„Slečno jestli chcete můžeme si lépe dopisovat než právě přes tento patent. 999 111 666. Toto je mé číslo na té vymoženosti, které říkáte icq. Pokud opravdu chcete můžete si mě autorizovat.“ „Váš vamp.“ Nevěděla jsem jestli to mám udělat, ale přece mi nemůže nic udělat. Zapnula jsem icq a autorizovala jsem si ho. Měl dost morbidní status.“Chcete vědět jaké je umírání?“ a všude plno smajlíku s tesáky. „Nazdárek, děkuji že jste si mě autorizovala“ napsal mi hopem. „Ale to nic není“ odepsala jsem. „Moc ráda bych se vás ještě na něco zeptala ale zrovna mě nenapadá další otázka“ klikla jsem na odeslat a čekala. „Nemusíte si dělat starosti až vás něco napadne klidně napište. Rád vám zase odpovím.“ Vůbec jsem nevěděla co dál psát. Přece jenom vůbec jsem ho neznala. Náhle mě napadlo že by něco mohl mít napsané v profilu. Sakra. Jméno tam zrovna neměl jen svou přezdívku vamp, ale nebyl to nějaký šedesátiletý dědek ze kterého jsem ho považovala, bylo mu čtyřiadvacet a jeho koníčkům patřilo sbírání upíru. Naskočila mi husí kůže. S kým si to k sakru píšu. S nějakým psychopatem? Radši jsem to nechala být a šla se napít. Nevěděla jsem jestli mu mám znovu napsat. Abych pravdu řekla opravdu jsem se bála. Nějaký týpek mi napíše, že je fanatik na upíry, děla si srandu že je sbírá a ještě ten odporný status. Je opravdu nechutný. Chvíli jsem se jen tak zadívala na počítač a hlavně icq. Najednou mi tam naskočila věta. Říkala jsem si, že se na to přece nemusím dívat prostě to zavřu a vypnu net, ale nedalo mi to a musela jsem se podívat. Třeba ten chlap není tak hrozný jak se mi tak zdá. Třeba se jen dělá srandu. Co dělám, určitě je to jen sranda. Přečetla jsem si odpověď. „Opravdu mě mrzí že jsem vás svým statusem vystrašil, ale nemusíte se mě bát. Opravdu bych byl rád abyste mi věřila.“ Zamrazilo mě když jsem si to přečetla, ale uvěřila jsem mu. Opravdu nevím co se to se mnou děje, ale prostě jsem mu věřila i když mě udivilo, že věděl že mě to vylekalo. „Ne opravdu se nic nestalo. Nevystrašil jste mě“ zalhala jsem. „Nebojte se mi říct pravdu, vím že takový status se každému nelíbí a nemusíte mi lhát“odpověděl smutně. Tedy aspoň to tak vypadalo poslal mi smutného smajlíka. „Odkud jste?“ Napsala jsem mu aby rozhovor nevázl. „Právě jsem se přistěhoval z New Yorku do Sunwalley.“ Překvapeně jsem šilhala na obrazovku tak on je z Sunwalley. Svět je malej. „A odkud jste vy?“zeptal se. „Je to překvapivé ale taky z Sunwalley“ odepsala jsem. „To tedy divné je. Že to ale máme štěstí. Nechcete se někdy sejít?“ Zarazila jsem se. Nevěděla jsem jestli mám napsat ano, sice jsem mu tak trochu věřila, ale ne zas tolik abych se s ním sešla. „No nechám si to ještě projít hlavou“ neutrálně jsem odepsala. „Vím, že jsem neznámý a bojíte se, ale kdybyste změnila názor budu na vás pozítří večer čekat v té útulné cukrárně na Sweet street. Poznáte mě podle černého obleku a bílou růži v ruce.“ „Dobře, ještě si to rozmyslím. Promiňte, ale už musím končit. Nashledanou“napsala jsem mu to rychle a hned se odpojila. Ani mi nestačil odepsat. Promítala jsem si to hlavou. Proč jsem ho hned neposlala do háje, ale něco ve mně mi říkalo ať mu dám šanci. Radši jsem ho vyhnala z hlavy a šla se znovu napít. Koukla jsem se na hodiny. Byla skoro půlnoc. Patt ještě nepřišla vypadalo to že se dobře baví a to s tím chlapem ani nikam nechtěla. Nevěděla jsem co mám dělat počítač se mi znovu zapínat nechtěl, na spaní jsem radši ani nepomyslela a na televizi jsem zvědavá taky nebyla. Nakonec jsem si aspoň zapnula své oblíbené cédečko mixů. Poslouchala jsem zrovna druhou písničku, určitě ji všichni znáte jmenuje se Grace Kelly od Miky. Měl plno krásných písniček a jeho hlas bych dokázala poslouchat dokola. Zpívala jsem si sním, když tu najednou přišla Patt. „Elis, ještě že jsem s tím klukem šla. Skvěle jsme se bavili. Vzal mě do kina a potom do zábavního parku a tam mi vyhrál tuhle krásnou opičku“ukázala mi asi metrovou plyšovou opičku. „A ty ses bála, že ti to nevyjde. Jak se vůbec jmenuje?“ „Petr“ rozplývala se mi tu. „Takové krásné a obyčejné jméno. Zítra se zase uvidíme.“ Celá šťastná mě objala. „Myslím si, že právě s ním by mi to mohlo vyjít“ plakala štěstím. „Určitě vyjde, když říkáš, že je to takový klasa. Přeju ti to“ usmála jsem se a utřela ji slzy. „Moc ti děkuji, že jsi za mě zavřela“ obrátila se na mě Patt. „Neděkuj byla jsem ráda, že jste odešly, protože hádej kdo přišel.“ „Neříkej mi že tam byl znovu“ otevřela překvapeně pusu. „Byl a dokonce dneska přijde znova. Znám i jeho jméno.“ „Lis tobě zazářila očička. Ty si z něho totálně pryč. A jak se jmenuje?“ „Marcus Augustián Tetra Triton“ odpověděla jsem. „Celkem zvláštní jméno.“ Chtěla jsem jí říct i o tom vampovi, ale radši jsem mlčela. Přece nám nezkazím večer. „Lis jsem celkem unavená půjdu si lehnout, ale zítra si o tom určitě popovídáme.“ Vstala a protáhla se. Zadívala jsem se na ni tak konečně se usmálo štěstí i na Patt, jen já pořád nevím kudy kam. Šla se osprchovat zatímco já ležela v posteli a přemítala o dnešku. Byl to skvělej den jen kdyby mě tak neznervóznil ten vamp. „Lis tak dobrou.“ Patt zalehla a ihned usnula. „Dobrou“otočila jsem se na bok a pomalu usínala. Zase se mi zdálo o něm. Tentokrát jsme seděli v luxusní restauraci při svitu svíček. Na stole ležela bílá růže. Vzpomněla jsem si na vampa. Marcus vycítil můj neklid a pohladil mě po ruce. „ Neboj se madamigella. Se mnou se ti nic nestane.“ Po těchto slovech snad touží každá ženská. „Já vím“ usmála jsem se na něho a pomalu natáčela na vidličku špagety, které jsem si objednali. Mlčky jsme je všechny snědli a měli se k odchodu. „Kam půjdeme teď “ zeptala jsem se když jsme stáli na ulici. „Nechceš abych tě doprovodil domů“ zeptal se mě něžně. „Budu moc ráda.“ Dovedl mě až ke dveřím. Mlčky jsme tam jen tak postávali a on se měl k odchodu. „Nechceš ještě zajít ke mně?“ Začervenala jsem se, když jsem mu to řekla. „Byl bych moc rád.“ Poté se scéna rozplynula a objevila se další. Ležela jsem s ním v mé posteli. Pomalu mě celou vyslékal, jako kluk který nedočkavě rozbaluje dárek. Oba nazí jsme se k sobě přitulili. „Nechceš nejdřív zajít do vany“ pošeptal mi potichu do ucha. „Dívala jsem se mu do tváře a přikývla. Šel ji napustit a nahou mě tam přenesl. Předlouze jsme se mazlili a prožívaly nejskvělejší orgasmy. Ještě celí napěnění jsme si oba vlezli do postele a on si začal hrát s mým ňadrem. Kroužil kolem mé bradavky a já cítila jak mi pomalu tvrdne. Chtěla jsem víc. Začal mě vzrušeně líbat a zajížděl svým jazykem hluboko do mých úst. Pomalu se přesouval níž a níž. Dostával se až do těch nejintenzivnějších míst. Cítila jsem ten žár, když mi pomalu roztáhl nohy a přejížděl mi prstem po mém nejcitlivějším místě. Díval se jak jsem sebou škubala a oddávala se té nejlepší extázi. Celou dobu se na mě nepřestával dívat. Jeho dravost a zároveň něžnost se mu leskla v očích. Na chvíli přestal abych si toho všimla. Dívali jsme si do očí a najednou mi zajel jazykem dovnitř. Projela mnou divoká extáze. Ještě žádný muž mě takto neuspokojil. Kroužil kolem ní a v táhlých intervalech do ní zajížděl, až mi celým tělem škubalo a při každém dráždivém zasunu jsem se otřásla. Prohnula jsem se v pase a rozevřela nohy ještě víc abych se mu zcela otevřela. Když jsem dosáhla vrcholu, zvrátila jsem hlavu a hlasitě vykřikla. Ale on se mnou stále nebyl hotov. Zajížděl jazykem rychleji a prudčeji. Nebyl k zastavení. Nechal mě takto ukojit ještě jednou a potom se odtáhl a užíval si pohled na mé záchvěvy štěstí. Pomalu se přibližoval k mým ústům a jako šelma mě divoce líbal. Vzal mou ruku do své a přitiskl ji k ztopořenému pyji. Začala jsem si sním hrát a neustále ho dráždila. Chtěla jsem aby zažil taky ty skvělé orgasmy, kterými mě obdaroval on. Vyškubla jsem se jeho polibkům a pomalu se sunula dolů. Dráždivými polibky jsem mu dlouho trápila podbřišek. Škubal se a dožadoval se abych šla níž. Dovolila