Gargantua a Pantagruel

Autor:                                   Francois Rabelais

Překladatel:                        Josef Šafář

Ilustrátor:                          Gustav Doré

Nakladatelství:                  Státní nakladatelství krásné literatury a umění

Rok vydání:                          1962

Doba a místo děje:           15. – 16. století, Francie

Zařazení:                              Epika – próza – satiricko-humoristický román

Hlavní myšlenka:                 Díly románu Gargantua a Pantarguel vycházely s odstupem času, a proto jsou od sebe trochu odlišné. Díla lze číst jako lidové čtení, parodii na rytířské romány nebo dobovou satiru či alegorii životní cesty, jejímž cílem a smyslem je poznání. Autor svým satirickým psaním nešetří ani církev. Jednou z hlavních myšlenek je idea svobody, lidské přirozenosti a míru proti středověké slepé výchově (nesmyslné učení se vše nazpaměť, opakování autorit, scholastická výchova), kterou reprezentuje církev.

Hlavní postavy:                  Grandgousier – otec Gargantuy, není renesanční člověk –

                                                 zpátečník, zastává feudální středověký řád

                                                Gargantua – otec Pantagruela, zastánce svobody    

Pantagruel - typicky renesanční člověk, který se dá do spolku s dobrodruhem a společně se vydávají do Číny

Panurgos – Pantagruelův přítel, člověk nedbající zákonů, žije podle svého

Obsah:     1. kniha: Začíná narozením Gargantuy, syna obra Grand-Goussiera a jeho manželky Gargamelle, a přiblížením celého rodu, pokračuje Gargantuovou výchovou (jedním z jeho vychovatelů je proslulý Ponokrates), studiemi v Paříži, válkou s Pikrocholem a založením utopického opatství Thelémského.

 2. kniha: Přichází na svět Gargantuův gigantický potomek Pantagruel, studuje na univerzitě, přátelí se s Panurgem, válčí s Dipsody a vítězí nad jejich králem Anarchem.

 3. kniha: Obsahuje Pantagruelovy úvahy o ženění - ptá se na radu Sibyly panzoultské, básníka Raminagrobise a Her Trippy, svolává konzilium atd., nakonec se rozhodne navštívit věštírnu Božské Lahvice.

 4. kniha: Knize podniká fantastickou plavbu, na které pozná řadu "utopických" ostrovů (Divoký ostrov, kde žijí Jitrnice, Ostrov větrů, Papežifikačů, Papežomanů, aj.)

 5. kniha: Kniha pokračuje v líčení plavby a pobytu hrdinů na dalších ostrovech (Zvonivém, Železově, Šálení, v království Kvintesence, Atlasové zemi, ...). Na jeho konci hrdinové konečně dospějí k věštírně Lahvice, vyslechnou věštbu a její výklad – mají si dále užívat život a hlavně pít víno.

 U 4. a 5. knihy si nejsme jisti autorem, ale jsou připisovány Rabelaisovi.

                        Zatím jeho kobyla močila, aby ulehčila svému břichu, ale bylo to v takové hojnosti, že tím zatopila sedm mil, a všechna moč se stáhla do brodu vedského a tak jej vzdula proti proudu vody, že celý tento zástup nepřátel byl v hrozném děsu utopen.