11.Listopad 2011,21:39
Občas bývám skoupá na slušné slovo. Když jsem naštvaná - hodně naštvaná. Jsou však i chvíle, kdy už se mi nechce ani nadávat, jako třeba když:
Jdu na bazén, těším se, jak si zaplavu. Stojím u kukaně, kde je paní, které se platí, zaplatím a v tom se přiřítí skupinka prapodivných lidí, jejichž hygienické návyky jsou už od čuchu nanejvýše sporné.
Spletu si lak na vlasy s antiperspirantem.
Řeknu si, že bych mohla být taky jednou upravená a neskonale krásná, kouknu se, jestli bude pěkně a nefouká, ať se nesnažím marně. Když už jsem načančaná, asi tak půl hodiny v terénu, začne pršet. Zrovna v místě, kde se nám kam schovat. 
Jsem na veřejném prostranství, rozhodnu se podrbat, vysmrkat (...) a v tom zjistím, že si mě natáčí televize/fotí noviny.
Zjistím, že v Kauflandu mají úžasnou a neodolatelnou slevu na litrového Božkova. Venku je hnusně, ale říkám si bude na Vánoce do pečiva... Když dorazím do Kauflandu, zjistím, že v celém supermarketu není jedna jediná láhev rumu, a že už vyprodali zásoby...
Asi tak na dva krát a dobré dvě hodiny si tak nějak zařizuju discografii svojí oblíbené hard rockové kapely, když to rozbalím, objeví se mi tam písničky Evy a Vaška.
Sprchuju se, dělám celkovou údržbu, rochním si, když jsem krásně namydlená, přestane fungovat kotel a na mě začne tryskat legová voda.
Jsem rozespalá, místo do hrnku si naleju mlíko do čerstvě otevřeného a plného balení kávy. Samozřejmě, že to ještě zamíchám. 
Pečlivě si vyberu hudbu, abych až půjdu hrabat listí za matičkou si mohla krásně poslouchat. Na místě hrabání zjistím, že jsem si nevzala sluchátka.
Hrabu listí na velkou, úhlednou kupu, když v tom se zvedne vítr a jsem, tam kde jsem byla.
Rozhodnu se zhubnout, když v tom zjistím, že v ledničce je balení camemberu a nějaké to chorizo a...
Jdu na pohovor, vystojím šílenou frontu a pak se od slizkého týpka dovím, že se prakticky jedná o podomní prodavačku.
Ručně píšu dopis, chci být opravdu originální a tak se rozhodnu, že celý dopis zašifruju. Šifra je taková, že vemu časopis a nad různá písmenka napíšu čísla, která jsou pořadí slov v dopise. Když už jsem po opravdu velké námaze skoro u závěrečného ahoj, zjistím, že musím vystupovat z vlaku. Časopis s šifrovaným dopisem tam zapomenu. 
No a asi tak.
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤


0 Komentáře: