Představte si taneční sál střední velikosti , případně tělocvičnu a bandu pubescentních lidí. (jo, dobře pubescenti už nejsme, ted by jsme správně měli být adolescenti - dále toto téma raději nebudu rozvíjet, snad někdy příště) Máte to? No a ted k tomu přidejte silonky, boty na podpatku a šaty pro dámy a oblek, černé boty (ne tenisky) a bílé rukavičky pro pány. Že se to vzájemně vylučuje? Nevadí. A teď je ještě poskládejte do řady do párů a řekněte jim, aby chodili do rytmu malými krůčky ... RAZ dva tři, RAZ dva tři... očekáváte vzpouru? Budete překvapeni a možná si budete myslet, že jste dnes té kávy vypili příliš, když tito jinak nezvladatelní a těžko pochopitelní tvorové uposlechnou vašeho rozkazu- či spíše prosby pronesené tichým a nejistým hlasem a před vašima očima se promění v řady tučňáků poslušně cupitajících za těmi největšími nebo ve stádo dobytka, železnými ohradami sevřené do přísného tvaru a s osudovou otupělostí jdoucích na porážku.

Dobrá, přesuneme se o několik dní s nízkými kalhotymi a pohodlnými triky dál: Bílá prodloužená. Dámy, přetvořené za několik hodin z hippie slečen a bohémek na cupitající princezny a pánové změnění k nepoznání na galantní a uhlazené gentlemany. Polonéza proběhla v pořádku, nikdo nespadl, nikomu nespadly šaty a babičky - dle očekávání - slzely dojetím. Kdekdo by čekal, že se ted většina mladých lidí, přesvědčujících své kamarády, že tu jsou opravdu jen z donucení vypaří a přenechají taneční parket starším generacím. Ale kdeže! Na povel "pánové, zadejte si"  se parket zaplní právě těmito teenagery a vida, oni si to dokonce užívají!? A někteří tančí i s maminkami svých tanečnic či s tatínky svých tanečníků. Někteří zde dokonce protančí střevíčky.

Odbilo půl dvanácté a Popelky mají co dělat, aby byly doma včas. Přistavené kočáry už čekají a koně netrpělivě řehtají. Princové se rozloučí se svými dámami a také odcházejí domů. Z dálky je slyšet smích a silácké řeči a já si sednu do auta a prohlásím: "Ty vole, mě bolí nohy!"

Kouzlo pominulo.