Zvláštní situace..
Jak se ve mě melou nálady.. Šťastná - smutná, flegmatická - vzteklá.. Z tý školy už mi hrabe.. A zároveň cejtim takový prázdno, když si uvědomim, že to končí.. Konec základky - konec dětství.. Konec střední - konec srandy.. Nastává dospělost.. Ten strach z budoucnosti mě zžírá snad čim dál víc.. S kým vším bude potom konec???.. Kdo na mě z toho mála co mam ráda nezapomene???.. Udělám tu maturu vůbec.. To bylo hádek, rozčilování a práce s maturákem.. Stejně mi polovina věcí nevyšla tak, jak sem si plánovala a malovala.. Tak proč by se nemohla podělat i ta matura.. Hned po plese nemocnice a téměř měsíc doma... To do tý školy už asi ani nemá cenu chodit.. Tak co no.. Tři roky sem si mohla řikat času dost, proč si to neřikat i teď čtyři měsíce před maturou.. Místo nějaký podpory neustále jenom poslouchat jak sem blbá, že nic neumim už mě nebaví.. Dopadne to tak, že tomu začnu věřit, dám jim za pravdu a pudu do háje.. Copak to má smysl?? Neustále přesvědčovat sám sebe, že na to máš a pak to ještě z posledních sil nutit někomu kdo ti dělá ze života peklo a myslí si svoje??.. Nebaví mě pořád si řikat ,,jo holka, jeď si svoje, nenech si do toho kecat,, když se pak trošičku zvednu a stejně mi zase někdo perfektně ukáže jaká sem nula.. No nic končim.. Mam asi dost..
Lásko nejsi žádná NULA jak říkáš...víš že jsi mnoem víc než kdokoliv jiný. A nejen pro mě, ale pro spoustu lidí, kteří ti možná podráží nohy, ale pořád vědí, že ty jsi mnohem víc než oni. Proto to dělají. I kdybyc ti měl pomoct a sám maturovat až v září, tak to uděláš...Věř mi. Nezapomenu na tebe nikdy. Miluju Tě
Autor Zyltrohar | 03.01.2008 23:16:11