Slzy smáčejí mou tvář,
ale úleva nepřichází.
Má šťastná hvězda ztratila zář,
už nikdy pro mě nezazáří.
*
Proč muselo to přijít teď,
proč muselo to vůbec být?!
Pro mě už nemá smysl svět,
sama tu nedokážu žít.
*
Byl jsi mi nocí, byl jsi mi dnem,
ukázal jsi mi, co je to láska.
Žít s tebou byl krásný sen,
naše životy spojovala neviditelná páska.
*

Teď u tvé fotky sedím,
hodnotím svět,
proč zrovna TY?!, to nevím
a proč nikdo neumí vrátit mi tě zpět?!

Když dívce teče slza po tváři,
když padající hvězda nebe ozáří.
Když v bezmoci trhá si vlasy,
když nejradši by prolomila všechny zátarasy.
Když ostrý zvuk proletí nebem
a bezmocné tělo padá na zem,
pak stane se co nemělo se stát
a její duše už nemusí lhát...

Chtěla bych být šťastná,

ale asi musím trpět...

Proč to takhle musí být?

Já chci jen šťastně životem jít.

Nechci už být na světě,

když nemůžu mít tebe.:-(

Jak těžké ja ráno zas vstát...

Smát se,stále předstírat,

že můžu bez Tebe žít.

Jak těžké je jít večer spát,

ptát se,zda měls mě kdy rád.

A nechtít o Tobě ani snít...

Jak těžké je necítit zlost!!!

Jen samota-nezvaný host...

Milovat motýly, milovat vzduch,
láska, ta zesílí, zlepší se sluch.
Milovat úsměv, milovat hlas,
milovat jeho hněv, usmířit se zas.
Milovat věrně, milovat nekonečně,
nevidět černě, snít stále a věčně...

Sedíš v koutě tmavém,sama bez lásky,

pláčeš na světě zlém,kde je tolik zrady.

Žiješ na světě,kde nikdo nemiloval tě,

sama ve městě,on opustil tě.

Zradil tě,teď miluje jinou,

pomalu stékají ti slzy po těle,chceš ho ještě někdy obejmout.

Miluješ ho,přesto že on tě zradil,

miluješ ho,chceš aby se vrátil.

Pláčeš a vzpomínáš,na krásné chvíle,

dřív svět byl váš,teď bolí tě srdce.

Bolí,ale bolest neutiší čas,

bolí,ale ty přesto s ním chceš být zas.

Vzpomeň si až hvězdy zhasnou,,
vzpomeň si na chvilku krásnou,,
vzpomeň si až půjdeš spát,
že je někdo,kdo tě má rád.

Já všude vidím jen Tebe,

tak moc bych tě chtěla mít vedle sebe.

Já vím, že to nejde, chápu to.

Bydlíš jinde, beru to.

Ale říkáš, že rád mě máš,

přitom se mi vyhýbáš

a lásku svou mi nedáš.

I tak moc tě miluji

A budu navždy, to teď ti slibuji.

chjooo to je hrozný já už to tady nevydržím!!!  já na světě nemám už co dělat...sem všechno posrala  mě už tak nic nebaví!! jo já vím spousta lidí je na tom huř ale já už to prostě nedávám

Kapka lásky je víc než oceán rozumu.

Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní.

Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.

Milujeme ty,který nás odmítají,odmítáme ty ,kteří nás milují

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí,

za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat,

 za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život...

ale poté trvá celý život než na tu osobu zapomene.

Jenom jednou je člověk nenahraditelný - na své vlastním pohřbu."

"Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme."

Andělé z nebe padaj,

Brány pekla se otvíraj.

Voda z moře vylévá se,

Slzy v očích mám, sama jsem.

Věčnost navždy uzavírá svůj kruh,

Svět začne dnes platit svůj dluh.

Duše a srdce umírá,

Strach a smutek zavírá.

Sny rozplynou se v ledové zášti,

Smrt přichází v černém plášti.

Bolest propichuje naše svědomí,

Snad nikdo se nic nedozví?

Nohy už jsou vratký,

Tak už není cesty zpátky.

