Okvětní lístky trhám a na tebe lásko má se skrze výkladní skříň dívám.

Koukám na stromy a na sklo píši naše sliby.

Sliby které sme si daly, když jsem se ještě milovali.

Když večer na Valentína řeklas mi, že nestačím ti

a s polibkem na tvář si odešla, na pozdrav  zamávala.

Netuším proč chtěla si víc když miloval sem tě čím dál tím víc.

Neohlédla si se, jen dopis na polštář  položila a potichu zmizela..

Zepředu  rty si s příslibem otiskla , že to nebylo naposledy, kdy sme se milovali. .

Teď hledím na tebe skrze sklo,

na holku, co dělá že nic nebylo.

Rukávem  naše sliby mažu a pochybuju,

že pro tebe kdysi něco znamenaly.

Byla si jako sen , kterému sem nestihl říct sbohem.

Okvětní lísky z ruky mi padají

a já vím, že holka mého života na lásku nevěří.

Sliby do větru se vytratily a v moři času se rozplynuly.

Po škole pomluvy si rozšířila a na hlavu mi popel sypala.

Nejsem troska  za kterou si mě měla, pouze člověk, který tě

bezmezně miloval a ty si ho zradila, podvedla a na kolena srazila.

Nebudu po škole roznášet že si lhářka

a na záchodky k tvému jménu připisovat „ Je to děvka“

Teď vím, co skrývá se za pohledem tvým, zloba , nenávist a lež mezi tím.

Vystřihnul sem tě že života mího a udělám peklo ze života tvýho...........

PS: Až  zkončim v pekle, zeptám se ti tam na místo....