jsem mu to a on mě zavedl tam kam chtěl. Laskala jsem ho a užívala si jeho steny. Najednou mě zvedl a znovu zavedl k ústům. „Chci aby ses mi dívala do očí až si tě vezmu“ pošeptal mi do ucha a roztahoval mi nohy. Pomalu do mě vnikal a já pociťovala to nejhezčí co se dalo. Pomalu na mě dorážel a neustále něžně líbal na ňadrech. Z ničeho nic začal přirážet a mě svými divokými orgasmy dostával do šílenství. Hlasitými výkřiky si to užíval a majetnicky na mě vzhlížel. Obrátila jsem ho a začala mu dělat totéž. „Ano Lis“ vydechl a zatočila se mu hlava. Lis si ho přitáhla nohama a užívala si jeho dlouhé a divoké přirážení. Nikdy jsem nevěřila, že bych mohla zažít takové milování. S vyvrcholením jsem hlasitě vykřikla. Ještě dvakrát silně přirazil a potom se ke mě připojil. Ještě chvíli jsme se spolu něžně líbali a skončili ve svém objetí. „Miluju tě Lis a nikdo mi to nevezme.“ „Já taky. Proč je to jen sen?“ zesmutněla jsem, ale on mě jen dlouze políbil. „A co když ne?“ díval se mi do očí a v tento romantický okamžik se začalo mlžit. Došlo mi že můj nádherný sen končí. „Ne, prosím ne. Chci tě strašně moc“ zavolala jsem, ale on už neodpověděl. Probudila jsem se naprosto vyčerpaná. „Proč to v tom nejlepším vždycky musí skončit“ zaprotestovala jsem a rychle se oblékla. „Patt vstávej už je ráno.“ „Bože Elis kdyby si věděla co se mi zdálo“ protáhla se s úsměvem Patt. „Nech mě hádat o Petrovi a posteli“ zavtipkovala jsem. „Bingo. Bylo to tak nádherný.“ „A to ještě nevíš co se zdálo mi“ řekla jsem tajemně. „A zase o něm. Lis ty se opravdu nezdáš. Musíš ho už konečně někam pozvat.“ „Patt víš jaká jsem. Nedokážu to“ s mrzutým tónem jsem začala dělat snídani. „Když myslíš. Stejně bys měla.“ Zvolala Patt a začala se také oblékat.   

„Sunn pohni zadkem a běž obsloužit zákazníky. Nebo si myslíš, že se obslouží sami“ zavolala na Sunn Patt. „Promiň no, včera se to trochu protáhlo“ zívla Sunn a běžela je obsloužit.

 Uklízela jsem zrovna  barové stoličky, když tu za mnou někde pozdravil. „Dobré ráno Elis.“ Byl to Marcus. Dnes v modrých jeanech a bílém triku. Jak můžu odolat. „Dobré ráno Matte. Jste tu nějak brzo.“ „Přišel jsem si dát snídani,  mám na spěch“ řekl a vzal si jídelní lístek. „Tak ty míchané vejce“ vybral si s úsměvem. „Dobře. Hned jsem zpátky.“ Vzala jsem od něho lístek a šla udělat vejce. Snědl je jedním hltem a chvíli jen tak seděl. Podíval se na hodinky a odešel. Ani nepočkal až k němu přijdu s peněženkou. Dal peníze na stůl a byl pryč. Mrzelo mě, že jsme si nepopovídali, ale ta příležitost se jistě najde. Celý den se nehorázně táhl. Sunn s Patt zase vypadly dřív a já s nadějí že se třeba ukáže začala uklízet. Bylo po deváté a nikdo se neukázal. Nechtěla jsem déle čekat a zamkla jsem. Šla jsem domů. Ze tmy se najednou vynořil nějaký muž a dožadoval se mé kabelky.

 „No tak kotě nedělej tyátr a dej mi jí.“ Byl opilý. Chtěla jsem se mu vyškubnout, ale on mě bolestně přitiskl ke zdi. „Hele ty čúzo nehrej si se mnou. Ani nevíš čeho jsem schopnej“ zařehtal se. „Nechte mě být“ vlepila jsem mu jednu a utíkala pryč. Nebyla jsem dost rychlá. Vrhl se na mě a strhl k zemi. „Co si myslíš ty děvko, že mi budeš utíkat. Začala sis sama“ ječel na mě a strhával ze mě oblečení. Začala jsem vzlykat.  „Hej ty hajzle nech ji na pokoji!“ozvalo se najednou. „Co se ...“ Ani nestačil dokončit větu a letěl pryč. Můj zachránce mu uvalil takovou, až vyletěl. Nehybně tam jen tak ležela a neschopna jediného slova jsem se dívala na mého zachránce. „Nestalo se ti nic Lis.“ Poznala jsem známý hlas. „Matte, díky bohu ani nevíš jak jsem se bála“začala jsem vzlykat a on mě bral do náručí. „Neboj jsem u tebe nic zlého se ti už nestane.“ Utěšoval mě a hladil po vlasech. Utichla jsem. „Moc ti děkuju opravdu moc“ šeptala jsem dokola. „Psst, neděkuj mi. To by udělal každý. A nemluv ať se ještě víc nerozrušíš. Dovedu tě domů.“ „Počkej ani nevíš kde bydlím“ řekla jsem. „Neboj vím“ utišil mě a nesl mě k mému bytu.

