Raaina, Orlana, Merenit a Pytion s Luitgardienem stáli v předsálí.
„Tak o co jde?" zeptala se Orlana.
„O jaký jde problém?" přidala se Merenit.
„Jde o magický problém." vysvětlila Raaina vážně. „Stíny. A je jich hodně."
„No nazdar." zamumlal Pytion a tvář mu zbledla. „Tak to je teda pořádný malér. Hádám že je po nás."
„Ne, neplaš se!" řekla Merenit vážně. „V téhle budově je bezpečno. Je chráněná. Ale jestli teď někdo vystrčí nos ven, tak o něj s velkou pravděpodobností přijde. A nejen o nos."
„Takže jsme tady uvěznění?" zeptal se Luitgardien. „Co s tím budeme dělat?"
„Vy nic." odvětila Raaina vážně. „Tohle je náš problém, my se s tím budeme muset vypořádat."
„Ale to je horzně nebezpečné!" namítl Pytion. „Jsou v přesile! Samy je neporazíte!"
„Co máme dělat? Pomůžeme vám!" přidal se Luitgardien.
Orlana zaváhala.
„Vy dva máte důležitý úkol, postarat se aby nikdo nevyšel ven. Kdybychom selhaly, musíte tu zůstat až do východu slunce, tehdy Stíny ztratí svou moc a zmizí. Musíte se postarat o ostatní. Aby se jim nic zlého nestalo." řekla nakonec.
„Ale..."
„Žádné ale! Je to jediná možnost!" sykla Raaina. „Chcete pomáhat? Tak dělejte co říkáme!"
„Dobrá."
Pytion s Luitgardienem se nejistě dívali jak Orlana kreslí Raaině na čelo a tváře znamení Ohně a na hrdlo, hruď a paže andělské symboly.
„Jak myslíte že to dopadne?" zeptal se Pytion nakonec.
„Kdo ví." odpověděla Merenit a sedla si na Raainino místo, aby Orlana mohla nakreslit posvátné symboly i na její tělo. Nakonec Raaina s Merenit pokreslily i svou mladší sestru.
„Když jdeš do boje, vždycky musíš počítat s tím nejhorším." řekla Orlana. „Nikdy nevíš co se stane, zda zvítězíš nebo prohraješ. Záleží na štěstí. A to jak víte je vrtkavá milenka."
„Můžete umřít, víte o tom?"
„Luitgardiene, pokud tím zachráníme ostatní, ať se tak stane." usmála se Merenit měkce.
„Co to tady plácáte?!"
Do místnosti vstoupil Mahtatio s ostatními přáteli.
„Na tom teď nesejde." řekla Raaina a obrátila se k svým sestrám. „Je čas sestřičky. Víte co máte dělat, není to poprve."
„Víme." přitakaly. „Pytione? Luitgardiene? Vy také víte co dělat. Nezapomeňte na to."
„Nezapomeneme."
„Dobrá. Snad se ještě uvidíme přátelé. Doufejte v zázrak."
Raaina prudce otevřela hlavní hveře. Za hranicemi světla místnosti se převalovala ona podivná světélkující mlha. Do místnosti zafičel ledový vítr a v něm všichni zaslechli smrtelně nebezpečný šepot. Venku nesvítila světla. Tma pohltila úplně všechno.
„Jdeme." řekla Raaina a vkročila do temnoty. Orlana s Merenit ji následovaly a Pytion za nimi prudce zablouchnul dveře, aby náhodou někoho nenapdalo vylézt ven. Otevřeli okna a všichni vyhlíželi ven, snažíce se rozeznat tři temné postavy před budovou.
„Ve jménu Země, patřím Severu." vykřikla Merenit a postavila se na severní stranu hřiště.
„Ve jménu Ohně, patřím Jihu!" ozval se Raainin hlas, když se postavila na jižní stranu.
„Ve jménu Vzduchu, patřím Východu!" křikla Orlana z východní strany. V jediném okamžiku se znamení na jejich tělech nakreslená posvátným uhlem začala rozehřívat a jejich záře sílila.
Merenit obklopila zelená záře a vytryskla vzhůru podobná zelenému sloupu. Její kostým se náhle změnil
v dlouhé zelené šaty a vzduchem zavířila vůně čerstvě posečené trávy.
Raainu obklopila rudozlatá záře ohně, její šaty zrudly a okolím se prohnala vlna dusivého horka.
Orlanu obklopilo zlaté světlo, moc vzduchu, její šaty zezlátly a kolem divoce zakvílel vítr.
„A už je to zase tady." řekl Pytion pomalu. „Země, Oheň a Vzduch. Tohleto bude asi hodně ošklivý střet."
