Po nejen svých zkušenostech, kdy drahé boty bylo naprosto nemožné vyreklamovat, protože se nejednalo o vycházkovou obuv, jsem se rozhodla našprtat terminologii. Chtěla jsem tedy vycházkovou zimní obuv s protiskluzovou podrážkou, ideálně nad kotník. 

V první obuvi jsem se zeptala (že jsem se u toho snažila být milá) paní prodavačky, kde že se dočtu konkrétní informace o botě a je-li vycházková. Důrazně mi byl ukázán řádeček v pidimísmečku a prodavačka se kamsi vytratila. Pidiřádeček jsem pak objevila na každých botách.

V další obuvi jsem byla předvedena, tentokrát už milou paní prodavačkou, před víceméně ošklivé sněhule. Zbytek zboží v mnou požadované kategorii nevypadalo o moc lépe. 

Vydala jsem se tedy do další obuvi, tentokrát do míst s prodavačkami, jež jsou známé svou nepříjemností. V létě mi dokonce paní doporučila, abych si na čundr koupila balerínky. Důvěrně té obuvi říkáme U Krávy, myslím si, že se drží, protože jsou cenově přijatelní a zboží mají pěkné. Tentokrát se na mě paní prodavačka usmála, což mě trochu vyděsilo. Plna obezřetnosti jsem však poděkovala za nabídku pomoci a že si boty najdu. Připadaly mi drahé. Vyrazila jsem dál a nepořídila.

Venku přituhuje, boty se mi rozpadají, přestává to být pomalu sranda a já se zítra chystám na druhé kolo svého boto-boje. Snad vyhraju. Chci jen jakž-takže přijatelné boty.