna já bych měla nějakou naději, koukni se na mě.“ „ Hele přestaň kecat, vždyť jsi krásná a skvělá holka. Jen idiot by si toho nevšiml“ setřela mě Patt a začala zamykat kavárnu. „Super, takže konec kecání o chlapech a domů, zdarec holky já ještě musím zajít k Rachel“ zamávala Sunny a odešla. „Jasně zas jde za tím svým krasavcem“ prohlásila kysele Patt. „Nech ji na pokoji, ona si uvědomí jaký je to parchant a nechá ho. „Jo, ale kdy, vždyť takhle si ji ten pitomec omotá kolem prstu.“ „Všichni chlapi jsou stejní“ zašklebila jsem se na Patt a vyrazily do činžáku.

„Elis, prosím pomohla bys mi s podprdou?“ přiběhla Patt. „ Příště si kup nějakou, kterou člověk nemusí páčit“ rozesmála jsem se a pomohla. „ To víš kvalitní prádlo se v dnešní době špatně hledá“ křičela Patt z koupelny. „ Stejně Elis, líbil se ti ten chlap z kavárny?“ Musela jsem vyprsknout smíchy. Měla na sobě hnědé pyžamo s krávou. Opravdu moc kreativní. Ležela jsem v křečích, zatímco ona pronášela své rozumy. „Zdá se mi, že tomu chlapovi ses líbila, pořád po tobě šilhal očima“ rýpla si. Rázem jsem vystřízlivěla. „Myslíš?“ „Nooo, sice nejsem takový znalec, ale myslím si že jo“ usmála se a začala mě lechtat. „Hele nech toho“ vyprskla jsem smíchy, chytla polštář a bouchla ji jemně po hlavě. Začala polštářová bitva. Peříčka létala kolem a my dvě se pořádně bavily. Ani jsme si neuvědomily, že někdo klepe. Najednou se dveře otevřely a v nich stála Sunn. „Holky teda ví umíte udělat nepořádek“ valila oči. „No proto tu nejsem, ale víte o tom že se dneska  přistěhoval nový soused. Je prý z Amsterdamu a je neskutečně krásnej. Před chvíli jsem ho viděla na schodišti a ženský musím říct, že je ho opravdu kus.“ „Sunn dávej si bacha ať nežárlí ten tvůj krasavec od Rachel“ zarýpala si Patt. „ Neboj ten žárlit nemusí, protože jsem mu zcela věrná“ odvětila Sunn. „Super Sunn to je skvělý“ řekla jsem jen aby se neřeklo a koukla se z okna. ¨

Ani večerní ruch neutichal. Tohle je v Americe běžné. Člověk tu žije dvojí život. Ale přece se to nevyrovnalo životu na farmě. Jako malá jsem vyrůstala v Irsku na ranči v Charlestown. Můj otec vlastnil obrovský ranč s množstvím dobytku. Starala jsem se o králíčky a svého psa. Moc ráda jsem se s tátou projížděla na koni. Ráda jsem s ním stanovala pod širým nebem. Táta s mámou mě vychovávali s pěti bratry. Proto jsem chovala jako kluk. Byla jsem nejmladší a i když mě bratři vždycky ignorovali a nebavili ses  mnou, dávali lásku najevo oddaností a chránili mě jako oko v hlavě. Máma byla typická hospodyně, tátu oddaně milovala a nás šest také. Ale měli o mě vždycky přehnaný strach a já se svou hlavou jim tu možnost dávala. Z Charlestownu jsem odjela v šestnácti. Rodiče mě poslali do soukromé školy blízko New Yorku. V pořádku jsem prošla všechny ročníky a vystudovala ekonomickou školu. Moc mě nebavila. Vždycky jsem chtěla vystudovat pedagogickou, ale táta ze mě chtěl mít skvělou podnikatelku a já mu ten sen nechtěla vzít. Teď mi to ani nevadí. Mám dvě skvělý kamarádky a úžasnou práci za kterou jsem velmi vděčná.