„O co tady sakra jde?!" Mahtaito prudce pohodil hlavou.
„Dobrá otázka." přidal se Elfík. „Může nám někdo rozumně vysvětlit co jsme to teď viděli a co se vlastně děje?"
Luitgardien zavrtěl hlavou.
„Nikdy vás ani ve snu nenapadlo že tyhle tři jsou čarodějky?" zeptal se a přivřel oči když každého z nich podrobil pátravému pohledu. „Nenapadlo co? Ale jsou. Merenit je Země, její moc ovládá fyzické tělo, všechny rostoucí věci, zvířata, peníze, materiální svět, fyzické cykly zrození a smrti, plodnost, senzualitu a zemi všeobecně. Raaina je zase Oheň, ovládá energii, akci, odvahu, impulsivnost, vznešené plány, očišťování, sexuální vášeň, pouště, sopky a oheň v jakékoli jeho podobě. Orlana pak je Vzduch a ovládá svou mocí myšlenky, komunikaci, energii, rychlost, teorii, učení, hory, pláně, vysoké věže, dýchání a vítr samozřejmě."
„To ale není možné." řekla Pytie.
„Všechno je možné." namítl Pytion. „V tomhle světě byly vždycky síly, kterým jsme nerozuměli, které jsme nechápali. To ale neznamená že tu nebyli nebo nejsou. Protože ony tu jsou, nemůžeme se jich zbavit. Někdy jsou dobré, a někdy jsou zlé. V tuhle chvíli můžete vidět boj Dobra a Zla v jeho pravé podstatě."
„Je to nebezpečné?" zeptala se Laivinëa.
„Podívejte se!" vykřikl v té chvíli Mahtatio překvapeně a vylekaně zároveň a ukazoval ven, kde se tma náhle dala do pohybu.
Tři čarodějky vztáhly ruce k nebi a začaly tiše splétat dohromady prastará slova zapuzení zla a pro navrácení dobré energie.
„KLANÍM SE TI PŮLNOCI TICHÁ A VZÝVÁM SLUHY TVOJE, BY NA POMOC MI V DOBRÉM PŘIŠLI A VYPUDILI ZLO KTERÉ TU ZAPUSTILO KOŘENY, ABY ŠTĚSTÍ A LÁSCE NEPŘÁLO. PROTO MUSEJÍ PŘIJÍT SÍLY DOBRA A DUCHOVÉ LASKAVÍ, ABY TOTO MÍSTO BYLO VYČIŠTĚNO OD SIL ZÁKEŘNÝCH A PODLÝCH. VE JMÉNU HVĚZD NESPOTEČNÝCH VÁS ŽÁDÁM, VYPLEŇTE ZLO A OCHRAŇTE TOTO MÍSTO. TAKOVÁ JE VŮLE MOJE!."
Raaina vykřikla bolestí a všichni přihlížející spatřili na jejím obličeji ošklivou krvácející ránu. Téměř ve stejném okamžiku vykřikla i Orlana s Merenit. Také krvácely z hlubokých ran, které se jim otevíraly po celém těle.
„Co se to děje?!" vykřikla Itineris vyděšeně.
„Prohrávají." zkonstatoval Pytion tiše a sklonil hlavu. „Jsou příliš slabé dokud jsou jenom tři. Dokud jim schází Voda, jsou zranitelné."
„Umírají." dodal Luitgradien. „Nemyslím že to bude dlouho trvat. Brzy budou mít Stíny ještě větší převahu. Pak už se holky neubrání i kdyby sebevíc chtěly."
„Musíme jim nějak pomoct! Jakkoli!" řekla Alciellë zoufale. „Přece se nebudeme jenom tak dívat jak umírají!"
„A co chceš dělat? Bez magie jsme na tom ještě hůř než ony! Tady nepomůže ani puška, ani nůž! Tenhle boj přesahuje naše chápání i síly!" sykl Pytion. „Nemysli že já jim pomoct nechci! Vždyť jsou jako moje sestry! Ale čarodějové nerostou na stromech! A ti s nadáním pro Vodu už vůbec ne! Jsou jedineční!"
„Tak musíme nějakého najít!" vykřikla Írimë.
„Blázne! Víš jak dlouho hledaly někoho s nadáním pro Vodu holky? Celý svůj život! A marně. To není tak jednoduché jak se zdá!"
„Něco ale udělat musíme!" řekl Mahtatio ostře. a přešel ke dveřím.
„Okamžitě zůstaň stát! Nedovolím ti tam jít! Slyšíš?! Nedovolím!" křikla Indil a chytila ho pevně za ruku. „Už jednou tě to málem zabilo! Vzpomínáš?! A já nehdlám dovolit aby to tentokrát svou práci dokončilo!"
„Pusť!" zařval mladík, vytrhl se z jejího sevření, rozrazil dveře a vrhl se do tmy jako do vody aniž by jej někdo stihl zadržet.
Sotva překročil práh a jeho nohy rozčeřily světélkující mlhu, rázem vše na kratičký okamžik utichlo překvapením.
„Mocná Démétér, bohyně Země, velká Brigit, bohyně Ohně, Nuit, bohyně Vzduchu a Isis, bohyně Vody, prosím, dejte mi svou sílu!" vykřikl Mahtatio mocným hlasem a v té chvíli se celá jeho bytost rozzářila ostrým modrým světlem. Na tváři, krku a odhalených pažích začaly žhnout modré andělské symboly a znaky Vody. On byl ten čtvrtý. Skutečný čaroděj Vody.
„Mahtatio! Víš co máš dělat! Řiď se instinktem, on tě povede!" vykřikl ode dveří Luitgardien. „Rychle! Pospěš si!"
Světlovlasý mladík přeběhl na západní stranu hřiště a všem přihlížejícím se zdálo, že se mu v tom jakási neviditelná síla snaží zabránit. Mlha se vlnila jako hadí těla a sápala se po něm, snažila se ovinout se kolem jeho těla. V jednu chvíli se jí to podařilo a Mahtatio s výkřikem upadl.
S nadlidskou silou se vymanil z mlžného sevření a vydrápal se na nohy. Postavil se na zápaní konec hřiště, na své místo. Zvedl paže k nebi a vykřikl : Ve jménu Vody, patřím Západu!"
„Čaroděj Vody, čtvrtý živel." Pytionovi se po tváři rozlil úsměv. „A našel se tam, kde by ho nikdy nikdo nehledal. Jak patetické."
Indil se dívala na svého přítele, který teď spolu s ostatními třemi čarodějkami opakoval zaklínadlo a ve tváři se jí zračilo mnoho protichůdnách pocitů.
„To není možné."
Luitgardien se také usmíval.
„Proč se tak tváříš Indil?" zeptal se. „Tvůj přítel dostal velmi vzácný dar. Moc nad pocity, sny, láskou a smutkem, moc nad jezery, moři a vodou všeho druhu. Může ovládat prchavost, nespoutanost, plodnost, psychické schopnosti a rodinu. Nelíbí se ti to?"
„Ne!" zasyčela a v očích se jí zablesklo. „Chtěla jsem normálního kluka! Ne tohle!"
„Smiř se s tím." řekl Pytion vážně. „Tenhle dar nelze vzít zpět."
Nocí se rozlehl ostrý výkřik, který jim div nezmrazil krev v žilách. Pak se ale tma prosvětlila a světélkující mlha se vytratila. Noc opět prosvětloval jen úplňkový měsíc.
„Je konec." usmála se Raaina a klesla na kolena. Od levého ramena až po pravou polovinu hrdla se jí táhla hluboká krvácející rána, ale ona ji ani nevnímala. Mahtatio se k ní sehnul a vzal ji do náručí. Podívala se na něj a zjistila, že on svůj první boj přečkal jen s několika hlubokými škrábanci v obličeji a rozbitým rtem. Merenit s Orlanou šly za nimi a obě si prohlížely zkrvavené paže.
„Tohle bude hodně bolet." zkonstatovala Orlana.
„To ano, ale bude to bolet Stíny. Protože tyhle rány jim oplatíme." přikývla Merenit. „Teď, když nejsme samy."
Vzájemně si na rány položily ruce a v záblesku zeleno-zlatého světla na jejich štíhlých pažích zůstaly jen bílé jizvy.
Erunno jim rychle otevřel dveře a když konečně všichni vstoupili, ozval se ohlušující potlesk provázený hlasitým provoláváním slávy.
„Dokázali jste to!"
„Jste báječní!"
„To bylo vážně neuvěřitelné!"
„Byla to jen první bitva." namítla Raaina pomalu. „Válka nás teprve čeká."
Mahtatio ji postavil na nohy a ona si sáhla na ránu. Přihlížející zahlédli pouze rudozlatý záblesk a po krvácející ráně zůstala jen dlouhá bílá jizva. Pak Raaina natáhla ruku, dotkla se Mahtatiova obličeje a jeho rány se zavřely, stejně jako rána na jeho paži.
„To bylo to nejmenší co jsem pro tebe mohla udělat...bratře." usmála se něžně. „A vítej ve světě čarodějů."
KONEC
KONEC