Pred chvilinkou jsem vylezla od zkousky z dkm - dejin kultury a lidskeho mysleni. Ze ja ze sebe vzdycky udelam takoveho dementika! Zacnu mlit pate pres devate, ruzne se zahykavat a rozhazovat rukama. S trochou fantazie by se muj vykon dal klasifikovat jako epilepticky zachvat. Dalsi hruza pak je kdyz vyjdu od zkouseni a kolegove se ptaji co a jak. 
Jak jim mám vysvětlit, že jsem při zkoušce někde mimo! Že tam prostě vlezu a všechno je pro mě jeden velký opar. Konstruktivní projev dokážu na toto téma vypotit až po nějaké té době. Ne že bych se sama neptala, ale... Mela bych se naucit usporadat svoje myslenky a svuj projev ... blebt žblebt...
Jo taky a je to zajímavé že dycky když se někoho, kdo zná týpka co se mi líbí jakýže vlastně je tak mi řekne že je divnej. Ne že by mě překvapovalo, že někdo, kdo se mi líbí a s kým si začnu je pablb nebo prostě nějak svým způsobem divnej, ale proč JÁ nemůžu aspon jednou narazit na fajn týpka?! Ne že bych sama byla normální, ale...
no a takhle já přežívám