Ladies and gentlemen,

vezmeme to pekne od zacatku a musim rict, ze toho mam na srdci dost. Doufam, ze prilisna unava jeste nesmazala vsechny dojmy a zazitky a nezapomenu nic, co bych chtela psat. Na zacatku musim rict, ze me krajne vadi nova klavesnice, takze dopredu omluva za z/y, ale snazim se to hlidat:)) Takz tu nejsou hacky a carky, ale s tim uz se da zit. So....

Pondeli 18.8.- vstavala jsem tusim nekdy kolem pul sedmy, posledni noc byla kratka a parkrat jsem se vzbudila, ale rekla jsem si, ze bude lepsi si to neprioustet a vyspat se...koneckoncu brecet tu muzu cely rok. Takze jsem vstala a probehlo bezne rano, za chvilku uz cink cink a byla tam Kaca, tak jsme rychle sup sup na bus a uz sme si to frcely vlakem do Prahy. Zpozdeni nas trochu vyhodilo z rozvrhu, ale nakonec sme nasly jak agenturu pobliz Vaclavaku, tak jsme se statne shledaly s mou family na Cernym Moste a dal uz se jelo autem. Na Ruzyni jsme se dostali kolem 11, takze relativne casu dost, i kdyz mi ty vterinky a minutky utikaly az moc rychle. Jeste nez jsem odevzdala kufr, zalepila jsem si paty (novy boty)- btw naplasti tam mam doted, je mi to nejak lito to sundat, ale nebojte rok tam nebudou a jinak jsem cistotna. Kufr mel nastesti jen 23.5, no problem, dokonce mi tatka vyprosil i sedadlo u okynka. Pak jsme jeste chvili posedeli a pak ze uz radsi pujdem, preci jen se to kumulovalo a bylo by blby to zmeskat. Rozloucila jsem se se vsemi co nejrychleji, coz bylo nejlepsi reseni dane stresove situace a vydala se urednikum na pospas. Byl tam tak ruzne zakroucenej had lidi a jak se postupovalo, parkrat jsem jeste svoje blizky zahlidla. Kdyz ted tak na to myslim, derou se mi do oci slzy, tak radsi pujdu dal. Gate jsem nasla skoro hned, zrovna jsem mluvila s tatkou a rikam Mam Gate C02 a tatka No a kde ses ted, tak mu na to povidam, ze teprve u C2 a ze to moje zatim nevidim. Chachaaa...C02 a C2 je to samy, no kdo to mohl tusit, jeste ze mam tak chytreho tatinka:) No tak tam sedim a pres okno na sebe mavame, dalsi stresova situace, ale opet jsem to hrdinne ustala...asi jsem divna nebo co, ale spis mi vubec nedosla vaznost okamziku....a ta mi nedosla doted, proste si to neumim predstavit, mozek mi to nebere...snad casem:)