Jméno mé už znáš,

Nejsem tvůj stín ani strach…

Prosím nerozbij to

Nemohu spát protože muj polštář je příliš mokrý

mužeme si ho nechat??

dyž neslyším tvé srdce bít,jsi moc daleko

...Budu předstírat že tě obímám ,dokud tu nebudeš...

Nejhorší láska je ta neopětovaná

Tu sei per me come mio vivo....meno ti sono niente mortalmente....balia TI AMO

Milovala jsem tě víc než sebe,

milovala jsem tě víc než slunce nebe.

 Ty jsi mi moc ublížil,

 hodně si mě ponížil.

 Velkou bolest v sobě mám,

 tvoje obětí postrádám...

                    Ve všem SPOLU....

Neboj se
jsem tady
abys neměla strach
ze tmy
která zaplaví pokoj
když lampa zhasne...

Neměj strach
svou ruku
okolo tvích ramen složím
aby se Tě nezmocnil
pocit, že jsi sama...

Nevšímej si stínů
které kolem nás plouží
těch, které pohlcují
těch, které souží
Tvé srdce...

Spi klidně
já probdím celé noci
kvůli Tobě...

Protože vím že bys pro mě udělala to samé

 miloval jsi mě?
 měl jsi mě někdy rád?
Nebo jsi chtěl jen v srdci krást,
jenom si s citama hrát.

 chtěl jsi někdy naši lásku zahřívat?
 chtěl jsi mě někdy objímat?
Až jednou jiná holka bude líbat tvou tvář,
tak zapomeň a nevzpomínej dál.

 Já chtěla mít tě vedle sebe
 a dorovat celé širé nebe
Teď mi po tváři stékají slzy,
však mě to taky pěkně mrzí.

Hroznětě miluju ale už nechci,
chci tě nenávidět, za to jak ublížils mi.....

Proklínám každou minutu
co jsem ti věnovala.
Proklínám měsíce,
co jsem ti důvěřovala.
Proklínám vůni moře,
která ti učarovala.
Proklínám jí strašně moc,
protože nám tě vzala.
Myslela jsem, že jsi statečný
a nakonec odoláš.
Však odešel jsi bez rozloučení,
nový život teď jinde máš...

Vzpomínáš... kolikrát denně jsme se vídali,
jak u srdce v tu chvíli temnoty povstali
a každý z nás věděl, že není sám,
štěstí nám přálo v tom jinak to vidívám,

Vpomínáš... jak nás strašně bavil svět,
tys byl mým sluncem a já nebe,
nechtěli jsme vůbec dospět,
stačilo, že měli jsme navzájem sebe.

Vzpomínáš... na to co si mi říkával,
jak za ruku ses se mnou vodil,
lásku si mi dokazoval,
byl na mě hodny a někdy ses zlobil.

Vzpomínáš... na ty dvě slůvka lásky,
obrovské ticho a vůně lesu všude kolem nás,
na ty noční hvězdy - krásky,
jak rychle nám plynul čas.

Vzpomínám... bolí to snad ještě víc,
po tom všem nestačí, že lituji,
krom tvé lásky nechci nic,
snad abys věděl... STÁLE TĚ MILUJI!

Voda,hluboká a černá,

láska veliká,ale smutná.

Voda je klidná,někdy i divoká,

Láska,je krásná,občas i zatracená.

Láska je totiž jak kapka vody,

křehká a někdy zas pevnější než všechny skály.

Pevnější než diamant,než kdejaký kámen,

někdy stačí malá lež a zničíš jí i malým vánkem.

Je pevná,ale zároveň i křehká,

chvíli barevná,chvíli šedivá.

Často zdá se ti krutá,

jindy zas milá a nádherná.

Ty sice snažíš se jí najít jako vodu v poušti,

jindy se zas snažíš,zapomenout na lásku co měla jsi v srdci.

Láska je pocit nádherný,když máš jí komu dát,

Když s tebou je tvůj jediný,co má tě rád.

Často na tebe myslím,protože ty mi chybíš,

často o tobě sním,častěji než ty si myslíš.

