22.Listopad 2011,18:08
Toto je deník kapitánky, na výpravě za levným a kvalitním řeznictvím, jsem se rozhodla spojit poslední dvě trasy v jednu. Je zima, blíží se Vánoce, tak ať spálím nějakou tu kalorii. První, mnou navštívené řeznictví bylo U Petříka. Interiér už něco pamatoval a zboží bylo, takové Karvinské, ceny ničím nevybočovaly. U uzenin jsem si vybrala kuřecí šunku. 100g/10,-Kč. Statná řeznice mi navážila balíček a já vyrazila ven ochutnat. Můj strach, že  šunka bude přesolená byl zbytečný, výrazně moučná chuť mi nedovolila na něco jako slanost vůbec pomyslet. No co, Veltlínek (kočka) se už o to postará.
Rozhodla jsem se napravit si chuť mysli tyčinkou z kabelky a vydala prozkoumat další prodejny v obchodním centru. V Rychvaldské pekárně zrovna paní umlouvala prodavačku, aby ji rozkrájela chleba. Nějaká vyhláška EU to nedovolovala a tak prodavačka nabídla paní, že si ten chleba může přeříznout, ale prý je moc tupý. Už už se schylovalo k tupé popravě, když tu paní zákaznice zjistila, že chleba je ještě teplý a je tedy jsem si, škoda ho krájet. Prý jde ještě s kamarádkou do kavárny a tam určitě budou mít nůž. Scénka mě pobavila.
Pod Kovonským mostem bylo další řeznictví. Cedulka na dveřích hlásala, že je přesunuto do potravin. Hurá do značně omšelé budovy na kraji Gheta. Co říct o těch dvou kouscích vepřového masa a oschlých salámech, co tam měli. Snad jen, že beztak pamatují kance, kterého ulovil Bivoj jako maličké selátko.
Venku jsem se začala zuřivě patlat dezinfekcí a vydala k "Osmistovce".
Většina zdejších obchodů, byla takovými všeobchody - zelenina, zákusky, maso a někdy i drogerka. Nic zajímavého, kromě zverinexu, kde na ceduli nabízeli mleté kuřecí, vepřové, hovězí - ale to se mi nechtělo detailně zkoumat. 
Po cestě k Mototechně jsem navštívila ještě řeznictví, které patří k lahůdkám, tady jsem u pultíku na kraji obchodu koupila tři rajčata a papriku. Ještě do lahůdek pro dva chleby a pak dál hledat. 
Svou odyseu jsem zakončila v řeznictví kousek od Mototechny. Opět nic zajímavého, kromě líček v aspiku. Koupila jsem si plátek a sešla na cestičku mezi paneláky. Když už jsem nenažraná, tak aspoň né tak veřejně. 
Trh byl prozkoumán, u Priora jsem vyzvedla kamarádku, v mém oblíbeném řeznictví jsme si koupily dva plátky masa na steak a udělaly oběd. Už vím, že nejlepší řeznictví mám za humny. Doba je však zlá a bude horší, takže nalistovat babiččinu kuchařku, naučit se jídla z krup a brambor a ještě líp využívat dary přírody. Ale o tom až potom. 
 
vložil: LacunaI
Permalink ¤


0 Komentáře: