Přihlížíš mému konci či začátku,
zeptám se strachem, ale ne v počátku,
nejdříve je tu bezelstný údiv.

Loučíš se s divochem,
vyrůstajícího lenochem,
opuštěných stránek.

Zdalipak znáš mé sny,
bloudící každičké dny,
cestou nazpátek.

Tulák se rozloučí,
a své srdce vyloučí,
z nejjasného odpuštění krásy.

Ptáš se sám sebe,
či ptám se já tebe,
odcházíš?