Nad městem se vznášel noční klid. Všechno bylo tiché. Každý obyvatel si mlčky snil svůj sen o lepším zítřku. Jen na rozlehlém náměstí u Morového sloupu ozářeného měsíčním světlem stály dvě postavy.Chlapec a dívka.On byl vysoký, štíhlý a mrštný. Měl dlouhé tmavohnědé vlasy spadající mu na záda jako nespoutaný vodopád. V protáhlém, trochu pobledlém obličeji hořely velké, důvěřivé oči barvy horké čokolády, orámované dlouhými řasami. Nos měl trochu větší, ale nijak rušivě. Ústa, která se často nervózně usmívala, měl jemná, plná a červená jako třešně. Jeho bradu zdobila jemná bradka, která každého zaujala, stejně jako znaménko na levé tváři. Na sobě měl volné černé kalhoty a mikinu Nightwish, nohy pak vězely v černých teniskách.
Dívka byla o hlavu menší než její společník, trochu oplácaná, ale ne moc. Vlasy měla krátce střižené, černé jako havraní křídla. V obličeji jí zářily šedé oči s dlouhými řasami. Nos měla malý, rty pod ním hezky vykrojené, rudé jako krev. Oblečená byla v černých kalhotách a tričku skupiny Venefica. Na nohou měla těžké okované boty značky Steel.
„Řekni mi jeden jediný důvod, proč to se mnou nechceš zkusit Mahtione." promluvila dívka tiše a udělala krok k němu.
„Nechci ti ublížit Meltulië. A nechci přijít o tvé přátelství pokud to nevyjde." odpověděl Mahtion vážně. „Ty jsi moc hodná holka, dobrá kamarádka. Mám tě o hodně raději než třeba Erumaxë, a tu znám o hodně déle než tebe."
„Ale mít rád prostě někdy nestačí, já vím. Moje chyba." Meltulië sklonila hlavu.
„Pochop to, já nejsem takový jak si myslíš. Ublížím ti."
„Já tě znám Mahtione, vím kdo jsi." namítla vážně. „Mě už víc neublížíš. Přežila jsem když jsi chodil se svou první holkou, i když jsi chodil s tou druhou. A to pro mě nebyla legrace. Takže ty už mi víc prostě ublížit nemůžeš."
Mladík vzdychl.
„Meltulië...Já už jsem se dvakrát zamiloval a obě ty holky mně po měsíci nechaly. To už vypadá, že mě holky chtějí jen dokud se do nich nezamiluju. Ale jakmile jí začnu věřit, jakmile se do ní zamiluju, odkopne mně."
Meltulië se zlehka dotkla jeho obličeje, prsty obkroužila jeho rty.
„Já bych ti nikdy neublížila Mahtione. Na to si tě až moc vážím, na to tě moc miluju."
Neodtáhl se, jen o píď sklonil hlavu.
„Zapomeň na mně. Já už se teď nechci řídit srdcem. To už mně dvakrát zradilo. A to strašně bolí. Nechci to cítit znovu. Už se chci řídit jenom rozumem." řekl.
„To od tebe není moc fér Mahtione. Vždycky sis vybral špatně. A já tvé rozhodnutí vždycky respektovala. Ale mně jsi nikdy šanci nedal, i když mě máš rád a víš, že já bych pro tebe udělala cokoli."
„Já ti prostě nechci ublížit." zopakoval. „Proto s tebou nemůžu a nechci být. Musíš mi věřit. Ty si zasloužíš někoho lepšího. Nepatříme k sobě. Jenom bych ti neustále ničil život a pořád dokola ti ubližoval."
„Už se stalo." poznamenala Meltulië a potřásla hlavou. „Víš co? Zapomeň na to Mahtione. Vždyť na tom nesejde."
Prudce se od něj odvrátila a zamířila pryč do noci. Mahtion se ani nesnažil ji zadržet. Věděl, že by to bylo zbytečné.
V očích ji pálily slzy.
„Tím to končí." proletělo jí hlavou.
Zastavila se na kamenném mostě, byl to jeden z nejstarších mostů v republice. Řeka pod ní tiše šuměla a prozpěvovala si svou píseň.
Meltulië přelezla zábradlí, rozpřáhla paže a skočila.
Ráno z vody vylovili bezduché dívčí tělo. A když se to doneslo k Mahtionovi, poněkud pozdě pochopil, že ztratil někoho, koho i přes neustálé zapírání miloval. Slova, která jí řekl však nemohl vzít zpět, nemohl jí vrátit život. Mohl jen dál žít s vědomím, že zabil svou lásku.
KONEC