„Země volá Elis“ poklepala mi Sunn na čelo. „Nějak ses nám zase zamyslela ne.“ „Že by zase myslela na toho muže s kavárny“ zachichotala se Patt. „Ale nebojte se jenom jsem myslela na rodinu“ odvětila jsem. Obě se na mě usmívaly a navzájem jsme se objaly. „Holky je mi líto, že tento okamžik musím zastavit, ale já se potřebuji na zítra trochu vyspat a jelikož už jsou dvě musím jít. Tak dobrou noc a nazdárek zítra.“ Sunn odešla a já s Patt jsme konečně mohly jít spát. „Dobrou Elis a ať se ti zdá o něm“ popřála mi Patt a v mžiku usnula. „Dobrou Patt“ špitla jsem a pomalu padala do propasti snění.

Měla jsem nádherný sen. Objevil se v něm on. Procházeli jsem se po bílém písku s západem sluncem na horizontu. Pozoroval mě svýma krásnýma očima a pomalu mi přejížděl po zádech. Najednou mě dlouze políbil. Čas se pro mě zastavil a já vychutnávala tento skvělý požitek. Uměl překrásně líbat. Dlouho jsme se spolu poté na pláži mazlili a on mi vložil do ruky žluté peříčko. Byli jsme spolu v jednom objetí a já pociťovala slastný pocit. Vnikl do mě opatrně a zkoumavě mě vychutnával. Cítila jsem jeho vlahý dech, jenž mi vydechoval přímo do obličeje. Pomalu mi přejížděl po stehně a nekonečně líbal. Byla jsem v sedmém nebi. Najednou začal dorážet, jako by věděl, že to tak opravdu chci. Jeho dravost mě začala čím dál tím víc vzrušovat. Trvalo to celou věčnost. Po takovém vydatném sexu, jsme se oba omotali do sebe a zrovna, když mi chtěl pošeptat své jméno zazvonil budík. Probudila jsem se naprosto vyčerpaná a v ruce jsem svírala to žluté peříčko. Chtěla jsem znovu usnout, ale to už mě probouzela i Patt. „ Ježíši Patt nech mě spát“ odkopla jsem ji a znovu se přikryla. „Hele Elis nevyšiluj a vstávej musíme do práce.“ „Ne já chci zpátky za ním“ zasténala jsem a přikryla se ještě víc. „ Neříkej mi, že se ti opravdu zdálo o něm“ odkryla mě Patt a chtěla po mě zážitky. Všechno jsem ji popsala až na to peříčko. To jsem si nechala pro sebe. „Teda Elis ty se nezdáš“  rozesmála se Patt. Začala jsem se červenat a rychle se oblékat. „ Byl to tak živý sen, škoda že jen iluze“ vydechla jsem. To stačilo i Patt. Začala se smát a mě dopalovat. Rychle jsem si vzala věci a běžela ven. Když jsem běžela po schodech do někoho jsem bouchla. Byl to ten nový soused. S omluvou jsem ho pozdravila a běžela dál ani jsem se mu nestihla podívat do obličeje. Až v kavárně jsem zjistila, že peříčko které jsem celou tu dobu svírala v ruce mi někde upadlo. „Bude to tak lepší“ řekla jsem si a šla připravit kavárnu. Sunn a Patt přišly za chvilku. Jak to tak vypadalo Patt Sunn nic neřekla. „ Neboj se Elis jestli nechceš neřeknu ji to a sorry za to že jsem si tě tak dobírala“ popleskala mě Patt po zádech a já ji za to byla moc vděčná. „ No tak dáme se do práce ne“zavelela nic netušící Sunn a začala sklízet židle ze stolů. Nic moc se za celý den nestalo. Jen zase paní Stoneová začala Patt otravovat a prosila ji aby přece jenom s jejím synem do toho kina zašla. „Patt nic ti to přece neudělá, když tam na ten jeden den zajdeš“ popichovala ji Sunn  a paní Stoneová přitakala. „No dobře paní Stoneová, řekněte mu že dnes večer mám čas a počkám na něho u kina a jako poznávací značku ať má růži, dobře?“povzdychla si Patt a odešla do kuchyně. Šla jsem za ní abych ji trochu zvedla náladu. „Patt, no tak nedělej z toho nějakou velkou vědu prostě si sním zajdeš a když se ti to nebude líbit necháš ho.“ „Víš Elis mě ani nejde tak o to jestli bude super nebo ne, ale nikdy jsem ještě s nikým na rande nebyla a mám z toho velkou hrůzu.“ „Opravdu? Já myslela, že už jsi s několika chlapy randila.“ „Počkej to tedy znamená, že jsi ještě panna!“ „No tohle pravda není s chlapem už jsem spala, ale to byla jen rychlovka. Proto si nedokážu najít chlapa, prostě jim nevěřím“ odpověděla Patt. „Tak to jsme dvě.“ „Aspoň, že Sunn s nimi nemá žádné problémy“ zasmála jsem a Patt se přidala. „Hej Elis, makej máš tu hosty“ zavolala do kuchyně Sunn. „Jo už jdu.“ „Tak promiň Patt, povinnost volá.“ „No jo, asi bych taky měla pohnout kostrou“ povzdechla si Patt a šla se věnovat hostům.

