Byla jsem s Vlaďkou v Praze. Jely jsme na Petřín. Seděly jsme v lanovce, po chvilince tam přišel pán, který mluvil se svou paní francouzsky. Podle toho jsme usoudily odkud je. Byl upravený, něco přes třicet a slušelo mu to. Za několik minut, kdy už byla lanovka více zaplněná k nám přistoupil i pán s patrně vnukem. Mluvili spolu česky, je tedy na snadě, že se jednalo o čecha. Přisedl mě, odžduchl na Vlaďku a roztáhl si nohy. Celou tuhle proceduru opakoval 4krát, protože se s dítkem několik krát zvedl a šel podívat na výhled. Pána jsem nenapomenula, protože lanovka byla plná cizinců a nechtěla jsem jim dělat divadlo. Jen jsem se snažila nonverbálně upozornit. Když lanovka dojela na místo určení, čech se dral ze dveří a cestou nahoru se poškrábal na zadku. Francouz galantně, tak aby nezavazel počkal až všechny ženy opustí místnost, pomohl partnerce, usmál se a pak vystoupil.

Proč se tak málo našich mužů chová jako ten Francouz?