„Dobrou noc Lis.“ Postavil mě na nohy a pomohl mi otevřít. „Tobě taky. A ještě jednou díky že jsi mě dovedl domů opravdu jsi nemusel.“ „Mě to nevadilo stejně tu bydlím“ usmál se. „Prosím? Počkej, ty jsi ten novej z Amsterdamu?“ vyjekla jsem. „No vypadá to že jo“ zasmál se a pomohl mi až dovnitř. „Takže jsme sousede. To je skvělý“ zasmála jsem se taky a pověsila si bundu na věšák. „No nic nebudu vyrušovat stejně jsem si chtěl jít lehnout. Tak tedy dobrou“ pošeptal a lehce mě políbil na tvář. „Dobrou a díky za pomoc“ zrudla jsem a také ho políbila. Zadíval se na mě svými pomněnkami a dlouze opravdu předlouze mě držel něžně u úst. Otočil se na podpatku a zašel do svého bytu. Celá zkoprnělá jsem tam jen tak stála. Ten největší frajer jakého znám mě právě políbil. Celá šťastná jsem nemohla ani mluvit. Nedokázala jsem se  z toho vzpamatovat. Panebože opravdu mě políbil. Šla jsem se podívat do zrcadla. Dotkla jsem se místa, kde jsem před chvíli cítila jeho hebké rty. Dívala jsem na svou pusu, jako na nějaký zvláštní artefakt. Opravdu jsme se políbili. Už to nebyl žádný sen. On své fantastické plné rty položil na mé bezvýznamné. Dokázal nádherně líbat. Připadalo mi to jako v tom snu. V polibku byla cítit vášeň, ale i plachost. Nedá se to popsat slovy. Určitě to každý zná. Polibek z opravdové lásky. Nechtělo se mi čekat na Patt, bůhví v kolik vlastně přijde. „Půjdu si už lehnout, třeba se mi bude zase zdát o něm“ řekla jsem si sama pro sebe a šla si lehnout. Usínala jsem s úsměvem na tváři. Tohle musím říct ráno Patt. Dlouho jsem se jen převracela a neustále na něho myslela.

 Nechtělo se mi spát. Zvedla jsem se a šla si sednout na parapet u okna. Přejížděla jsem očima každé zákoutí naší ulice. Sem tam tudy někdo prošel. Slunce už dávno zapadlo a černá tma valící se kolem, mě čím dál více přitahovala. Už od malička jsem měla noc nejradši. Nikdy jste nevěděli co vás v té tmavé černotě čeká. Tajemství noci jsou schované, ale přece se nebudete bát jen je to opak dne. Měsíc je slunce, které v noci vyhasne a vzhlíží na děti noci. Tak to mám napsané i ve své povídce. Koukala jsem se na měsíc a vzpomínala na dětství. Opravdu ty nejlepší okamžiky života a teď se zdálo, že ten nejlepší okamžik je polibek od Marcuse. Vím mám mu říkat Matte, ale Marcus je lepší. Takové tajemné, staré a nadpozemské jméno jako stvořené pro člověka z doby před tisíciletím.  Miluji ho od prvního okamžiku, vím hrozně se opakuji, ale jinak to nejde nevím jak to mám říct. „Miluji tě.“ Dvě chabé slovíčka , která mohla nejlépe vystihnout mé city. Jsem pouhé stvoření, které rádo chybuje, ale i když chybuje ví, že není nic lepšího než právě to “Miluji tě“. Jen tak jsem tam seděla a vznášela se blahem. Vydržela jsem takhle sedět asi jen půlhodiny a potom mě opravdu přemohl spánek. Zkusila jsem tedy znovu usnout a zabralo to. Jak jinak než, že se mi zase zjevil on.

 Opět jsme stáli v předsíni a znovu se políbili. Byl na to krásný pohled, ale najednou se jeho zuby proměnily v tesáky a pomalu se zahryzly do mého pulsujícího krku. V jeho pevném náručí jsem omdlela a on si vychutnával pomalými srky mou teplou krev. Bledá strachy jsem uviděla že něco drží. Byla to bílá růže. Vamp ve mně vyvolal strach a já ho teď prožívala v tom nejlepším okamžiku. Probudila jsem se zpocená. Patt ještě nebyla doma a budík blikal půl druhou večer. Celá vystrašená jsem rozsvítila svou lampičku a vzpamatovala se. Sice mám nadpozemské bytosti moc ráda, ale tohle bylo jiné. Opravdu jsem se bála a nebyla to jen taková noční můra. Bylo to skutečné. Až moc skutečné. Musím si toho vampa vymazat z paměti a to i na icq i na webu. Prostě se ho musím zbavit. Zkoušela jsem znovu usnout. Zabrala jsem až ve čtyři. A to ještě ani nedorazila Patt. Musí se někde dobře bavit. Prospala jsem jen tři hodinky a za tu dobu se mi už nic nezdálo. Vím, chovám se jako malé dítě, ale opravdu jsem se bála a možná ani toho že jsem viděla v Marcusovi upíra, ale spíš jsem se bála toho co se mi už jednou přihodilo.

V patnácti mi na ničem nezáleželo byla jsem hrozná i k rodičům. Typické období pubertálních teenagerů. Ve škole jsem ale byla jednička, učení mi šlo samo od sebe a neměla jsem ani problém vycházet dobře se spolužáky. Ale ani jedná tvář z toho jsem opravdu já nebyla. Má třetí tvář byla holka s duši velmi citlivou a uzavřenou. Nedokázala jsem nikomu říct o svých pocitech a když jsem se zamilovala nebo se mi jen trochu líbil nějaký kluk, sklopila jsem oči dolů a nikdy se neodvážila nic říct. Vždycky  mi takto někdo proklouzl mezi prsty a já se jen čím dál víc uzavírala do sebe a pomalu odcházela do svého útočiště neboli mé fantazie. Doma jsem musela být drsná a neznát city, zatímco ve škole jsem si hrála na hodnou dcerušku, která na své rodiče byla milá. Oni mi nikdy nic zlého neudělali, měla jsem je ráda jak jen je dcera opravdu ráda mohla mít, ale čekali ode mě nejlepší výsledky a já je zklamat nechtěla. Byla jsem uzavřena sama do sebe a neodvážela se jim nic říct. Moc rádi se mnou chlubili a když jim někdy někdo řekl jaképak to nemá skvělé dítě, prosazovali své názory, že takové dítě se musí vychovávat velmi bystře a nenechávat je aby se vychovávalo samo. Zakazovali mi chodit se bavit s kámošema a dokonce mi zakázali se stýkat s klukama. Mysleli to se mnou ale dobře a já je v této době chápu, zvláště potom co se mi stalo.