„Holky nechcete už zavřít“ zavolala Sunn. „ To je pravda Elis je už skoro půl deváté a jsme strašně unavené. Nezabalíme to a půjdeme domů?“ zeptala se Patt. „Jo holky běžte já to tu za vás uklidím, stejně se mi ještě nechce.“ „Tak díky Elis já musím ještě k Rachel“poděkovala Sunn a běžela do hospody. „Máš to u mě Lis“ odpověděla Patt a šla se připravit na rande. „No zůstala jsem tu sama“ zasmála jsem se a začala uklízet. Náhle někdo vstoupil do dveří. Zastavilo se mi srdce. Byl to on. Ten, o kterém jsem snila. Ne tyhle myšlenky musím zahnat. „Dobrý večer, co si dáte“ usmála jsem a dala dolů stoličku u baru. „Mám celkem hlad, máte tu ještě něco k snědku“ zeptal se mě. „No sice jsem chtěla zavírat, ale udělám vám třeba steak!“ „Chcete?“ „Jo ten by bodl, děkuji“ přikývl a usmál se. „Doufám že vás tu moc nezdržím“ tázal se. „ Nebojte se stejně je zavíračka až v devět a ta chvilka potom mi nevadí, stejně už to tu mám uklizené.“ „Ale jestli to nebude vadit vám bude to chvilku trvat“ zeptala jsem se. „Ne, nevadí stejně mám dost času“usmál se na mě. S úsměvem jsem odešla dozadu. Jídlo jsem udělala co nejlépe a s láskou. Ještě, že jsem holkám řekla že tu uklidím. Sice to chvilku trvalo, ale jídlo bylo hotové. Celou dobu co jsem byla vzadu, si hrál s popelníkem. Když si všiml, že jsem přišla,, nachystal si příbor a zabodl se do steaku. Měl asi opravdu hlad. Steak snědl za chvilku ani jsem to nestihla postřehnout. „Je to vynikající“ usmál se s plnou pusou. „Děkuji za kompliment.“ „Jste odsud?“ podívala jsem se mu do očí. Nic neříkal. „Promiňte, že jsem vás obtěžovala je to vaše věc“ a oči jsem zase sklopila. „Ne, neobtěžovala jste mě.“ „Jen nevím kde začít, procestoval jsem hodně zemí, ale nejdéle jsem žil v Thébách. Tam jsem se také narodil.“ „Takže přece jenom Řecko“ pomyslela jsem. „A vy jste odkud?“ „Z Irska,  městečko Charlestown“ vyhrkla jsem. „Takže oba jsme přistěhovalci“ zasmál se. „Vypadá to tak.“ „A jak se jmenujete?“ „Elisabeth!“ „A vy?“ zeptala jsem se potichu. „Marcus Augustián Tetra Triton“ představil se mi. „Ale říkejte mi Matt.“ „Tak dobře Matte“ začervenala jsem se. „Musím už zavřít“ naléhala jsem na něj. „Promiň, už vypadnu“ zvedl se a odcházel. „Ahoj zítra“ zamával mi a odešel. Radosti jsem skákala metr dvacet. Nejen že znám jeho jméno, ale dokonce zítra přijde znovu. Šťastná jako blecha jsem zvedla židličku, zamkla a odcházela domů. 

