Okvětní lístky trhám a na tebe lásko má se skrze výkladní skříň dívám.
Koukám na stromy a na sklo píši naše sliby.
Sliby které sme si daly, když jsem se ještě milovali.
Když večer na Valentína řeklas mi, že nestačím ti
a s polibkem na tvář si odešla, na pozdrav zamávala.
Netuším proč chtěla si víc když miloval sem tě čím dál tím víc.
Neohlédla si se, jen dopis na polštář položila a potichu zmizela..
Zepředu rty si s příslibem otiskla , že to nebylo naposledy, kdy sme se milovali. .
Teď hledím na tebe skrze sklo,
na holku, co dělá že nic nebylo.
Rukávem naše sliby mažu a pochybuju,
že pro tebe kdysi něco znamenaly.
Byla si jako sen , kterému sem nestihl říct sbohem.
Okvětní lísky z ruky mi padají
a já vím, že holka mého života na lásku nevěří.
Sliby do větru se vytratily a v moři času se rozplynuly.
Po škole pomluvy si rozšířila a na hlavu mi popel sypala.
Nejsem troska za kterou si mě měla, pouze člověk, který tě
bezmezně miloval a ty si ho zradila, podvedla a na kolena srazila.
Nebudu po škole roznášet že si lhářka
a na záchodky k tvému jménu připisovat „ Je to děvka“
Teď vím, co skrývá se za pohledem tvým, zloba , nenávist a lež mezi tím.
Vystřihnul sem tě že života mího a udělám peklo ze života tvýho...........
PS: Až zkončim v pekle, zeptám se ti tam na místo....