Poslední den
To ticho bylo k nevydržení a nechávalo men v nejistotě, sprcha začala téct. V tom tichu to bylo jako atomovka ...tohle byl začátek konce...Přemýšlela jsem, co bude. Přčemýšlela jsme ověcehc, který mi dřív nepřišly důležité...Chtěla jsme ještě alespoň naposledy spatřit měsíc a hvězy s úsměvem na tváři. Úsměv se nedostavil.
Už nejsem malá holka, ale jako dítě si přeji, abych malou holkou byla...
Tenkrát jsme se ještě každý večer koupala v teplé vodě... ležela jsem ve vaně hodiny a hodiny...Tenkrát na stole čekala teplá večeře a rodiče se na mě usmívali..Připadá mi to , jako sen...snad je až moc krásnej, ale roznodně by celou tuhle ralitu strčil do kapsy...ralitu, že teď ležím tady...že se stalo to,co se stalo...Snad jsme přemýšlela moc dlouho...jakoby tma houstla, jakoby se obrzovka zmenšovala...Sprcha se najednou zastavila. A v tu chvíli, jako když přijde vlna a protrhne se hráz, tak přsně takhle se začaly všechny slzy drát ven, aby mne úplně dorazily...Jedna po druhé dopadaly na ten špinvavej polštář.....jestli jste někdy slyšely skřípat staré dveřže, možná vám to bylo nepříjemné. Ale tohle skřípání bylo pro mne horší, než kdyby do mě bodalo tisíce nožů...Chvilku ještě chodil po pokoji. Byl nahý..Alespoň to z něho nebudu muset stahovat..řek. že mi nic neudělá...že bude opatrný...že se osprchuje...Ale pořád to pro mě bylo těžký, připadala jsem si odporná, alespoň že se osprchoval...co přijde teď?? Ještě mám možnost jít...Ne!! To už nemůžu...můžu, ale nechci....chci, ale ..to nemůžete pochopit...blížil, zrychlil se mi dech...přibližoval se pomalu, velmi pomalu...možná mě nechtěl vystrašit, ale bylo to snad ještě horší...pomalu ke mně natáhl ruce..posadila jsem se, aby mi mohl lépe svléknout tričko...potom se přiblízil ještě víc a svlékl mi podprsenku...pak mi stáhl všechno ostatní..nebránila jsem se...nasadila jsem mu kondom..
Nebolelo to...nedělala jsem ot poprvé..ale tížil mě takovej blbej pocit... Snad by to bylo i příjemné.. Byl to mladej kluk, hezkej, okolo pětadvaceti...jenže já ho neznala, nemilovala jsem ho a nemohjla sjem se úplně uvolnit ....nemohla sem...byla to snad celá věčnost a už jsem občas i vzlykla..Až bylo po všem, utřel mi slzy...Líbilo se mu to ale zároveň asi cítil trochu lítost...byl to nejzajímavější pocit v mém životě a popsat to asi nedokážu...Možná, kdby se nestala věc, která změnila život mé rodiny...moýná bych tu teď ležela vedle člověka, se kterým jsem si slibovala věčnou lásku...jenže tak to neni...pokazila sme to a už to nemůžu vrátit.....je to hrozná představa...
Peníze mi dal na ruku. Neměl z toho dobrej pocit. A moje pocity??? Hodně smíšený.. Strach, hněv, smtek i radost a ktomu ten těžkej kámen u srdce...Co se to ze mě stalo?? Přišla jsem na místo, kde žijeme už dva a půl roku..Řikejme tomu domov...Někde sem četla, že domov je to poslední místo, kam chodíme, když už mají všude jinde zavřeno...Byl to takovej malej neútulnej byteček..Odemkla sjem dveře. věšla jsem do malé kuchyňky.Matka se na mene podívala těma svýma očima.Kdysi to byli nádherné čokoládové oči...Vždycky pečlivě namalované řasenkou a černou tužkou na oči...občas je zdobily většinou hnédé oční stíny...Teď....je zdobí maximálně kruhy pod očima....Usmála sen a mě tak jako vždycky...Zkusila jsem to taky, ale nemohla jsem, Po tváři mi stekla slza. Všimla si toho...Jen sjsem sáhla dokapsy a vytáhla jsem peníze....A potm stékaly slzy další a další a nemohla jsem tomu zabránit...Dala si dohromady dvě a dvě...Bylo jasné, co jsme udělala... VEdveřích se objevila moje mladší sestra....usmála se na mě...Matka na ni zkřičla, ať jse do pokoje... Jen po mně vrhla sovje nevinná očka naplňěná strchem a zavřela dveře. Matka mi vrazila facku.