Sním o tom jak jsem s tebou,

sedím vedle tebe a dívám se na tvou duši jemnou.

Až když ty mi chybíš a já nevidím tě,

postupně zjistíš,že ty jsi mé štěstí na světě.

Zjišťuji jak moc mám tě ráda jak moc tě miluji,

už se mi chce spát a já ležím sama na polštáři.

Tvá přítomnost mi chybí,bez tebe zastaví se čas,

mé srdce láskou trpí,chci tě vidět zas.

Nikde nehřeje mě tvá ruka,

poznávám jak silná je láska.

Myslím na tebe každou noc a každý den,

do tebe zamilovaná jsem moc a o tobě sním jen.

Myslím jen na to jak uvidím tě zas a chytnu tě za ruku.

Já obejmu tě a zastaví se čas.

 

tak včera sem se nakonec domluvila s Johankou že vyrazíme na ohnostoje....jako pršelo a tak ale doufali sme že třeba to přejde a i kdyby vzali sme si děštník ....jen co sme přijeli tak sme narazili na Verunku a ta tam byla s bandou(Opičkou,Nikolkou s Ozíkem,Petříkem a ještě s dalšíma) takže sme u nich zustali....Veruuu chtěla jít na kolotoče tak sme valili na kladivo...sme měli zadarmo pže tam, byl Martin...ale teda jako trpný to bylo děsně pomali furt nás zastavovali hlavou dolu...jako nic moc.....spíš trapný...a potkala sem Filipka tak sem ho běžela přivítatpak sme to tam ječe trochu prošli ,mno a vrátili sme se zas k bandě.Když začli ohnostroje tak pršelo takže sme vzali deštníky a šli se na ně dívat na cestu.Jak to skončilo tak sme šli ještě pokecat....Později sme už byli s Johy unavený takže sem valili dom...ale dobře sem si tím večerem spravila náladku...

všechno je v piči...mám uplně blbou náladu.... chjooo proč to tak všechno je!!!proč nemužu být štastná  proč je život tak nespravedlive....proč musíme žít když už nechcemproč musím milovat právě tebeproč si lidi tolik ubližují??proč sou KURVA všichni tak falešní

Kuže bílá jako sníh,

na lícku vepsán velký hrích.

Ruce podél tela,

smrt to takhle chtela.

Žíly bez krve,

nebylo to poprvé.

Telo v tmavém pokoji ležící,

konec smrtící.

Rty modré a vyschlé,bez kapky vláhy.

Stalo se to nenadále a záhy.

Dlan svírá ostrou zbran,

do tmy letí myšlenka-vstan!

Rudo stéká po kuži,

podobá se zvadlé ruži.

Do ticha se kapky tríští.

Do ticha život se prýští.

Tichem zní výdech žalu

a to všechno z jediného zmaru.

Volila konec,

rozeznívá se zvonec.

Smutecní písen je dopsána,

bitva je již prohraná . . .

Žiletka pomalu zajíždí ti do kůže,

nikdo jí v tom zabránit nemůže.

Chlapeček, co se ještě neholí,

zjišťuje, že to moc nebolí.

Žiletka made in Czech republic

neptá se, jestli jsi flegmatik či cholerik.

Žiletka tě v prstech trochu zastudí.

Ještě kus, pak už tě nikdo nikdy nevzbudí.

Žiletka je ocel, ta neví nic o smrti,

o lásce a to je dost hloupá věc, řeknu ti.

Neboj se, už se ti to nikdy víc nestane,

ta ostuda když ti první noc nevstane.

Žiletka razí si svoji cestu do žíly.

Jsi bláhový, za tohle selhání se nestřílí.

Přežili to jiní, přežiješ to taky ty.

Přemýšlej, nenech se ovládat jen pocity.

Žiletka svůj smutný úkol splnila,

do ruda se voda tvojí krví zbarvila.

Tvůj krátký život uniká z rány ven.

Je to nádhera! Tou podívanou jsi jak omámen.

Žiletka ta za to všechno přeci nemůže.

Chceš žít? Telefon v síni ten ti pomůže.