Nikdy jsem nebyla zvláštně krásna holka, ale přesto jsem dokázala okouzlit nějaké kluky svým chováním. Ve škole jsem byla nezávislá, veselá a otevřená i když jsem se vždycky styděla. Prostě jsem se přetvařovala. A já bych nebyla přece tak nezávislá, kdybych se nesnažila o přízeň toho největšího frajera. Jmenoval se Patrik. Kapitán fotbalového týmu. Na škole měl pověst toho největšího děvkaře. Každej den měl jinou. Samozřejmě jsem o tom věděla, ale myslela jsem si že by nemusel být tak hrozný. Vždycky jsem chodila na jeho tréninky s týmem a držela v ruce transparent s jeho jménem a obrovským srdcem, ale nikdy si toho nevšiml. Jednou ho ale zranil vlastní spoluhráč a tak si šel na chvíli sednout na lavičku. Já i s tím svým transparentem jsem tam celou dobu byla. Všiml si ho až se přibližoval  k lavičce. Usmál se na mě a šel za mnou. Byla jsem jak na trní. Přisedl si ke mně a zeptal se na jméno. Samozřejmě jsem mu ho řekla. Začali jsme si povídat a najednou se mě zeptal jestli bych k němu večer nechtěla zajít. Já husa jsem souhlasila. Políbil mě a šel si sednout zpátky. Hned jak jsem přišla domů, jako nána jsem si zkoušela různé typy oblečení. Nakonec jsem si na sebe vzala minisukni a krátké triko na ramínka. Byla to zrovna červnová noc a chladno nebylo, nic jiného jsem tedy neměla. Čekal na mě, jak jsme se domluvili u obchoďáku. Přivítal mě polibkem. Už v té době jsem si uvědomila, že to byl polibek bez lásky. Jen obyčejné střetnutí úst. Uvědomila jsem si to, ale nepřipustila jsem si fakt že si se mnou jenom hraje. Ze slov že jsem sexy, jsem byla v sedmém nebi a nechala ho ať mě osahává. Přivedl mě k sobě domů. Nikdo tam nebyl a na stole byla jen připravená večeře. Začalo se to nádherně odvíjet. Choval se naprosto dokonale a já mu čím dál tím víc věřila. Po večeři jsem se šli koukat na nějaký film ani nevím co to bylo protože když začal, ležela jsem už v jeho náručí. Mazlili jsme se spolu. Neříkám nejhorší to zrovna nebylo on dokázal holku uspokojit. Ale začal na mě moc tlačit. Vyslékal mě, nejprve mi to nevadilo, ale přece jen jsem s tím chtěla počkat. Když jsem mu to řekla, neposlouchal a dál mě jen vyslékal. Začala jsem se bránit, ale on mě jen agresivně uhodil. Vzlykala jsem když se na mě uspokojoval. Znásilnil mě a já se nemohla bránit. Když se mnou skončil začal se usmívat a řekl že jsem nestála za nic. Jen tak z úsměvem mi řekl, že jsem jen další malá děvka a nechal mě obléct. Celá vyklepaná jsem se rychle oblékla a chtěla už jít. Jenže on mě strhl ke stěně, zajel mi násilím jazykem až do krku a řekl pokud něco prozradím, zahraje si se mnou tak jako dnes a nakonec zabije. Dobře věděl, že pokud nemám důkazy policie nic nevyšetří. Do jinačího stavu mě nepřivedl protože beru antikoncepci a on byl opatrný. Stejně, jeho otec byl starosta a stejnej hajzl jako syn. Nikomu jsem to neřekla ani nemohla. Nejen že jsem zklamala sama sebe, ale nejvíc bych zklamala své rodiče a stejně teď už je to jedno. Ani on to dlouho neudržel v tajnosti. Udělal chybu. Vopruzoval zase další holku, jenže ta ho nechtěla, on ji tedy sexuálně napadl na holčičích záchodech, ale v tu dobu tam byla učitelka a všechno nejen že slyšela ale dokonce i viděla. Policie si toho grázla odvedla a nikdy jsem ho už neviděla. Když si na to teď vzpomínám nemůžu uvěřit, že jsem takovému hajzlovi mohla uvěřit. Od té doby jsem už s klukem nikdy nerandila. Po takovém zážitku by snad už nikdo nedokázal. Potom jsem se dostala do New Yorku a na všechno se snažila zapomenout. Tady jsem se postavila na vlastní nohy a začala zase věřit v lásku. Dnes jsem tomu ráda. Dokázala jsem překonat vlastní minulost a znovu začít žít.