Řekla jen jedno...děvku v tomhle domě trpět nebudu. Vytlačila mne vena ta temnou chodbu a zavřela dveře...ptom je ještě jednou otevřela a vyhodila peneíze na podlahu se slovy....tady máš, co sis vydělala....Naposled sjem se na ni pidívala...měla slzy v očích. ale její pohled byl chladný a přísný, což znamenalo, že to všehcno myslí naprosto vážně...Podíval sjsem sre z již dávno vyskleného okna , kteé vedlo z chodnby a mělo výlekd na temnou ulici. Bylo zataženo a chystalo se k dešti....pomalu jsem začala schýet dolů po schodech...
Kdyz jste v situaci, kdy vaše rodina nemá co jíst, uděláte cokoli...nebo alespoň já jsem to udělala.....to co moje matka nenáviděla a odsuzovala...Den, kdy jsme se naposledy zasmála mi v paměti nezůstal..ale slzy už mám ve tvářích snad vyryté..Ještě napsoeld jsme se otočila k místu, kde býval můj domov. Toulalal smem se v ulicích města. Jen obšas kolem mě někod proše. Nebe bylo krásné...muluji déšž, ale vtuhle chbíli mi déšť k lepší náladě moc nepomoch...Pře třemi lety bych utíkala domů pro fotoaparát abych sito nebe zvěčnila... Přd třemi lety pro mne bylo focení vším...ale před třemi lety bylo všechno jinak...Já jsem byla jiná...veselá a beztarostná...zamilovaná a obklopená přáteli..Prošla jsme kolem banky, míjela jsme obchod, kde jsem nakupovla s matkou.Uviděla jsem cukrárnu, kam jsem chodívala se svou láskou...jako by to bylo čera a přitom je to tak dávno...prošla jsem kolem bandy kluků, kteří si moji přítomnosti zřejmě ani nenšimli...zahnula sjem do uličky doleva potom doprava a potom pokračovala podél řeky..Voda se venině vlnila a na hladinu naážely kapky...Přešla jsem p omostě a pak jsme se zstavila a pozorovala jsem hladinu... Kdysi jsem tu byla s tátou i s mojí malou sestřičkou...sestřčka zakopla a spadla..vzpomínám si, jak ji táta utěšoval a hladil ji po vlasech, objímal ji a sliboval, že ji koupí lízatko. I mě objímal...lale ot už je hodně dávno..Bolest z doby před třemi lety se vrátila..plakala jsem, jako nikdy dřív...Kdyby tu byl táta, bylo by všechno jinak...hlavně bych teď nestála tady...Podívala se zpět do vody...Jakoby s mostem srostla, ale teď, při vzpomínce na tátu, ta vzpomínka ji ničila...chtěla pryč..Nechtěla už stát na tom mostě. Vlastně nechtěla vůbec nic...prostě nic..Jak krásné slovo... a pak ji napdla ta skutečnost, že je na mostě, jen a mostě a voda je hluboká, temná..Lákalo to i její duše byla tmená a její srdce prázdné... Nebyl tu nidky , komu by věřila, koho by milovala...nikdo
Ještě naposled se usmála...
George, otec Emily se zabl 16 . dubna roku 2001, otrávil se plynem ...údajně se hádal se svou manželkou a měl potíže v práci...neunesl to a zabil se.
Emily, hlavní hrdinak tohoto příběhu, se zabila 23. září 2004 sebevražda......nepřežila pád mostu
Sarah, matka Emily, a Elizabeth, sestra Emily zemřely 4. prosince 2004. Sarah nejspíše ze státy dcery a manžela se psychicky zhroutial...o jejím životě od smrti dcery emily nebyl žádné zrpávy...nejdříve oběsila svoji dceru a potom sebe....