Sanitka dojela brzy, pomoc už je tu,

nevnímáš ty lidi, co ti vlezli do bytu.

Žiletka. To slovo brouzdá se tvou pamětí.

Sestřička je celá v bílém, ptá se: "Jak je ti?"

Jediná kapačka tady teď měří čas.

Kdybys ho doved vrátit, možná žil bys zas.

Žiletka. Pomalu zapomínáš co to je.

Tvé oči naposled shlédly stěny pokoje.

Upadáš do spánku, který je tvůj poslední.

Už neslyšíš zvony oznamující čas polední.

Jsem ráda že jsem tě poznala,mnohokrát lásku svou

jsem Ti vyznala.

Tys však neodpověděl i když

že Tě miluju jsi věděl

Ignoruješ mě a teď z toho

u srdíčka bolí mě.

Nevím jestli ke mě ještě vůbec něco cítíš,

jen vím ,že slovo miluji tě ode mne jště uslyšíš.

                                   chybíš mi      

Tak tohle si v 18ti nechám vytetovat ....

Cítím tě stále vedle sebe.....

Vím, že nemůžu tě mít....

Snesla bych ti i modré z nebe...

Avšak jediné co můžu udělat je jen o Tobě snít...

Říkají mi, že mám všechno...

Co chci víc?...

ale já vím, když nemám tebe....

tak nemám vůbec nic.....

Když mít ráda....tak všechny kolem sebe...

Když milovat tak jedině Tebe...

Bez Tebe a předse s Tebou...každý večer usínám...

Bez lásky a předse s Láskou na Tebe vždy vzpomínám...

Miluji tě...mé oči pro Tebe pláčou čím dál tím víc...

To je vše co jsem ti chtěla říct...

Kluci jsou vzduch co dýcháš.

Kluci jsou vše co vnímáš.

Neustále na ně myslíš,

nelze bez nich žít,

vždyť to dobře víš.

Kluci jsou sladká touha

to je skutečnost pouho pouhá.

Prodala bys z básně úryvek.

abys dostala od kluka polibek.

Až opět zahlédneš naši hvězdu,

jak na nebi bliká,toje jen má duše,

jenž skrz ní dýchá.

Ztratila jsem ji za svou chybu,za nedbání

svého slibu.

A Až mi jednou odpustíš a uvěříš v Lásku mou

snad si ji pak zasloužím a splyne s duší tvou.

na ten jedineěný okamžik si počkám,nevím však zdali ho ještě dočkám.,,,

Ležím v postýlce daleko od tebe,

koukám na hvězdné nebe. Nechej

si krásné sny zdát,ve kterých

Budeš mě mít rád!

Nj hold už to není jako dřív.... ale bývala to moc pěkný to mi vežte...to sem byli nerozlučná dvojka.....hold ted už je to uplně jinak všechno se pokazilo a celekm mě to mrzí....Veru mám tě moooc ráda jen už nevím jak by to mělo být dál.....

NA TYHLE HOLČENKY SE PROSTĚ NEDÁ ZAPOMENOUT

    ^JOHANKA

Osoba co pro mě hrozně moooc znamenááá.....a které naprosto duvěřuju

 Řezání se, pálení kůže nebo píchání jehlami - to jsou vlastně jen o něco drastičtější formy sebepoškozování než anorexie a bulimie. I týrání se hlady nebo dobrovolné zvracení jsou způsoby, jak se odmítat. Obojí souvisí s problémy s vnímáním vlastního těla, prožíváním sebe sama. A obojí se záhy stane závislostí. Postupně totiž přestává jít o reakci na nějakou událost: uvolní se mechanismus jako u braní drog. Tělo chce chování, které přináší úlevu.
"Než se poprvé pořežete, pamatujte si: bude vás to bavit. Zjistíte, že krev a úleva od bolesti jsou návykové. A to i tehdy, když si myslíte, že si uděláte jenom pár zářezů, které nejsou hluboké a lehce se zahojí. Budou totiž hlubší,""Buďte připraveni, že z deseti zářezů se stane sto. Že váš život se bude točit jenom okolo zraňování a zakrývání. A počkejte, až poprvé říznete moc hluboko. Když budete osamělí, všechno se stane možným nástrojem: nůžky, klíče od auta, jehla, svorky nebo třeba i pero. Budete si přát, abyste s tím nikdy nezačali, protože to budete nenávidět a současně i milovat. Nebudete bez toho moct žít."