Jako každý den i dnes jsem musela jít pracovat. Potom co jsem se zcela vzpamatovala z toho hrozného snu, jsem  si uvědomila, že mě má minulost nikdy neopustí. Nechtěla jsem aby mě minulost zase doběhla, ne potom co se mi stalo. Rodiče mám moc ráda a znovu bych s nimi chtěla být, bráchové by si mě zase dobírali a já bych si uvědomila proč mám svou rodinu tak ráda a že jsem s nimi šťastná. Ale toto byla jen světlá část toho co mě potkalo. Chtěla jsem zapomenout na ty hrozné dny ve škole s Patrikem na to když mě zcela opustili kamarádi protože jsem se zapletla právě s Patrikem. Já  přece za nic nemohla taky mě podvedl a vzal mi mou hrdost. Nevěděli co mi udělal, nikdy bych jim to ani nedokázala říct . Byla jsem vyvrhel, ale nezklamala jsem rodiče. Učila jsem se a když mě potom poslali dál studovat, měli ze mě radost.

„Lis co ti je?“ zeptala se Sunn. „Ale nic jen jsem se špatně vyspala.“ Protáhla jsem se a nepřítomně pohlédla na Sunn . „Sunn, nevíš kdy přijde Patt?“ „Ne nevím, ty si s ní přece v bytě, myslela jsem že je nemocná když tu s tebou není.“ „Vypadá to, že si včera asi nějak moc užívala.“ S obelhávajícím  úsměvem jsem odešla dozadu. Jediné co bych teď potřebovala je aby se Sunn vyptávala. Dnes opravdu nemám náladu. Doufám že Patt přijde každou chvilku. Začala jsem přemýšlet o včerejšku. Ne o Mattovi i když jsem chtěla, přemýšlela jsem nad vampem. Dnes večer by měl sedět v té cukrárně. Nechápala jsem proč mě tak přitahoval. Možná mám jen ukvapené myšlenky a ten muž vůbec není tak hrozný jak mi připadá. Možná jsem jen někoho špatně posoudila. Budu statečná a půjdu se tam kouknout. Stejně mě nezná a dokonce ani neví jak vypadám. Kdyby se mi nelíbil normálně vypadnu, nebudu z toho dělat takovou vědu. Prostě to zkusím a uvidím. Psychicky jsem se připravovala a přitom obsluhovala hosty. Patt se dostavila až kolem jedné hodiny. „Holky moc se omlouvám, opravdu moc, ale včera se mi to trochu protáhlo a potřebovala jsem se vyspat. Tak mě Petr vzal k sobě a já tam usnula“ omlouvala se ještě ve dveří. „Tak tohle máš u mě Patt, příště se na tvé zákazníky vykašlu, ale odpustím pod podmínkou, že mi řekneš co jste spolu dělali“ šibalsky zamrkala Sunn. „Ale no tak Sunn nech ji, copak nevidíš jak se červená“ dobírala jsem si ji taky. „Dobrý holky doufám že si to užíváte stejně jako já včera“ řekla prostě Patt a beze slova odešla dozadu. Obě jsme se na sebe podívaly. „Myslíš, že spolu něco měli? “zeptala se Sunn. „Nevím, ale taky bych to ráda věděla“odpověděla jsem a než jsem stačila mrknout byla Sunn pryč. Celé odpoledne z Patt páčila co spolu dělali, ale ta se nenechala zviklat. Dál odolávala jejímu nátlaku až to samotnou Sunn přestalo bavit. „Tak holky vypadá to zas na zavíračku“ řekla jsem a uklízela zbytky na stolech. „Jo celkem se dnes těším do postele“ zívla Patt a pomohla mi. „Ale, ale copak vy dneska s Petrem nic nepodnikáte?“ zkoušela to dál Sunn. „Představ si že ne, řekla jsem mu že se potřebuji prospat a stejně zítra je sobota. Máme celý den pro sebe“ nenechala se Patt. Sunn se urazila a radši šla uklidit židličky. Dneska se ji fakt nevedlo. Pousmála jsem, ale jen lehce. Patt si toho všimla. „Lis nebuď smutná určitě se objeví“ usmála se Patt. Celkem mě dostala skoro jsem zapomněla na Matta. Teď mi teprve došlo, že se měl dneska ukázat. Asi měl něco důležitého. Stejně se uvidíme v činžáku. Určitě se uvidíme v činžáku. Nejdřív se půjdu kouknout na toho fešáka v cukrárně a potom si odchytím Matta a potom si to musím ještě domyslet. „Hele holky vadilo by kdybych dneska vypadla dřív já? Potřebuji ještě něco zařídit!“ prosila jsem svými psími očkami. „Ale vůbec ne, jdi taky jsi tu za nás zavírala“ posílala mě pryč Sunn. „Jasně běž, ať už tě tu nevidím…. a večer chci detaily“ pošeptala mi Patt do ucha. Rozesmála jsem se a odešla. Opravdu tyhle dvě jsou strašný drbny. Doma jsem na sebe hodila vkusný zelený šaty a spěchala k cukrárně. Když jsem před ní stanula, chvilku jsem zaváhala. Mám jít dovnitř? Co když toho potom budu litovat? Ale ne prostě to zkusím a jestli to nepůjde vymluvím se, že musím být brzy doma. Pořádně jsem se nadechla a s výdechem vstoupila dovnitř. Byla to velmi roztomilá místnost. Tady by bylo nádherný prožít rande. Místnost byla velká jako málokterá tělocvična. U dveří byla kasa a samé sladkosti, které zabíraly jen málo místa jinak byl celý prostor zaplněn stolíky s