Ahoj, jak se máte? Předpokládám, že dobře:). Já taky a dnes jsem si připravila malý souhrn výletu do Prahy.
Provianťák, alias můj tatínek, připravil odjezd na sedmou hodinu ráno. Po rozumném uvážení a vzpomínce, jak se nám minule málem nepovedlo odvézt sestru včas na letiště, jsme odjezd posunuli na půl sedmou- sichr je sichr. Takže jsem se nalodila k taťkovi do auta, kde bylo velice uspávající teplo a celou cestu bojovala s padajícíma očima. Celý víkend předtím jsem byla v práci a tak i na pondělek jsem nestihla naspat víc jak 6 hodin. Kdo mě zná, ví, že je to pro mě katastrofa. Ale to není podstatné vlastně. Jeli jsme do Prahy a myslím, že cestou se nestalo nic zajímavýho. S lehkou konverzací nám cesta utekla a okolo osmý jsme zaparkovali na Černým mostě a vyrazili na metro.
Najít embassy nebyl až takový problém- samozřejmě díky mapě, kterou měl taťka v boční kapsičce bundy. Dorazili jsme tam a rozloučili se, táta se mnou nešel- mohl, ale to jsme ještě nevěděli, takže jsem vyrazila sama. Chvíli jsem čekala před tím barákem ve frontě, protože tam pouštěli jen když někdo zrovna vyšel a pak mě čekala kontrola u takovýho toho rámu, jestli nemám pistole, nože, meče, mačety a tak (ještě že jsem to ten den všechno nechala doma:))). Takže jediný co ze mě sundali byl pásek a nezbývalo než absolvovat celou akci s mírně nejistým krokem v padajících gatích. Když jsem došla do tý, jak to nazvat, asi čekárny, tak jsem chvíli jen tak postávala a obhlížela situaci:) Popravdě jsem moc netušila co teda mám dělat, tak chvíli trvalo, než mi došlo, že se budu muset jít zaregistrovat k okýnku. Tam jsem jim odevzdala většinu mých s láskou vyplněných papírů včetně pasu a šla si sednout, prej mě zavolají. 5 minut pryč, 10 minut pryč a už mě to tam moc nebavilo, navíc se mi chtělo děsně spát a začínal se hlásit i prázdný žaludek. Eva Šípková- ozvalo se najednou a vytrhlo mě to z hlubokých úvah, čím bych asi tak nejradši naplnila břicho:)).
Za okýnkem byla celkem sympatická slečna, co mluvila krásně česky, ale moc jsme nepokecaly, chtěla totiž jen otisky. To jsem třeba vůbec nevěděla, že budou chtít moje otisky a jak to řekla, nevím jestli nervozitou, ale najednou jsem měla dost zpocené ruce a nějak to nešlo:) Naštěstí tam maj pro podobný exoty připravenej hadřík na otření.Škoda, tím padla v Americe moje kariéra zlodějky:)). No a pak že si mám jít zase sednout, tak jsem šla zase poklimbávat. Už mě čekal jen pohovor a já bláhová si myslela, že třeba to bude s tou samou a že hezky česky. No prd, mělo mi to bejt jasný, už když se ozvalo něco ve stylu: Ejva Ípkova:))Nejdřív si mě slečna zkontrolovala podle otisku pravýho ukazováčku (btw dalo mi hodně práce v tom stresu zjistit, kterej z těch 10ti to je:)) a pak že už budeme pokračovat anglicky, s čímž se nedalo než nesouhlasit. Naštěstí je asi zvyklá, že tam má velmi rozdílné úrovně aj a tak její angličtina byla srozumitelnější, než když mluví anglicky kdejakej čech. Ptala se na takový klasický otázky jako jaký děti budu hlídat a jaký mám s dětma zkušenosti a pak taky na mojí rodinu, asi jestli nejsme nějaký sígři:) Když zjistila že ne, tak řekla že je všechno v pořádku a že mi pošlou pas co nejdřív....
No takže tak, vízum jsem dostala a do améru asi fakt poletím, jak se zdá:) Mám z toho spíšený pocity...Ale tak aby ten konec nebyl tak moc negativní, mohla bych vám tu popsat jak jsem cestou zpátky řídila, ale jelikož byste se tomu věru moc smáli, tak vám to neřeknu. Jenom možná- v pátek budu řídit zase, tak na silnicích pozor až uvidíte černý mondeo:)))
Zatím aloha a mějte se jak chcete.