Obrázek Ti daruje

kdo Tě věrně miluje

až Tvé srdce zapomene

obrázek Ti připomene.

Srdce mě zabolí,když na Tebe vzpomínám,

slzami semi oči zalijí,ale nezapomínám.

Jen jeden život žijeme

jen jedenkrát jsme mladí,

však více než jedenkrát

můžeme se mít rádi.

Není chlapců bez děvčátek

není růží bez poupátek

není nebe bez hvězdiček

není lásky nad polibek.

Snad jednou vzpomeneš,

až půjdeš večer spát,

kdo na širém světě má jen Tebe rád....

Kamarádství až do konce života.

No jo to jsou krásná slova,

 ale v životě se může objevit další osoba.

Osoba, se kterou se tvá kámoška začne více bavit

a tebe tím může velice ranit.

Udělá ti tak v srdci obrovskou ránu skrz na skrz

a najednou budeš mít oči plné slz.

Všechna vaše tajemství už nebudou jen mezi vámi,

přibude osoba, která je sdílí s vámi.

Začne se s ní více stýkat

a ty si budeš připadat strašně osamělá.

Všechny jejich rozhovory, pomluvy a drby

 se budou jen tebe týkat

A na tebe jakoby zapomněla.

Uvědom si, že toto už tvá kámoška není.

Snaž se na ní zapomenout.

Lidé jsou zlí a strašně se mění.

Pokus se na ni už nevzpomenout.

Utři slzy a žij dále,

ať neztratíš věci, o které si bojovala stále...  

Jsi nejhezčí paprsek sluníčka,a kousek mého srdíčka.
Někdy mám chuť míť tě v náručí a někdy se ti dívat do očí.
Ty si můj miláček ty si můj sen,s tebou bych chtěla trávit
každičký den.Slunce má nebe a já bych chtěla jen tebe.
Dovol ať se tě dotýkám,ať ti krásná slůvka říkám.
Hlava se mi točí,když hledim do tvých očí.
Miluji tě lásko má,Miluji tě moc a moc,
s tebou bych chtěla trávit každičkou noc.

I kdyby snad tisíckrát řekl:

"MÁM TĚ RÁD...."

Sklopím jen hlavu a ŘEKNU:

"Kdo naučil tě tagle lhát..."

I kdyby mě na popravu vedli anebo slibovali celej ŘÍM,

já jen hrdě zvednu hlavu se slovy:

KLUKUM UŽ NEVĚŘÍM.....

Chtěla bych znovu poznat dotek tvých dlaní,
chtěla bych znovu poznat lásku tvou,
chtěla bych znovu poznat tebe, jak rosu ranní,
chtěla bych být tvou jedinou.
Chtěla bych rozdmýchat žár v tvém těle,
chtěla bych se dotknout tvých rtů,
chtěla bych poznat polibky nesmělé,
chtěla bych zase poznat lásku mých snů.
Odpusť mi prosím mé nepěkné činy,
kéž by to šlo všechno zvrátit,
teď už mám jen pocit viny,
chtěla bych se k tobě vrátit.

Možná, že mě nenávidíš.
Možná si to namlouváš.
Už mou lásku nehlídáš,
už si ani nevzpomínáš.
Ale až jednou znova-potkáme se,
vzpomeň si, jak bylo nám.
Tady někde plamen v srdci hoří,
pak polární záři jenom tobě přenechám...!
Teď tě ztrácím, čím dál víc,
proč už nevím, co ti ještě mám říct?
Vím, že jen slova nestačí,
chtěla bych zas skončit v tvé náruči...
Já chci ti zase dokázat,
že jsi to stále ty,
koho bych opět dokázala opravdu milovat!!!