Hned jak jsem přišla domů, dala jsem si vydatnou sprchu. Nudila jsem se a tak jsem zapnula počítač. Dlouho jsem nebyla na svém webu. Měla jsem webové stránky o mystice a mýtech. Nejvíce mě zajímali víly, vlkodlaci a upíři. Svět mystiky byl pro mě druhá realita. Milovala jsem takové tajemno a zároveň nacházela útočiště ve své fantazií. Patt se Sunn to nechápaly jen se mi smály. Byly to velké  realistky, zatímco já propadala čím dál tím víc svému snění. A proč ne? Každý potřebuje své útočiště, kam by se mohl schovat před světem. Před týdnem jsem dopsala seminární práci, která měla vyhrát celonárodní soutěž o nejlepší fantasy povídku. Mé vyprávění mělo název “Vyhlídka noci“. Jak  už napovídá název, vypráví o upírovi, který nesnáší svou roli v životě a proto pomalu vyvraždí celý svůj rod. Tuto povídku jsem teprve před třemi dny vložila na web a už se ozývaly ohlasy. Moc lidí mi na web nechodilo až do teď, právě díky mé povídce. Měla jsem zase sedm nových komentářů. Všichni mě hodnotili kladně a dokonce mi psali, že by ses mnou chtěli sejít. Nad touhle otázkou jsem se pousmála. Ano, opravdu skvělé komentáře. Poslední tam byl vložen právě dnes odpoledne. Celkem mě zaujal. Bylo to zvláštně napsáno.

 „Tvá  povídka je opravdu výborně zpracovaná. Skvěle jsi vystihla rozpolcenost postavy a jeho duševní vztah. Ale přece jenom upír i když nenávidí svůj druh nemůže prohlašovat o sobě, že sám jeden z nich nikdy být nechtěl. Upíři nedělají z lidí mrtvé pokud nechtějí. Občas se stává, že upír člověka vysaje a potom promění, ale nikdy ho nenechá žít tak dlouho aby si to jen uvědomil. Upír si svého vyvoleného musí otestovat a až propadá naprosté beznaději dát mu na vybranou. Nesmíte věřit každé blbosti, která se hned někde uveřejní. Já osobně mám k upírům velice blízko a proto tedy o nich vím docela dost. Pokud budete mít jakékoliv dotazy můžete mi napsat na tento mail vamp.night@sneil.as. Těším se na odpověď. Váš vamp.“

Opravdu jsem nevěděla co napsat. Takové zaujetí nad mizernou povídkou mě opravdu překvapilo. Že by byl opravdu tak moc zahloubaný do bájných mýtu. A k to mu ten mail. Takový přece ani neexistuje. Jedině, že by si nějakým způsobem dokázal udělat zcela svou síť, ale co dneska je tolik vymožeností, že se už nemůžeme divit.

Zkusila jsem mu napsat. „Moc děkuji za komentář a taky to poučení o upírech. Asi o tom něco vědět musíte jinak byste to tam tak jistě nepsal. Mám jen malou otázku. Jak lze upíra zabít? Asi je to zvláštní otázka, ale právě na ní hodně lidí odpověď nemá. Děkuji za brzkou odpověď.“ Čekala jsem že mi napíše až zítra nebo za více dnů a ne tak rychle. Jen co jsem mail poslala zablikala mi obálka. Tedy je celkem rychlej, jako by mi četl myšlenky. „Ahoj, otázka není zvláštní naopak je dokonce jedinečná. Upíra nelze zabít jako ve filmu. Česnek, krucifix, svěcená voda proti němu nemají žádný účinek. To si jen vybájili scénaristé. Upír je jako člověk. Prosté, že! Jenž nikdy neokusí pocit teplého slunečného dne. Je to dítě šera, schované pod rouchem noci. Jeho neustálá krása vězí v jeho nesmrtelnosti a tady se dostáváme k tvé otázce. Nejlépe jde upíra odstranit pomocí slunečního světla.  Nebo také, když se střetne upír s upírem, ale to se nestává moc často. Také znám legendu o bájném lektvaru, který sice upíra nezabije, ale stane se z něj zase člověk. Je to jen pohádka pro ty, které už nebaví tento život dál snášet. Doufám že jsem vám to aspoň trochu osvětlil. Znovu se ozvěte. Váš vamp.“ Sice já sama vím jak je to s upírským životem a že ho tak lehce nezabijeme, ale pokud vím když se na tuto otázku zeptám nikdo mi nedokáže odpovědět po pravdě. Každý si vybájí právě ty historky, které vidí v televizi. Takže on o tom přece něco ví. Najednou mi zase zablikala obálka. Byla právě od něho.