Psal se rok 2009, když dlouhovlasá Pytie přišla do školy na hodinu psychologie a věděla, že dnes ji učitelka určitě vyvolá. Měla vypracovat projekt o sebepoškozování, depresích a sebevražedných sklonech. A to vše zakončit nějakým příběhem se šťastným koncem.

Pro každého jiného by to byla rychlá práce. Našli by si něco na internetu, spoustu blábolů a nesmyslů ve kterých pravdy není ani zrníčko, zkopírovali by to a tím by pro ně celá školní práce skončila. Ale Pytie ne. Vždyť jeden ze zářných příkladů který mohla zveřejnit ve své práci měla stále na očích.

Když začala hodina, dívka se posadila na židličku před tabulí a zatímco učitelka pročítala celou její práci, Pytie jí a celé třídě vyprávěla onen příběh :

„Mám starší sestru, je jí 20 let. A to, čím si prošla, se stalo asi tak před dvěma lety.

Všechno to začalo tím, že se v jejím životě objevil velmi zvláštní kluk. Chodila s ním a byla zdálo se šťastná. Nikdo z nás ale netušil, že to štěstí mělo i svou odvrácenou tvář, a ona o tom nemluvila.

Ten kluk, kterého milovala ji psychicky týral. Mohla odejít, ale nedokázala to. Nechtěla o tom ani mluvit. A tak se s tím vším rozhodla vypořádat sama, po svém. Začala si ubližovat. Řezala si ruce.

Když se pak s ní ten kluk rozešel, myslela si, že to všechno přejde,že to přestane a ona bude zase volná. Jenomže to nepřestalo.Především proto, že její bývalý přítel přísahal, že jí ze života udělá peklo, což skutečně dodržoval. Byla úplně zlomená. Potápěla se stále hlouběji do depresí, smutku, samoty a zoufalství.

Nakonec to všechno došlo až tak daleko, že se sestra pokusila o sebevraždu. Podřízla si žíly.

Naštěstí se jí to nepodařilo. Ale ani tehdy o tom nechtěla mluvit. S žádným z nás. Nechtěla pomoct. Jako by jí bylo úplně jedno, že tím ubližuje nejen sobě, ale i spoustě lidí kolem ní, přátelům,rodině. Jako by jí už na nikom a ničem nezáleželo.

Na lidech, kteří ji milovali, na životě. Všechno pro ni ztratilo smysl. Zůstala jenom černá prázdnota, která ji dusila.

Skoro nespala, nejedla, nemluvila, nechodila ven. Jenom seděla nebo bloudila po domě jako tělo bez duše. Prázdná schránka. A pro nás byl ten pohled nesnesitelný, i proto, že jsme jí nedokázali pomoct.

Zásadní zlom nastal, když ji její kamarádka po dlouhém přemlouvání dostala konečně z domu. Vzala ji na zábavu, kde jejich společná oblíbená litovelská kapela Predathor slavila narozeniny, deset let. A jako hosta si pozvali olomouckou skupinu Venefica.

Když je sestra poprve viděla na pódiu, tu jejich nesmírnou energii, ten elán a chuť do života, když slyšela tu drtivou sílu jejich hudby a emocí, které z ní prýštily, jako by se jí otevřely oči.

Tehdy pochopila, že ačkoli ubližovala sobě, ubližovala především lidem, kteří ji milovali a které milovala ona. Pochopila, že to co dělá nemá žádný smysl.

Teprve tehdy svolila, šla k lékaři a začala s léčbou.

Teď,s odstupem dvou let, už je sestra vyléčená, i když i to je chybné označení, protože kdo jednou začne s tímhle bojem,přestože vyhrává, nikdy neskončí. Nikdy nevíte kdy se to znovu přihlásí.

Říká,že to, co dělala, není dobré, ani hezké, že je to hloupost, ale když už člověk nemá žádné východisko, když už neví jak dál, ublíží si.

A ať si kdo chce co chce říká, není pravda, že někoho prostě odvléct k doktorovi a chtít aby v takovém případě pomohl, je správné. Protože když ten člověk nechce pomoct, nepomůže mu nikdo.

V případě mé sestry hrál rozhodující roli fakt, že nám nakonec dovolila, abychom jí pomohli. Není to naše vítězství. Je její,jen a jen její.

A ona stále říká, že ze srdce děkuje všem, kteří při ní v té době kdy si sáhla na dno stáli : rodičům, sestře, věrným přátelům a také šesti andělům ze skupiny Venefica, kteří se objevili v pravý čas."

Její hlas umlkl.

Třída byla podivně tichá, dílem proto, že je tento příběh týkající se někoho relativně blízkého vyděsil a dojal, dílem proto, že někteří Pytiinu sestru osobně znali a byli jejími přáteli. Někteří ani nevěděli že si něčím takovým prošla. Teď byli zmatení a zaskočení. Ale tím víc si oné dívky cenili, protože měla odvahu a sílu změnit se.

V hlavách jim vířila jen jediná otázka : Bude dost silná a vydrží i nadále? Kdo ví...

KONEC