Štrádovala jsem si to takhle k večeru z brigády a v tom na mě začala mávat cedulka! Vyprání a vysušení za 45kč. Kvíkla jsem až radostí, protože můj brněnský život hyzdí naprostá absence pračky a toto byla cena, která by se dala naprosto obětovat. Když jsem si tak pročítala další nabídky ve vitríně jako polívka 10kč a přesnídávka pět začala jsem si připadat drobně nesvá. Rozhlídla jsem se - na levo partička "sociálně slabších" spoluobčanů a nademnou nápis armáda spásy. Mé nadšení opadlo. Z nově nastalé situace vyšlo, že chci-li si vyprat budu muset do armády spásy v převleku Adush von Banhof ...
Taky jsem si koupila nové boty. Byly tam na poličce a mávaly na mě svojí cenovkou 180kč. Střevíčky jako pro popelku za předpokladu že by měla nohu č.40 nebo se chtěla plavit po dunaji či jiném světovém toku. Rozhodla jsem se že budu ladná dívenka(no dobře v 23 dívenka už moc ne...) a skusila jsem si je. Krásně mi sedly na nohu. A společně s tričkem a nátělníkem jsem si je koupila. Změnily se jakoby mávnutím kouzelného proutku, když jsem v nich vyrazila na ulici. Najednou jsem měla na patách něco jakoby ostří nože a tak jsem se místo s ladností baletky národního divadla pohybovala spíše jako terminátor po šesti ranách z bazukoidu. Ani oslnivý úsměv se nekonal spíše jsem měla se svým prožíváním bolesti velice nevrlý a neurotický výraz.
Každopádně jsem dneska ráno velice velebila vodafoun, jelikož a protože když jsem si včera byla aktivovat smsky zadarmo a slečna se mě zeptala pravděpodobně frází pro zlepšení image podniku: Mohu pro vás ještě něco udělat? nedbala jsem frázovitosti dané věty a nahodila co nejnevinější výraz a zeptala se jestli nemají nějaký úžasný reklamní předmět jako placky. Vysloužila jsem si deštník, který se dneska ráno víc než hodil! Juchů! Jupí! Jé!