Zdravíčko:) Tak opět trochu slovního průjmu pro zahnání nudy. K dnešnímu článku mě neinspiroval ani tak budoucí výlet, ale něco kapinku jiného, ale k tomu později. Nejdříve novinky...
Takže, moje babička šikulka si zlomila ruku a řízení mi jde o trochu lépe než při cestě z Prahy:))Tolik stručný úvod a teď už jen uměle natažené bezobsažné bláboly:) Dnes jsem byla naposledy v naší kávošce, kde jsem už od září těžce vydělávala koruny a zajímavý je, že jako člověku hluboce hloubavému a neustále přemýšlejícímu nad nesmrtelností chrousta a podobných mi to je celkem fuk, žádná nostalgie, pláč ve dveřích, pohlazení všech lžiček a hrníčků...nic:) Prostě jsem tam v 7 přišla a ve 12 odešla. Snažila jsem se sice ponořit do myšlenek a rekapitulovat posledních 11 měsíců, ale nějak to prostě nepřišlo a tak jsem si řekla, že bude jednodušší si jít číst knížku. Teď tu už chvíli dumám nad tím, co se stalo, protože tohle na mě prostě nesedí, ale nepřišla jsem na nic převratnýho, kromě toho, že mi ta práce asi nepřirostla k srdci a tím pádem nebylo proč se tím víc zabývat. Zkrátka jsem tam dnes byla naposled a basta fidli, teď mi můžou konečně začít prázdniny:))
Nechci bejt strejček sejček, ale 18.8 už je celkem za chvíli a asi bude potřeba se tomu začít věnovat o trochu více, přeci jen nejedu na dovolenou. Jooooooo, tohle jsem chtěla napsat, dnes jsem se dozvěděla, že už mám zabukovanou letenku (popravdě už bylo na čase), takže pánové a dámy, dobrovolníci můžou přijít mávat ve 14:00 na Ruzyni, naši němečtí přátelé můžou mávat v 17:00, protože to odlítám z Frankfurtu. Původně jsem doufala, že třeba nebude potřeba přestupovat a do NY to zvládnu jedním frcem, no ale prd, jediný moje štěstí je, že se to celý odehraje na jednom terminálu, a tak snad se to éro najde. Už jsem vám řekla, že letím poprvý v životě?:) Nepočítám-li akci s vyhlídkovým letem, tak toto je můj oficiální first flight a musím říct, že nejsem troškař, protože mě zrovna nenapadá, kam dál bych ještě tak mohla letět. To bude neuvěřitelně moc hodin hrůzy, ach jo...bych snad radši jela lodí:)) Ale hned jsem si našla, ža od roku 1970 zemřelo u Boeingu cca 3900 lidí, což máme průměrně 102,631579 za rok- to by tak odpovídalo nějakýmu menšímu typu, takže letadlo pro 400 určitě nespadne...takhle se na to musí, pěkně matematicky, takže už se zase tak moc nebojím. Poletím teda z Frakfurtu v 5 PM a v NY jsem 7:35 PM, rychlovka:) Ve skutečnosti už tady u nás budete všichni chrnět, pač bude půl druhý v noci, z čehož plyne, že nesmím v letadle usnout, protože bych jednak mohla promeškat svojí smrt:) a jednak by mi v případě zdárného přežití trvalo o moc dýl se aklimatizovat na jejich divnej čas. Od 19. mi hned začíná to školení a asi by nebylo dobrý ho celý prospat....ale tak víme jak to chodí na přednáškách, někdy to prostě to lidský tělo nezvládá:)).
No a až se otřepu z těch dvou letů a možná že už nebudu ani při vzpomínkách na ně zvracet, tak poletím zase, tentokrát trasa New York- San Francisco, čas se mi posune ještě o 3 hodiny dozadu a to už teda nevím jak budu řešit. Z toho budu nejspíš týden vkuse spát:).
Zítra vyrážím do Brna na poslední pokec a sběr informací, kterých se mi nedostává, a dnes musím ještě rychle běžet na poštu, protože mi tam jistojistě už dorazil pas s vysněným razítkem.
A teď ještě chvilka poezie a tak trochu mimo mísu. Zdravím EC_MANa, ačkoliv nemám tušení o koho jde navštívil můj profil za 9 dní už 14x a blog už taky párkrát viděl:) Dá se lehce odhadnout, kdopak si tuhle přezdívku založil, aby "nepozorován" mě mohl navštěvovat v takové hojnosti. Danou osobu ujistím, že v klidu může chodit pod svým regulérním nickem, neb mi je to upřímně jedno:)) Končím chvilku poezie:)
Po návštěvě pošty musím ještě někde koupit deštník, co kdyby chtělo být v NY tak hnusně jako u nás:)
Mějte se parádně a zase se někdy stavte:)
Ciao