Vzpomínám na dny, kdy na lavičku jsi sedával
Vzpomínám na dny, kdy do náruče si mě brával
Vzpomínám na dny, kdy tvé tělo mě hřálo
Vzpomínám na dny, kdy nám bylo přáno
Vzpomínám na dny, na chuť tvých rtů
Vzpomínám na dny, kdy jsem byla plná snů
Vzpomínám na ty dny a slzy se mi derou do očí
Vzpomínám na ty dny a hlava se mi málem z toho rozskočí
Vzpomínám na ty dny a srdce mi bolesti puká
Vzpomínám na ty dny, jsou to pro mne velká muka
Vím že už se nikdy nevrátí tvoje láska a mě zbude v srdci jen ta hláska...

Nnenávidím te,protože mi na Tobě začalo záležet.
Nenávidím Tě,
protože si měl pravdu, že to zklamání bude bolet.
Nenávidím Tě,
protože si mě změnil.
Nenávidím Tě,
protože jsem ti dala kus sebe.
Nenávidím Tě,
protože mi Tě všechno připomíná.
Nenávidím Tě,
protože se v sobě nevyznám.
Nenávidím Tě,
protože na Tebe nedokážu zapomenout.
Nenávidím Tě,
protože miluji jen Tebe.
A nenávidím Tě za to ještě víc,
protože si to uvědomuji a nemůžu to změnit.
Miluji Tě,
protože mě dokážeš rozesmát.
Miluji Tě,
protože mi dáváš naději.
Miluji Tě,
protože s Tebou mám pocit, že žiju.
Miluji Tě,
protože se s Tebou cítím v bezpečí.
Miluji Tě,
protože Tě milovat chci.
Nenávidím Tě, ale i miluji
a to mě děsí.

Chci konec, chci jít
Kurva nechte mě už všichni být.
Co je vám do mě..
Nechte mě v tom domě..

Nechte mě tu chcípnout žalem,
To pro vás bude nejlepším darem.
Proč mě každý jenom trápí??
I když ví, že se v bolesti utápím..

Svině jedny povrchní,
Nemají kousek citu v těle.
Když to pro ně není efektní,
Tak to nemůže být skvělé….

Člověk podá vám prst svůj
A vy žádáte celou ruku mou.
Když pak potřebuji já tvůj..
Necháš mě bloudit bezmocnou tmou..

Jděte všichni někam..
Já už přece nedejchám..
Spokojeni? Máte klid?
Fajn..máte to, co jste chtěli mít!

Jak v pavoučích sítích, cítím se svázaná.
Jak v pavoučích sítích, jsem celá zapletená.
Chtěla bych jít ven, zase být svobodná,
není to sranda jen, být tak zmatená.
Nejradši bych utíkala daleko tam, kam chci
nejradši bych letěla, do krásně temné noci.
Celé je to sen, ale já už nemohu dýchat,
slyším jenom křik, ale já ho nechci slýchat.
Spát normálně a klidně pod peřinou,
ne jako moucha spletená tou pavučinou.
Dělat si co chci sama a žít klidně dál,
stát proti větru, co jen tak klidně vál.
Já jsem ale v pavučině, denně uvázaná,
já jsem ale na hladině, zoufalství a temna.

Četla jsem knížku
Byla o dívce
Ta dívka trpěla
Tak jako já
Víš proč?
Byla zamilovaná
Tak moc jako jsem já do tebe
Ona ho milovala
Míň,než já miluju tebe!
Chtěla být jen s ním
Pořád,jako chci být já s tebou!
On ji nechtěl
Tak jako ty nechceš mě!
Ale přece jan není o mě
Víš proč?
Nakonec si padnou o náručí
Ale já zůstanu bez tebe...

Kdybych mohla bohu položit jednu otázku,zeptala bych se:,,Proč já?Proč zrovna já?"...