Po nalodeni do letadla jsem sedela u okynka a mela je stale na ocich, ale to uz jsem moc nevnimala, protoze jsem se tam klepala-ale jen malinko, aby to ta francouzka vedle me necejtila. No a pak start...zapadla jsem tlakem do sedacky a ukrutne se snazila udrzet zaludek tam kde patri. Byl to mensi typ letadla, tak to asi kvuli tomu hazelo vic nez pozdeji. Ale jakmile to dostalo nejakou tu vejsku, tak uz to bylo dobry. Dostali jsme papu- nejakou bagetku a musli tycku a to bylo asi nadlouho moje posledni normalni jidlo. Jen jsem se nafutrovala, tak uz to zase zacalo klesat, prima, nakonec jsme nespadli, i kdyz to trosku houpalo. Prolitali jsme totiz mrakama, tak to parkrat hodilo, ale nikdo jinej nekricel, tak jsem usoudila, ze je to asi normalni:)) Ve Frankfurtu byla nuda a taky nebyl moc cas, na my Gate bylo uz asi milion nemek, strasna invaze tady, uz jich mam plny zuby, ale furt lepsi jak svedky...no o tom ale pozdeji. Tak tam tak sedim a koukam, teda pri kontrole na me nejakej cernej zacal speakovat- coz jsem necekala, takze mi chvilku trvalo nastartovat mozek a zaposlouchat se do ty cizi reci, ale pak ok, asi si jen rekl, ze dalsi blba, co neumi ani fnn:)) V boeingu uz to tak dobry nebylo, sedela jsem totiz ve prostredni ulicce, takze nic moc na koukani, navic po tom co jsem prosla business class me moje economy nemile prekvapila, misto zadny, televize primo nad hlavou, takze zlomenej krk a jeste ke vsemu zrnela. Najednou slysim za sebou cestinu, ale jelikoz jsem holka stydliva, tak jsem premyslela asi 6 hodin letu jak zacit konverzaci:))Vzlet uz byl tentokrat hladsi a na televizi jsme mohli sledovat, jak vysoko jsme, jak daleko, kolik letime a jak je venku zima + mapa, kde zrovna jsme. Po chvilce prislo na radu jidlo, z tech misticek mi nebyla povedoma ani jedna, tak jsem do vseho na zkousku stouchla...s chuti do toho a pul je hotovo:)) Zdlabla jsem teda rozvareny plneny testovina v nejaky omajde, pak tam lezelo nejaky maso, tak to taky...a pak jsem si dala muffin, kterej vypadal ze je v kecupu, ale nakonec to bylo neco rybizovyho...nacpala jsem se a zvolna se prehoupla do druhe pulky letu. To uz me bolelo bricho i hlava, tak nebylo moc veselo. Ale oproti ocekavani jsem se i odvazila jit 2x na zachod, nic peknyho teda ale aspon lepsi jak ve vlaku. Sakra ja se to tady snazim popsat tak podrobne, ale moc to nema tvar ani formu, tak pardon, priste to snad bude lepsi...ale tady holt neni cas na nic, mame naplanovanou skoro i prestavku na curani-sileny, takze tu pisu jako o zivot. V letadle jsme jeste vyplnili papiry pro imigracni (samozrejme jsem to spletla a musela to psat znovu) a taky jsem se zacala bavit s cechama. Po pristani uz pomalu vymodlenym me cekal pohled kterej netesil...milion lidi cekajicich na vstup do USA. To cloveka nastve, kdyz je grogy a ulepenej z letadla, ma hlad, zizen a vsechno ho boli...No des bes. S pocitem, ze stejne neni co jinyho delat, jsem tam stala a trpelive postupovala metr po metru. Ani nevim jak dlouho to trvalo, ale na konci toho vseho bylo vytouzene razitko a pak honem pro kufr. Hlavne aby tam byl...No byl tam, ale skoro jsem ho nepoznala, byl asi tak o 15 cm tenci, asi chudacek lezel nekde naspod. Jo a jestli jsem si myslela, ze mam velkej kufr, tak jste jeste nevedeli s cim jsou schopny cestovat jiny holky, ty si to tam dulezite vozily na vozejku. Ja popadla svyho placatce a sli jsme s davem. Jupi, pan s ceduli CulturalCare me potesil, tak jsem hned v trafice koupila vodu za skoro tri dolary- vydridusi jak u nas :)) Porad cekani, nez se vsichni sejdem, jestli prijedou busy, nez se to nalozilo.Fuuuu...uz bylo 9:30PM a v cechach +6, tak si to spocitejte, jak dlouho jsem nespala, dohromady s bolesti hlavy vrazedna kombinace. Ale konecne sedime a jedeme, Z NY jsme nevideli nic, zaprvy byla tma a za druhy je JFK na kraji a my bzdlime na Long Islandu. Jeli jsme asi hodinu a cesty tu jou asi pekny, ale obcas to tak divne skocilo, ze jsem se ani nedivila, kdyz se slecna hned vedle me no....poblinkala, to mam asi pro stesti. Ale nedeste se, ja jsem vysla s cistym stitem. Dorazili jsme sem a zvenci je to aaaaach, az sem dam fotky, tak to uvidite sami, ale kdyz jsme sli dovnitr, tam uz to bylo slabsi. Vite co, ja to budu muset nejak zkratit, protoze tohle bych psala aspon 2 dny.

So, ve zkratce, cesi jsme tu 4- 3 holky a jeden kluk, skoleni je o nicem, kdyz nam pustili video, jak myt detem ruce, tak jsem si jista, ze takhle si je nemejou ani doktori. Jidlo je tu hnusny, nema to ani chut ani moc barvu, ale aspon je tu hodne zeleniny nebo ovoce, tak se to da. Vcera musela kazda zeme zpivat detskou pisnicku prede vsema, tak jsme si vybrali Prsi prsi a tesili se mezinarodni ostude, nakonec byl potlesk, ale to asi z litosti, ze jsme jen 4 chudaci:))) Jinak je tu absolutni prevaha nemek, takze clovek slysi spis nemcinu nez anglictinu, pak taky hodne svedek- a skoro vsechny blond, s tema se ale moc povidat neda, drzej se svoji party a nejaka CZ je asi pod jejich uroven, vetsina ani nevi kde to je. Jsou tu pak takz rakusanky, thajky, danky, norka, cinanka, severni koreanka nebo jak to napsat, kostarika, mexiko a jeste asi par dalsich. Zitra mame skolu jen dopoledne a pak jupi do centra NY. A v patek na letiste a do San Francisca, moc se tam tesim, protoze tady je to fakt o nicem, nebejt tu cesi, tak bych byla asi mirne v depresi. Stejne se ale moc nepotkavame, jsme rozdeleni jak na pokoji, tak ve tride, nastesti to rychle utika.

No snad posledni...KDYBYSTE VIDELI TY ZACHODY!!!! No to se neda, jsou to jen takovy koje, dole dira, nahore dira, takze curate a slysi to cela koupelna, nemusim snad ani psat, ze pri 220 lidech je plna 20 hodin denne, sileny...zatim se drzim, ale jestli prasknu, tak je zazaluju. Bych chtela videt nekoho kdo ma odvahu se tam tento...:)) No nic vazeni, budu rada, kdyz poslete jakykoliv otazky, rada odpovim a moc me potesi, kdyz uvidim, ze si na me jeste nekdo vzpomene.

Vsichni mi moc chybite, chtela bych treba jenom sedet doma na balkone a cucet do tmy.

Bye and see you soon