židlemi. Ze začátku to byla obyčejná část, ale vzadu byla intimní část pro plánované randění. Opravdu tak tady bych chtěla menší romantiku. Rozhlížela jsem se kolem, jestli někde nezahlédnu bílou růži a muže v obleku. Bílou růži jsem objevila, jenže nikdo neseděl u stolu. Asi si zašel na záchod. Co teď? Bylo by divné jen tak povstávat a počkat až přijde. Sedla jsem si tedy opodál a objednala kávu. Krásně jsem viděla až dozadu. Nevím jestli to bylo dlouho, ale pořád se nikdo neobjevoval. Už mi dokonce přinesli i kávu. Nehodlala jsem čekat dlouho, ještě  tak deset minut a vzdávám to. Sice ještě neuběhlo deset minut, ale káva v mém hrnečku se najednou ztratila, tak jsem se rozhodla odejít. Vypadalo to jako by na to právě ten muž čekal a vylezl ze stínu, kde jsem si ho vůbec nevšimla. Zrovna jsem vracela hrnek a pomalu se otáčela ke dveřím, když tu mě někdo vzal za ruku. Celkem jsem se lekla a otočila se. Nejdřív mě proud světla, který mířil přímo do mého obličeje oslepil, ale potom jsem ho poznala. Kdo myslíte že to byl? Ano Matt. „Ahoj madamigella“ pozdravil mě. „Ahoj. Co tu děláš?“ zeptala jsem se překvapeně. „No já se přišel podívat i na jiné krásy města“ zasmál se a táhl mě za ruku ke svému stolu. Uviděla jsem růži. Konečně mi to docvaklo. „Ty jsi vamp. Proč jsi mi to neřekl dřív?“ Kousek jsem od něho odstoupila a počkala na jeho odpověď. „Asi proto“odpověděl jednoduše a poukazoval na to že jsem se lekla. „Ale kdyby si mi to řekl, tak bych se tak nebála.“ „Víš proč jsem to neřekl. Aby si sama poznala, že na první dojem nemůžeš člověka hned odsoudit. Věděl jsem, že takto zareaguješ. Chci aby si mi věřila. Bylo jasné, že se lekneš když uvidíš můj status, ale takto už to prostě je. Svým způsobem upíry znám i když nechci, a chtěl bych aby si mi začala věřit. Opravdu moc jsi mě zaujala a to nejen i osobností ale i tou povídkou. Promiň jestli ti připadám zvláštní, ale mé city jsou upřímné. Včera to bylo nádherný a já o tebe nechci přijít, ale musím ti něco říct. Nejde to tady musím v soukromí. Tak co kdybychom si tady nejdřív něco dali, popovídali si a potom šli domů. Jestli chceš můžeš zajít ke mně. Neboj nic ti neudělám. Chci ti jen něco říct.“ Když tohle říkal, upřímně se mi díval do očí. Nebyla jsem z něho vystrašená. Spíš se ve mně bouřily emoce. Chtěla jsem ho chytit a prostě políbit, říct mu jak ho miluju a celou dobu se dívat do jeho nevinných očiček. Bože že se vůbec ptáš, to víš že si s tebou ráda promluvím. Věřím ti, to musíš teď vědět i ty. Miluju tě. Opravdu moc tě miluju. „Nevím co ti mám říct. Jestli stačí pouhé slůvko věřím. Tak opravdu věřím. Vampa jsem se ale prakticky nebála spíš mě přitahoval. Bála jsem se vlastní minulosti. Některé okamžiky nebyly zrovna šťastný. Ráda tu s tebou zůstanu a popovídám si a ráda si poslechnu co mi chceš říct“ vypustila jsem ze sebe a ani jsem se nestačila zamyslet nad tím co jsem řekla. Naklonil se ke mně a sladce políbil. Bylo to nádherný. Ano věřila jsem mu a navždy bych s ním zůstala. Přesunuli jsme se úplně dozadu na polštáře a objednali si dva zmrzlinové poháry a drinky z čerstvých jahod. Celou dobu jsme si povídali o rodině, dětství a života teď. Vypověděla jsem mu všechno a nic se nebála zatajovat, ani to jak mě Patrik znásilnil. Uklidnil mě a otřel mi slzy, které mi stékaly po tvářích, když jsem se o tom zmiňovala. Byl moc něžný a citlivý. Ptala jsem se i na jeho rodinu. Jako malý vyrůstal v Thébach. Jeho nevlastní otec byl Thébský král a jeho vlastní matky bývala před svatbou s jeho nevlastním otcem, přadlena. O svém pravém otci nechtěl nic říct. Asi o něm nic nevěděl. Jméno Marcus dostal právě od nevlastního otce Marcuse Hyberboluse Romanuse a jméno Augustián Tetra po své matce Augustě Tetra. Triton je jediné co zbylo z památky na pravého otce. Jeho matka měla s Hyberbolusem dvě děti, klučičí dvojčata. Theodorika a Nera. Ani Hyberbolus ani jeho synové nikdy neuznali Marcuse jako člena rodiny. Brali ho jako špínu pod nehty, které se chtěli mermomocí zbavit. Byl pro ně jen podsvinče zatoulané daleko v lesích. Ale nikdy na něho nebyli zlí. Hyberbolus byl prý velmi milý a hodný král. V jeho říši ho každý obdivoval a miloval. Marcus mu nemohl brát za zlé jak se ho stranil. I když nebyl jeho narodil se jako prvorozený v jejich manželství sice dítě někoho jiného, ale v jejich manželství. Augustu nemohl nikdy vypudit protože se