Deprese:absolutní soustřeďění bolesti strachu a beznaděje...

hej tak kdybych já to Johču neměla tak fakt nevím co dělat ...

v anglině sme dochálovali takovou krabku tabletek pro energii jako má se brat za den nevíc tři ...a my sme jich měli každej tak 15 a davča ještě víc sme pak dělal solidná bordel v ajině a učitelka že prej zavolá mamce  lolky...at si zavolá!!!!hej od rána se skoro furt směju

lol sme kamočce propichovali bradu a nějak nám tam nešel dat ten piers....a jako sme byli na záchodě a už čtvrt hodky bylo dávno po zvonění  tak na nás vlítla třídní že co sme tam všichni čtvrt hodiny dělali a já že me čekali až budou holky hotoví aby sme mohli na záchod pže tam sou jen dva a nás tam bylo pět  ale jako celekm dobře sme to vyšmelili....

Chceš realizovat své sny? Probuď se!

Sen je sůl bez chleba.

Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojejí za hovno.

Štěstí je jako malé dítě. Musí se neustále držet za ruku a podpírat

PUGNANDUM TAMQUAM CONTRA MORBORUM VIM, SIC CONTRA SENECTUTEM

Co je to za život debilní
Když nemám nic
Jediný co mám je trápení
Už nemůžu mít víc
Odejdu a nebudu vám scházet
Vím to sama nejlíp znám ten svět
Vy nebudete kuli tomu slzet
Mohla jsem to i vidět
Raději slepou lásku jsem měla
A teď odcházím pryč
Abych na něj zapomněla
A zahodila klíč
Chci zapomenout na ty chvíle
Kdy jsem byla sním
Ale nedosáhnu toho cíle
A tak dál jen sním
Sním o jeho lásce
A krásných větách
Nesu to velmi těžce
Topím se v slzách
Kapesník bílí odhazuji
S temnou nadějí
Jenže pořád tě miluji
A slzy se neskrejí
Mám v sobě žal
A velké trápení
Proč si mi lhal
A proč se to nemění
Spoustu vět chci mu říct
Ale uvnitř se bojím
Že slzy budou mi týct
A já ho tím ztratím
Proč se snažíš mi ublížit
A dovést mě k šílenství
Kuli tomu já nechci žít
To je moje tajemství
Chci aby jste věděli
Co život mám
Nechci aby jste to poznali
Tak raději oči zavírám
Nikdy nezapomenu na něj
Stále na něj vzpomínám
Už nevím můj život nemá děj
To na něj po nocích myslívám…

Toužímve tvé naruči být...

Toužím mít tě u sebe...

Toužím nemuset o tobě jen snít...

Toužím s tebou koukat na nebe...

Přeji si být jen stebou …

Přeji si hladit tě po těle...

Přeji si tvé rty líbat s něhou...

Přeji si mít tvé srdce celé...

Chtěla bych od tebe slyšet ta dvě slovíčka....

Chtěla bych ti svou ruku dát...

Chtěla bych proniknout až dovnitř tvého srdíčka...

Chtěla bych tě jako součást mého života brát...

Proč nemůžu s tebou být ?

Proč jiná si tě za svého zvolí?

Proč láska tak bolí?

Jen tak si pohrát

a pak odhodit,

pak tu hru dohrát

a mé srdce zahodit.

Jen sis chtěl užít

a pak zlomit mé srdce,

letní lásku zažít

to se nedělá přece.

Říkat,že mě máš rád

a pak se naštvat,

byl jsi můj kamarád

na moje slzy kašlat.

Jsi hnusnej lhář

tohle se nedělá,

ale miluji tvoji tvář

zamilovat se,to jsem dělat neměla..

Moc se mi stýská

a smutno mi je,

v mém srdci už je tříska

láska mě jednou zabije..

Bolí mě,když lžeš

brečím a koukám se k Bohu,

cítím větu "marně se dřeš"

ale pomoct si nemohu.

Proč jsem zas já

jediná zamilovaná,

prý rád mě má

ale každý práva má.

Práva lhát a zrazovat

Proč začala já tě milovat,

mé srdce se začíná zmrazovat

ale já víc než ráda tě mám....

Už není nic tak,jak bylo,už nepatří Ti moje tělo.Už krásná slova neříkáš.Nehladíš mě,nelíbáš.Už nepíšeš"chybíš mi"už ani nečekám že miluji tě povíš mi.