VZPOMÍNKY

Vzpomínám, když poprvé jsi stanul za branou,a tvé oči dívaly se přímo vpřed.Já vzdychla touhou nehranou,a zmateně, z lavičky jsem vstala hned.Vzpomínám, jak ti sluha otevřel,a tys nespouštějíc ze mě oči,do zahrady šel...Vzpomínám jak řasy stínily tvou tvář,když přivíral jsi oči před sluncem.Těm vteřinám žel, jen žel,kdy stával ses mým milencem.Vzpomínám jak něžná slůvka vyplouvala ze tvých úst, jak lodě z přístavu,a jak tvé ruce na mém těle, žádaly sebemenší zástavu.Vzpomínám jak čekals zdali odmítnu tvé líbání,a já držela tvé dlaně na svém těle, na pokrají vnímání.Vzpomínám na tu noc v altánku, jakoby to bylo včera,a ty měl ses probudit vedle mě.To jsem ale nevěděla,že děláš to jen kvůli odměně.Vzpomínám, jak probudila jsem se sama,a ty neležel sji vedle mě.V tu cvhíli nebyla jsem ani trochu dáma,ale jen prostředek k tvé odměně.Vzpomínám, jak stál jsi opět za branou,a prosté oblečení nahradil drahý šat.Já vzdychla bolestí nehranou,že až domů přišel ses mi smát.Vzpomínám jak bolelo mě srdce,a do očí pálila mě sůl.Studené jsem měla ruce,kolena třásla se mi jak stařeně co potřebuje hůl.Vzpomínám jak hrdě odešel jsi, když viděl co se, se mnou stalo,a to že dokázals to právě ty.Jakoby mou duši znovu roztrhalo,co se stalo před lety.Vzpomínám stále na tu krásnou noc,na touhu těl sehranou.A i když zradils mě tak moc,opět bych tě chtěla vidět, jak stojíš za branou...

Kelsey

HRADNÍ PANÍ

Věřila jsi sama v sebe,
a věrnost přísahala pánu.
Věřila jsi v sílu nebe,
a nesnášela pokoru a hanu.

Věřila jsi svému svědomí,
a věrnost slibovala klášternímu řádu.
Věřilas, že vždy vyhrává vědomí,
a neplánovala jsi zradu.

Věřilas, že složíš slib,
a život zasvětíš bohu.
Věřilas, že v klášteře ti bude líp,
místo toho padlas do rukou neznabohu.

Věřilas, že je to jen noční můra,
a že utečeš mu pryč.
Věřilas, že ten muž je stvůra,
a že zůstat s ním je bič.

Věřilas, že prchneš z jeho mocných dlaní,
a že do kláštera se vrátíš.
Nenávidělas, když ti říkal: " Moje paní."
a že věděl jak moc ztrácíš.

Nenávidělas jeho aroganci a pýchu,
s níž odhalil tvé pravé já.
Zpočátku bylas mu i k smíchu,
pak říkal, že jsi jak holubice, která nelétá.

Nenávidělas jeho poznámky namířené na tvůj vzdor,
a večery u ohně, kdy tě hřál.
Nenávidělas, že v něm každý viděl vzor,
a že si s tebou jenom hrál.

Nenávidělas ho za to, že tě chtěl za cizince vdát,
a za to jak moc tě lákal jeho polibek.
Nenávidělas ho za to, že mocnějším chtěl se stát,
a měl duši plnou příkazů a podmínek.

Nenávidělas ho za to jakým tónem s tebou hovořil,
a že třásla se ti z něj kolena.
Nenávidělas ho za to, že tě chtěl a přitom se ti nedvořil,
a že vaše budoucnost stovky mil je vzdálena.

Nenávidělas ho natolik, že z jeptišky změnila ses v dračici,
a naučila ses s ohněm zacházet.
Nenávidělas ho natolik, že stal se z tebe smutek plačící,
a nechtělas s ním vycházet.

Nenávidělas ho natolik, že na opuštěném ostrově jste skončili,
a sblížili se více než jsi chtěla.
Nenávidělas když dny tam náhle končily,
a ty milovat jsi ho neuměla.

Věřilas, že budeš sestrou v řádu gilbertinek,
ale tvá cesta vedla jiným směrem.
A i když klášter nevyměnila jsi za prstýnek,
stále bloudíš šerem.

Ale věříš, že znovu uzříš jeho koně a uslyšíš to známé ržaní,
A věříš, že znovu uzříš jeho a budeš Hradní paní...

Kelsey Mae

NEŠŤASTNÁ
V oknech,když třepají se záclony,
oči smutně zavírám.
Bez přetvářky,bez clony,
v srdci marně umírám.

V pokoji,kde vládnou šedé stěny,
ruce v prsa zvedám.
Kam vodil sis i jiné ženy,
naše štěstí hledám.

Na posteli s nebesy,
jak mi je jen cizí.
Prožívám stál úděsy,
tvá láska nepřibývá-mizí.

Na podlaze chladné,
život opět přemítám.
Jak rychle naděje má vadne,
když ve vzlyku se zazmítám.

V koupelně,když cítím její vůni,
jen sotva lapám po dechu.
topím já se ve smuteční tůni,
nejsem schopna nádechu.

U dvěří,když odcházím,
tváří v tvář zradě pohlédnu.
Návrat bude těžký-vím,
naposled se rozhlédnu.

Pak klapnou dveře zlehka,čile,
spěchám.musím pryč.
Neodchází děvče roztomilé,
jen osoba co odhazuje klíč...

Kelsey Mae