vzájemně milovali i když měla Marcusem s někým jiným. Ona ho opravdu milovala velmi vroucně, ale někdy se to stává. Podlehla jednoho teplého dne, při oslavě slunovratu. Byla zlákána vínem a smyslným tancem otce Marcuse. Devět měsíců co spolu ulehli na lože se narodil Marcus. Augusta si uvědomila co udělala, ale nemohla zabít toho malého tvorečka zrozeného z její krve. Jelikož měl Hyberbolus dobré srdce, nechal ji ho pod podmínkou, že nikdy nebude žádat o svou pravomoc zasednout na trůn. Augusta šťastná slovy svého muže, vychovala Marcuse spolu s jeho nevlastními bratry a nikdy mezi nimi nečinila rozdíl. I když je vychovávala stejně, dvojčata svého staršího bratra nenáviděla. Nikdy mu neubližovala fyzicky, ale psychicky ho týrala často. Dělali si srandu z jeho postoje podsvinčete, srandu si dělali i z jeho opatrnosti k dívkám a nejvíc ho týrala neopětovanou láskou, kterou on cítil k jedné z děvčat u dvoru. Byla to dcera komořího. Tina se jmenovala. Mladá, snobská a na svůj věk velmi vyvinutá dívka z honosnými šaty a účesem stoupajícím až k nebesům. Často si z něho dělala srandu. Byla o dva roky starší. V té době ji bylo sedmnáct a on byl ještě patnáctiletý nezkušený panic  s rumělkou ve tvářích. Velmi ráda laškovala s Nerem. I když mu teprve docházelo k čtrnáctému roku. Znal všechny mladé dámy od dvoru. On ani jeho bratr už od svých jedenácti panici nebyli. Právě Nero přemluvil Tinu aby Marcuse poškádlila a učinila s něho hrozným způsobem muže. Sice odstranila jeho panictví, ale krutým žertem. Potom co s Marcusem okusila společné lože, vysmála se mu a přivázaného k posteli nechala do rána ležet. Až mu na pomoc přispěchala Augusta. I když Marcus nikdy neplakal, teď se mu velmi zachtělo. Vrhl se matce do náručí a uvrhl na své bratry a celé pekelné království kletbu. Řekl že do svých čtyřiadvaceti se stane pravým mužem a celé království se zhroutí do pekelných plamenů. Když své utýrané srdce vyplakal matce, podíval se na ni a řekl, že ona jediná dojde míru u nebeské brány. Po této příhodě už nikdy neplakal a to ani když se ošklivě zranil. Když se stal pravým mužem odešel pryč z Théb a cestoval z místa na místo. Nikdy se tam už nevrátil. Všichni jsou ale prý teď mrtví. Nedávalo mi to smysl. Vždyť čtyřiadvacet mu bylo teď jak mohla celá rodiny umřít a jak mohl procestovat tolik zemí. Zeptal jsem se na to a on mi řekl, že mi to poví později. Bylo nám oběma skvěle. Poháry jsme už snědli a drinky byly vypité. Ani mi to nepřišlo a bylo půl dvanácté. Pomalu jsme už museli odejít. Zavíralo se tu ve dvanáct. „Lis, doufám že jsi se bavila a bylo ti se mnou dobře. Nechtěl bych si teď nechat vzít tvou důvěru.“ Stáli jsme už venku. Foukal jemný větřík a on mě jen smyslně pozoroval. „Neboj, nikdy si o ní nepřišel. Bylo mi s tebou báječně. Doufám že si to zopakujeme“ odpověděla jsem a plná emocí mu znovu vtiskla polibek. Nechtěl zůstat zahanben proto mě vzal do náručí a něžně opřel o stěnu domu v jedné skryté uličce. Něžně mě políbil a volnou rukou přejížděl po zádech. Prožívala jsem každý letmý dotek jeho plných rtů. Probouzel ve mně neustále větší a větší emoce. Neudržela jsem se a začala ho dravě líbat. Překvapen mým skutkem přizpůsobil se. Majetnicky mě pevně držel jednou rukou a druhou už laskal přes šaty dvě plné ňadra dožadující se víc. Takto jsme vydrželi asi dvacet minut a ani poté se nám nechtělo od sebe odloučit. „Miluji tě Lis a myslím to opravdu, už to není pouze sen, už je to skutečná realita.“Polibkama mi dráždil ruku. „Také tě miluji, kdyby si věděl jak jsem o této chvíli snila.“ Políbila jsem ho znovu a odtáhla se. V nejlepším se má přestat. Mlčky na mě dlouze spočinul očima a vzal mou ruku do své. Ruku v ruce jsme spolu došli až domů. „Lis jestli opravdu chceš znát pravdu pojď ke mně, nemusíš se bát neudělám ti nic co bys nechtěla.“ Otočil se na mě a svýma očima mě přesvědčoval abych s ním vstoupila do bytu. „Matte už jsem řekla že chci a nic to nezmění. Miluji tě, a věřím ti. A k tomu jsem strašně zvědavá“ zasmála jsem se a dala mu letmou pusu. „Moc ti děkuji za upřímnost a náklonnost. Znám tě sice krátce, ale takhle zamilovaný jsem ještě nebyl.“ Objal mě kolem pasu a zvedl do výše. Nechápala jsem že mě může tak dobře uzvednout, žádné pápěří jsem zrovna nebyla. Za to jsem mu byla také moc vděčná. Prostě ho miluji a i kdyby byl ten nejhorší vrah na světě tak mu to prominu. Miluju ho.