Lidé mají v povazepodivnou vlastnost, myslí si, že sny, které se jim zdají, jsoujejich výhradním vlastnictvím, že je za každých okolnostídokážou řídit a ovládnout. Není to pravda. V noci nevládnečlověk, tehdy vládnou sny. Zmocní se lidské mysli a co hůř,lidského těla.

Naše sny totiž majízvláštní schopnost vybrat z podvědomí zrovna tu nejméněpravděpodobnou věc, kterou nám ve spánku promítají, v jasnýchbarvách, s pořádnou dávkou podivných, rozporuplných pocitů,které cloumají s naším tělem ještě dlouho po probuzení.

„Je to přece můj sen,můj, takže ho můžu řídit a nemám se čeho bát.“ letělohlavou tmavovlasé dívce, když ztichlou nocí přicházela krybníku. Všude byla jen tma, jenna nebi plném mihotavých hvězd trůnil dorůstající měsíc, aať se rozhlížela sebevíc, nespatřila jediného pozdníhopoutníka v okolní temnotě. Teprve když po několika minutáchpomalé chůze dorazila až k rybníku, jehož hladina se matněleskla za klamného měsíčního světla, tak ho spatřila, mladéhosvětlovlasého muže na kterého musela ve dne neustále myslet.Dnes to však bylo poprvé ode dne co se znali, co přišel do jejíchsnů.

Seděl nehybně naosamocené lavičce a upřeně, jakoby nepřítomně hleděl na vodníhladinu, kterou jen sem tam zčeřila zbloudilá vlnka.

„Radime?“

Mladík k ní obrátilpohled těch jasných, neobvykle světlých očí, ve kterých sezaleskl dorůstající měsíc a usmál se, překvapeně, ale přestosladce a podivně svůdně.

„Co děláš v mémsnu?“ divil se.

„Tohle je můj sen!“upozornila ho dívka, i když už si tím nebyla až tak jistá.

„Tím chceš říct, žesníš o mně?“

Tmavovláska se pobavenězasmála.

„Já o tobě nebo ty omně, to je sporné.“ řekla a došla až k němu. „Ale proč torozebírat? Vypadá to na hezký sen, i když na můj vkus trochuchladný, tak si ho vychutnejme.“

Radim jen pokrčilrameny.

„Já bych dnes radějivychutnával něco jiného...“

Chytil dívku za ruku astáhl ji k sobě. Nebránila se, místo toho se podvolila jeho přánía obkročmo se mu posadila na klín. Na sobě měla jednoduché,černé letní šaty bez ramínek a jejich spodní část se jívyhrnula vysoko nad kolena. Ani jeden z nich tomuvšak nevěnoval valnou pozornost. Dívali se jeden druhému do očía v té chvíli neexistovalo nic jiného, jen ten jediný, prchavýokamžik.Tmavovlasá dívka spomalým, rozpačitým úsměvem sobě vlastním položila Radimoviruce kolem krku, lehce mu prsty pročísla krátké vlasy a vnímalajeho hřejivé paže, které důvěrně ovíjely její pas. Dívali se na sebe a aninevěděli, kdo z nich se naklonil první a začal tak letmý, váhavýpolibek, který se však postupem času stále víc a vícprohluboval a získával na intenzitě. Dívku roztřásl záchvěvmrazivé touhy a přitiskla se blíž k mužskému tělu z něhožjako by přímo hmatatelný sálal žár vážně. Při tom pohybutaké cítila, že Radimovo tělo na její blízkost reaguje krvíženoucí se do jeho dolních partií. Když se od sebe snad ponekonečné době zase odtáhli, mladý muž i tmavovláska se třáslia lapali po dechu.

„Neříkal jsi ženechceš spěchat? Že se do ničeho nevrháš po hlavě?“zachraplala a prsty si nervózně pročísla krátké vlasy.

„To jsem sice říkal,ale...“ souhlasil Radim vážně a zaváhal, než větu dokončil,„stálo to za to.“

Dívka se neubránilasmíchu.

„To opravdu stálo, stím nejde nesouhlasit.“ zkonstatovala a dlaní mu lehce sklouzlapo hrudi až k rozkroku.

Pochopil.

