i ty můj bratříčku jsi za zavřenými vrátky.
Já vzpomínám co mohu ještě více,
co mohu ještě dotati,
snad jen jako Edison, ospalý hráč,
nocí mohu se toulati.
Sto roků u šachet žila jsem,
teď zvoní mi hrana,
dobrý člověk ještě žije,
toť názor Thomase Manna.
Emily dovedla mě na větrnou hůrku,
z učiva o Villonovi vím už jen půlku.
Život je lásky hra osudná,
kudy dál moudrý Engelbert neporadí mi.
Quo vadis živote?
Toť otázka záludná ...