„Podle všeho by tochtělo mnohem víc než jenom stát.“ odhadl a zatvářil se taknevinně, jako by byl už od narození úplným andílkem, což mujeho společnice rozhodně nevěřila a proto jí po tváři přelétlďábelský úsměv.

„Vím o místečku, kdeby se tvůj přítel mohl trošičku ohřát, kdyby mu byla zima...“

„Opravdu?“ naklonilhlavu a jeho dlaň, až doposud klidně spočívající na dívčiněkoleni, se pomaličku začala sunout výš. Tmavovláska mladémumuži nebránila, jen pozorovala výraz jeho tváře a když se jehoprsty dotkly jejích vlhkých kalhotek, zadržela dech. Ještě jednou přejelprstem po vlhké látce a sledoval jak jeho společnice sotvaznatelně přivřela oči. Pak už neváhal a rukou vklouzl pod lemkalhotek. Prstem několikrátpromnul poštěváček, vnímal jak se tmavovlasá dívka na jehoklíně třese a kouše se do rtů, div jí neteče krev. To Radimoviale nestačilo a tak nechal svůj prst konečně vklouznout do jejížhavé jeskyňky. Byla tak mokrá že tam zajel okamžitě až pokloub a oba jasně slyšeli to charakteristické vlhké mlasknutí. Dívka tiše zasténala acítila jak jí tam Radim zasouvá i další prst a pomalu ji začínášukat. Dlouhé, černě nalakované nehty mu při tom zaryla do kůžes takovou silou, že až zasykl bolestí, ale shledal, že mu tovlastně ani nevadí.

„Chci tě!“zachraplal těžce.

„Já tebe taky!“zasténala tmavovláska tiše a se zájmem sledovala jak si mladíkrozepíná kalhoty a z trenek osvobozuje svůj připravený úd. Bylato pořádná kláda, tvrdá jako kámen a doslova pulzovala krví aspalující touhou. Tmavovláska se nadzvedlaa s Radimovou pomocí na něj pomalu, pomaličku nasedla. Vnímalajak ji jeho úd naplňuje a neubránila se novému tichémuzasténání. On zase vnímal příjemnoutěsnost její dlouho neprojeté kundičky a to ho ještě vícvzrušovalo. Začala se na němpohybovat, občas provokativně zakroužila pánví, nejprve jenlehce a pomalu, ale postupem času byly přírazy rychlejší atvrdší. Světlovlasý muž jí vycházel vstříc a tichou nocnaplnilo jejich harmonické sténání. Jako by to trvalonekonečně dlouho než rozvášněná dvojice ztrnula, strženádivokým, snad nekončícím orgasmem. Zůstali v sobězaklesnutí, třásli se a lapali po dechu. Srdce jim divoce tlouklaa oni si vychutnávali doznívající zbytky pocitu, který se jimrozléval tělem. Radim se nadechl a udělalpohyb, jako by se chtěl odtáhnout.

„Zůstaň ve mně.“zasténala tmavovláska tichounce a on zůstal. Objímal ji a hladila ona se instinktivně sklonila k jeho rtům, aby ho políbila.Polibek to byl dlouhý a vášnivý, ani stopa to dřívějšínejistotě, strachu a váhavosti. Když se pak odtahovala, sevřela vzubech jeho spodní ret a bezohledně, bez slitování stiskla.Vytryskla krev.

„Hej!“ vyjeklpřekvapeně a odtáhl se.

Dívka ho pobaveněpozorovala a špičkou jazyka si pomalu olízla ze rtů jeho horkou,rudě zářící krev. Měla výraznou, vzrušující chuť.

„V každé bitvě musíšpočítat se zraněním mistře bubeníku.“ poznamenala.

„Tak ty takhle...“zavrčel nebezpečně, přitáhl si ji blíž a zcela nečekaně abez varování se jí zakousl do krku. Vyjekla překvapením abolestí stejně jako předtím on a nehty mu znovu bolestivě zarylado kůže. Pak se oba bláznivě rozesmáli.

„Provokatére!“prskla.

„Nymfomanko!“ oplatil jí to Radim a marně se snažil zamaskovat novou vlnu chtíče,která se nekontrolovatelně valila jeho tělem.

„Takže čí je to vlastně sen?“ napadlo tmavovlasou dívku a v tu chvíli se probudila.

KONEC